Archiv

42 věcí, které mě štvou na filmech/seriálech

Poznámka: Ano, vím, že to neplatí na všechny filmy a seriály, je spousta výjimek. Bohuže… tato klišé jsou tak rozšířená (a kupodivu asi nikomu moc nevadí), že jsem je sem prostě musela napsat. Ještě dodávám, že výskyt těchto klišé neznamená, že film stojí za prd – jen u dané scény si člověk povzdechne, proč to udělali zrovna tak.

1. Připoutání v autě

Problém: Američani se v autech nepoutají
Objevuje se to hlavně v amerických filmech a seriálech. Možná je to tím, že Američani celkově se v autech nepoutají, ale minimálně do toho filmu by to dát mohli. Jsem velmi tolerantní, ale nepřipoutaný člověk v autě mě dokáže pořádně rozčílit! Tolerovat se to dá u „gangsterů“ a podobně, ale když jede v autě ženská s děckem a nikdo z nich není připoutaný, tak mám chuť přepnout program!

2. „Suchý“ sex

Problém: v milostné scéně je mezi ženskou a chlapem prostěradlo
Jo… skvělé… bylo to u Titanicu a spousty dalších filmů. Jasně, herečka se stydí, tak ji nechtějí ukázat „v celé své kráse“ – chápu, že se omotá prostěradlem, když leze z postele. Ale milostná scéna se dá natočit i tak, aby nebylo nic vidět a zároveň byly zachovány fyzikální zákony (nebo mají snad v těch prostěradlech díru?)

3. Nezranitelnost vs. smrtelné zranění

Problém: postava buď umře nebo přežije jen s drobným zraněním (menší tržné rány), v případě vykloubeného ramene stačí trhnout a ruka funguje stejně dobře, jako dřív.
Stačí si vzpomenout na všelijaké akčňáky a samozřejmě i na staré dobré Star Wars. To jako ve filmovém světě neexistují zlomeniny (nebo takové, na které se časem „nezapomene“)? Nemůžou být v kritickém stavu v nemocnici (aniž by to bylo součástí zápletky)?

4. Mezirasové postavy

Problém: Indové hrají Turky, Araby, Korejci hrají Japonce atd.
Když je sakra ten herec Ind, tak ať ho nechají hrát Inda (a když chtějí muslima, tak furt může být třeba z Kašmíru). Proč musí být postava Japonec, když herec je Korejec? Čechy hrají Rusové (a naopak). To jako nemůžou změnit ten malý detail ve scénáři? (Tohle je problém hlavně u seriálů, ve filmech se to dá pochopit, pokud je národnost postavy důležitá a neměnná, ale hodí se na ni herec odjinud – např. Gejšu hrála čínská herečka).

5. Národnosti v minulosti

Problém: v historickém filmu nehledí na rasy a národnosti
Stačí vidět všechny ty staré filmy o Ježíšovi, kde se to hemží modrookými blonďáky!

6. Nekonečně staminy

Problém: i po několika celodenních pochodech nebo životě na pustém ostrově atd. jsou všichni vcelku plni energie, se zásobami. tlouštíci nic nezhubnou, chlapům nerostou vousy atd.
Ano, toto je případ třeba Lostů… Sice se tam potili, ale to je tak všechno.

7. Moralizování

Problém: „Všechno jsme posrali, ale nakonec jsme si uvědomili, že to bylo špatně a poučili jsme se z toho.“
Bla bla bla… moralizující kecy si nechte na jindy…

8. USA vládne světu

Problém: USA je Bůh
Všichni sledují proslovy amerického prezidenta, všichni sledují, co se v USA děje. Budhisti v Tibetu nesledují v případě nouze domácí zprávy, ale přímý přenos CNN, kde má americký prezident proslov… Pokud se tedy uráčí zmínit aspoň nějakou zemi mimo USA.

9. Křesťanství vládne USA

Problém: „křesťanská americká výchova“
Objevuje se to hlavně ve Vánočních filmech, kde je Santa Claus, dějí se zázraky při modlitbě v kostele nebo „ve Vánočním čase“ a podobně. 1) Santa Claus je reklamní blábol, který vznikl pokřivením osoby sv. Mikuláše – ergo není skutečný a rozhodně nežije na Severním pólu a nerozdává dárky (tudíž by se v těchto filmech neměl objevovat jako skutečná a reálná postava – pokud jeho přítomnost nemá odlehčený a pohádkový nádech, jako třeba Děda Mráz v Mrazíkovi). 2) strčte si ty křesťanské kydy někam! Hlavně když ve spojitosti s křesťanstvím zmiňují jen Nový zákon a jen USA!

10. Telepatie vs. blbost

Problém: každý vidí tomu druhému do hlavy nebo jsou naopak totálně slepí k tomu druhému
Stačí jeden pohled a oba účastníci „rozhovoru“ vědí, co mají dělat/co ten druhý požaduje. Jindy je naprosto očividné, že postava např. někoho miluje nebo má stresy, ale vůbec nikomu (hlavně „protějšku“) to nedojde.

11. Géniové

Problém: i geek může ovládat vesmírnou loď!
Stačí aby byl někdo fanoušek Star Treku a uměl aspoň trochu programovat na počítači a už má dostatek znalostí, aby se hackl do vládního systému nebo ovládal vesmírnou loď. Ani jedno není problém, všechny technologie totiž používají stejný programovací jazyk, nehledě na to, jestli je pozemský nebo mimozemský.

12. Krásné ošklivky

Problém: „ošlivky“ jsou modelky s rovnátky a ofinou
„Podívej, jak je ošklivá!“ „Hrůza!“ A přitom má a postava jen rovnátka a staré hadry. Jinak perfektní pleť (nebo taková, která jde „vyčistit a zkrásnit během chviličky“. To nemohli sehnat nějakou opravdu „ošklivou“ (charakterní) herečku? To museli vzít modelku, nasadit jí paruku a brýle a je to?

13. Traumata

Problém: nehorázná traumata hlavních postav
Klišoidní postava, která je poslední dobou snad všude – nechce se bavit o minulosti, protože jí umřel příbuzný (nebo něco podobného), ale když někomu přímo v daném filmu/seriálu zemře životní láska, tak nad tím mávnou rukou a nutí toho druhého, aby se z toho dostal, že život jde dál. Jako by nikdo jiný nikdy o nikoho nepřišel…

14. Rasismus ve vesmíru a ve fantasy světech

Problém: ne zlé skupiny, ale zlé rasy
Goauldi, Klingoni, Romulani, Skřeti atd. atd… samé zlé rasy. Občas je však samozřejmě potřeba vytáhnout pár jedinců z těchto ras, kteří budou hodní. Ale svět není černobílí a ani příslušnost k národu není buď „jsem záporák!“ nebo „jsem na straně lidí!“ (protože lidi samozřejmě reprezentují většinou dobrou rasu).

15. Telekineze

Problém: nepoužívání myši/touchpadu při práci na pc/notebooku
Při práci na notebooku se to dá jakž takž pochopit – třeba nejde vidět, že používají touchpad, ale jak může někdo hrát hry na počítači nebo otevírat složky a neklikat přitom myší? To je mi opravdu záhadou!

16. Dokonalost

Problém: všichni jsou sexy
Tohle se opět objevuje obzvlášť u filmů z USA, kde (téměř) všechny postavy (včetně „ošklivých“) jsou krásní herci. Nezáleží na tom, jestli znázorňují postavy, které se stravují „jako prasata“ a necvičí – nikdy nejsou tlustí ani nemají problémy např. s žaludkem nebo dechem (pokud se občas nejedná o starší ženy/muže). Čest Bridget Jonesové!

17. Telekineze č. 2

Problém: je tu vrah – blik!
Chápu, že světla (žárovky) blikají, když se po domě pohybují duchové nebo mimozemšťani, ale můžete mi někdo vysvětlit, proč světla blikají/zhasínají, když se jedná o chlapa se sekyrou?

18. Na čtvrtou metu raz dva!

Problém: První pusa-miluju tě-šup do postele
Po prvním polibku si to postavy začnou hned rozdávat, co víc dodat. Rozhodně jde o snahu zkrátit děj, aby nemuseli točit x záběrů toho, jak spolu postavy randí, ale i tak mě to (bez pořádného vysvětlení nebo smyslu) rozčiluje.

19. Nezranitelnost č. 2

Problém: schody i sloupy jsou z matrací
Když hlavní postava spadne ze schodů nebo se (častější případ) vybourá v autě (narazí do sloupu/stromu), tak stejně z toho vyvázne téměř bez zranění (pokud to není záporák, pak auto 1) spadne ze skály a vybuchne, 2) narazí do sloupu/stromu a vybuchne, 3) narazí do jiného auta a vybuchne, 3) prostě vybuchne)

20. Sentimentalita

Problém: láska je všemocná
Hlášky typu „Láska tě ochrání“  a podobně… Chudáci ostatní postavy, které nikdo nikdy nemiloval, protože ona láska ochraňuje vždycky jen tu hlavní postavu (nebo se kolem ní soustředí). A jo, tohle je speciální Harry Potter odstaveček.

21. Decibely hluku

Problém: nestálost v hlasitosti
Jasně, efekty, bum a prásk! Musí to mít grády. Ale proč nenecháte nahlas i hlasy? Je opravdu paráda natahovat uši a snažit se porozumět, co tam postavy šeptají, aby nám rázem mozek z hlavy vystřelil zvuk troubícího auta. A co teprve lidi, co používají sluchátka!

22. Dveře odhalí pravdu

Problém: otevřené dveře = problém
Jakmile jde někdo někoho navštívit a dveře jsou otevřené, je téměř jisté, že se uvnitř domu stalo něco strašného – nehledě na to, jestli to bylo vloupání a vraždu, nebo přirozené úmrtí jediné osoby v domě žijící (a nikdo nešel ani dovnitř ani ven).

23. Dvojí metr u parťáků

Problém: sidekick by nevraždil vs. to bych nevěřil, že je to hajzl!
Každý detektivní seriál má aspoň jeden díl, který se tímto zabývá – je obviněn někdo z vrchních vyšetřovatelů (povětšinou parťák hlavní postavy). Hlavní postava tomu nevěří a klidně i celý dvojdíl hledá důkazy pro parťákovu nevinu. Ale je tu i druhý případ – podezřelým je někdo, kdo byl parťákem hlavní postavy x let, ale ještě před dobou, než se odehrává seriál (takže nebyl na obrazovce předtím viděn). Hlavní postava je naštvaná, ale většinou ani nepochybuje o chybě vyšetřování a nehledá na vlastní pěst důkazy o nevině.

24. Případy Vyvoleného

Problém: „vyvolený“ „jediný svého druhu“ etc.
Co říct… jakmile je ve filmu nějaký vyvolený, někdo na koho neplatí stejné zákony jako na jiné (všem může číst myšlenky, KROMĚ jediného člověka), čekají první dítě nějakého mezidruhového křížení (typicky upír+vlkodlak), jediní z celé své rasy jsou zamilovaní natolik, aby se obětovali a podobně. Ne… nikdo není jediný a bylo by hezké, kdyby zmínili aspoň další případy (třebaže nepovedené). Ale není jediný upír na světě, který se zamiloval do člověka a ani jediný člověk na světě, kterému nejde číst myšlenky pomocí nějaké superschopnosti. Ne bez logického vysvětlení („Je jiný!“ se nepočítá jako logické vysvětlení).

25. Střízlivost raz dva

Problém: spousta chlastu, ale stačí jedna „šokující zpráva“ a rázem po chlastu ani stopy
Nevím o jediném případu, kdy by to fungovalo (pokud je dotyčný ožralý jako doga – u lehkého „přiopití“ by se to dalo ještě jakž takž pochopit.

26. Blikáním ke schizofrenii

Problém: „Chce to akci, zablikejme!“
Sice to vypadá efektně, ale bolí z toho oči! Není třeba neustále rychle střídat světlo a tmu.

27. Bing!

Problém: vážně?
Jo, MS si to asi zaplatil, tak chápu, že vyhledávají v bingu, ale vážně? Copak normální lidi v bingu vyhledávají? To samé vidět programátory atd., kteří pracují na Macích… Sice pěkná reklama, ale snižuje to realističnost.

28. „Zlý“ záporáci

Problém: záporák vypadá jako záporák
Hlavně případ filmů jako Duch a podobně. Jakmile se záporák objeví na scéně, je všem naprosto jasný, že je záporák. Je to škoda, protože hlavní postavy to nevidí a my se akorát rozčilujeme, že jim nedochází, co si to za zmije pouští do baráku.

29. Otravné křoví

Problém: postava jako názorná ukázka
Tato postava je zbytečná a slouží jen k jednomu jedinému účelu – vznik nebo demonstrace problému. Rychle umírá. Častým motivem jsou peníze. Každý si vzpomene na Dennise Nedryho z Jurského parku nebo na všechny ty postavy hlídačů a strážných, kteří se nechali hloupě zabít, protože nedodržovali pravidla (např. nesahat na nějaké věci atd.). U toho druhého typu jde čistě o demonstraci, protože „Je to smrtelně nebezpečné!“ nestačí. Musíme VIDĚT, že to je pravda. A přece si nezabijeme hlavní postavy, že?

30. Policie není k ničemu

Problém: nikdo nechodí na policii
Postavy často policii nedůvěřují nebo naopak („Nepůjdu na policii, stejně by mi nevěřili“). Dá se to pochopit v případě útoku mimozemšťanů, ale když najdete v obýváku mrtvolu, tak sakra zavolejte poldy!

31. Není mrtvola jako mrtvola

Problém: záporák zabíjí, protože je zlý, klaďas zabíjí, protože může
Policii ani nikoho jiného nezajímají záhadně zmizelé osoby, které zemřely během filmu/dílu, zvlášť pokud je má na svědomí hlavní hrdina. Jasně, chápu, že toho hlídače musel sejmout, aby se dostal ke své nemesis, ale pořád zabil člověka a policie by měla vyšetřovat i vraždy mafiánů. Klaďas sice zachránil město, ale přesto by si měl ty vraždy odsedět!

32. Jednotvárnost vesmíru

Problém: „ledová planeta“, „zalesněná planeta“, „pouštní planeta“…
To je hloupost už z principu. Ledová planeta by ještě šla pochopit (přeci jen i Země byla v minulosti celá zaledněná), ale planety, kde je všude poušť? Nebo kde je všude les? Blábol a lenost tvůrců!

33. Jednotvárnost vesmíru č. 2

Problém: jedna planeta = jedna skupina lidí (národ, stát…)
Protože i na Zemi je přece jen jeden stát a jeden národ…

34. Historické chyby

Problém: T-rex vs. Stegosaurus
Ne, T-Rex nemohl bojovat se Stegosaurem a všichni dinosauři nežili ve stejném období. Ve starověku nebyly ženy až tolik svobodné a nevdávaly se z vlastní vůle ve třiceti letech. Evropani neměli brambory před objevením Ameriky a současné právo v minulosti neplatilo. Černoch a běloch si nebyli rovni. Žid a křesťan si taky nebyli rovni. Tyhle chyby, u kterých tvůrci čekají, že nikoho nezajímají, jsou nejhorší!

35. Jazyky

Problém: všichni mluví stejným jazykem
Je jedno, jestli někdo jede z Ameriky do Číny nebo ze Země na vzdálenou planetu. Všichni rozumí anglicky. Naštěstí se tohle začíná v posledních (20) letech vysvětlovat a ospravedlňovat.

36. Humanoidi všude!

Problém: mimozemšťani vypadající jako lidi
Buď vypadají úplně jako lidi nebo jsou jim velmi podobní. Všechny planety jsou zároveň obyvatelné všemi rasami – nehledě na to, že mají zcela jinou gravitaci a atmosféru. Dýchací přístroj (natož skafandr) není třeba!

37. Vykecávání vs. rychlá smrt

Problém: opět dvojí metr
Záporák si hlavní postavu sváže a vykecá jí celý plán a nechá pomalu umřít. Hlavní postava se samozřejmě z pasti dostane. V případě opačné konfrontace, hlavní postava rychle zabije záporáka. Rychlost příchodu smrti od zranění úměrně narůstá se záporností a nedůležitostí postavy.

38. Rozkazy

Problém: Neuposlechnutí rozkazů
Neskutečné klišé: Hlavní postava někomu řekne: „Počkej tady!“, ten někdo je naštvaný a neposlechne. Jeho neuposlechnutí však většinou zachrání situaci (a obvykle za to zaplatí vlastním životem).

39. Zbytečná smrt

Problém: skoky do rány a podobné
Záporák vystřelí na hlavního hrdinu a někdo se mu postaví do cesty. Šlechetné, ale hloupé. Nikdo není rychlejší než kulka – buď by skočil pozdě, nebo pokud skočil před vystřelením, měl dost času na jiné manévry – např. odstrčit hrdinu. Taky takové ty smrti, kdy se na postavu řítí hromada /doplňte podle uvážení/ a postava jen stojí a čumí.

40. Geekové géniové vs. hlupáci

Problém: žádný mezičlánek ve znalostech
Tohle je opravdu otravné – postava je buď naprosto geniální a pamatuje si všechny hlášky ze Star Treku, Star Wars, Terminátora atd., má načtené všechny komiksy, viděl všechny filmy a podobně. Na druhé straně je naprostý „nevzdělanec“ z této oblasti, který sotva nějaké Star Wars zná. Ale kde je mezičlánek? Někdo, kdo neví nic o Supermanovi, ale Star Trek má naštudovaný od začátku do konce? Nebo někdo, kdo se skvěle vyzná v japonském anime, ale Hvězdná brána mu nic neříká? Aspoň, že v HIMYM tohle trochu narušili a udělali tam jakž takž normální postavy, které jsou fanoušky Star Wars, ale geniální geekové to rozhodně nejsou.

41. Odfláknutý scénář

Problém: i scénář je důležitý!
Ne, nikdy nepřijmu fakt, že u některých filmů je scénář důležitý méně (např. kvůli tomu, že ten film je o efektech). Když stojí za nic scénář, tak stojí za nic film, a tak to prostě je. Ani supermeganejlepší efekty to nezachrání. Výjimkou jsou nějaké Dčkové filmy, které mají děsné všechno (scénář, režii, efekty…) a jde opravdu jen o pobavení. U Ačkových filmů by měl být scénář perfektní, ať se jedná o dobové drama nebo řežbu z budoucnosti.

42. Cenzura

Problém: cenzura je na hovno
Není nic horšího, než když se vezme potencionálně dobrý film a upraví se tak, aby na něj mohla i malá děcka (většinou od 13). Tohle je velký zabiják pořádných filmů. Dá se pochopit (i když s těžkým srdcem), že vystřihnou kozy navíc, ale když ani největší gangster neřekne kurva, tak už je to podezřelý. Nehledě na nějakou tvrdou bitku, kde kvůli harantům nemůžou dát krev…

Reklamy

KoneFF

… a je konec. Poslední (18.) ročník Festivalu fantazie uběhl jako voda a za těch sedm let, které mohu hodnotit, mi přišel jako absolutně nejlepší. Skvělý program, nádherné kostýmy a hlavně – úžasní lidé.

 

Poníci… poníci všude!

Asi první věc, která návštěvníka trkla, byla kvanta poníkovských kostýmů. A bylo naprosto jedno, jestli se jednalo o mladé děvče nebo o chlapa ve středních letech. Postavy z MLP letos zaplavily festival stejně, jako to loni udělali kostičkáři. Některé kostýmy vypadaly velmi povedeně a autoři (autorky) si na nich dali očividně hodně záležet. Jiné byly poněkud… podivné, ale i tak povětšinou splnily svůj účel – ukázat, že poníci prostě válejí!

Ale nebyly tu jen samé Futtershy (Flutterguys) a Pinkie Pie (Creepy Pie). Spousta návštěvníků přišla v kostýmech postav z videoher (např. WoW, The Legend of Zelda, Tomb Rider), všemožných filmů (Star Wars, Harry Potter, Pátý element, Sweeney Todd), knížek a seriálů (Hra o trůny, Star Trek, Glee) a dalších fenoménů. Mohli jsme vidět téměř kompletní posádku Firefly (aspoň něco, Firefly byla letos zoufale zanedbaná!) nebo velkou spoustu Doktorů a jejich společnic a několik TARDIS a Daleků, kteří oslavovali 50. výročí Doctora Who.

 

Kam jsme to chodili, a co dělali

Program byl letos nesmírně nabitý. Přednášky, workshopy, ceremoniály, filmy, výstavy a další. Pokud člověk ráno u toustové snídaně nenaplánoval program na celý den, leckdy mu utekla spousta zajímavých přednášek, které nestíhal. Ale to obvykle stejně nakonec nevadilo, protože se i v případě „volného času“ vždycky našla nějaká zábava – ať už posezení na RohConu s kafíčkem z KaF(F)ekáry, zmrzlinou nebo nějakou sváčou ze Sokolovny/KD/(doplňte dle svého).

Pár lidí si mi stěžovalo na sestavení programu – první tři dny člověk nevěděl kam dřív, další tři dny se nic nedělo a další tři dny opět spousta zajímavých věcí v jeden čas. Dát Doctora Who do pidisálečku v Hale také bylo velmi nešťastné. Nicméně i přes tato omezení se dalo vždycky „všecko zařídit“.

Z programu bych asi vypíchla Potterovské snídaně, které po ránu opravdu bodly a donutily člověka vstát před 10 hodinou. Samozřejmě workshopy – hlavně ten tříhodinový poníkovský s poslechem dubstepové poníkovské hudby, ze kterého člověk neodcházel stejný, jako byl předtím. Dále všelijaké soutěže (hlavně ta speciální seriálová/filmová od Martyho), doprovodné programy (CoFFplay, herci), PÁRTY (opět nezapomenutelná Glee párty, která je tradičně nejlepší akcí celého FFka!), přednášky Videačesky (velmi profesionální) a další a další. Jo a taky jukeboxy a zpívánky všeho druhu! A deskovky! (i když tam zoufale chyběl Dixit)

Z herců jsem měla štěstí zajít „jen“ na Davida Nykla. Nelituju. Byl tu už po stopadesáté a pokaždé je to zábava. Ukázal, že by obstál jak ve velení Atlantis, tak FFka. Akorát škoda, že nám nepověděl žádnou veselou historku z natáčení.

PonyThor!, autorka: Amyee

Kino

Letos jsem měla čas a náladu jen na tři filmy: Iron Mana 3, Muže z oceli a Star Trek: Into darkness. Na prvním i posledním už jsme byli v kině dříve, takže vlastně jen ten Superman pro mě byla novinka. Ve všech případech se diváci smáli a komentovali a smáli. U Iron Mana to bylo jasné – je to skvělý film plný vtipů a narážek. U Star Treku se to dalo pochopit. Jedni se smáli, protože jim to přišlo směšné, další se smáli, protože slash. U Muže z oceli to byl povětšinou smích z lístosti. Buď se to lidem nelíbilo, nebo byli příliš unavení, protože na konci MzO nikdo netleskal, a to se ještě (co si pamatuju) v kině u tak velkého bijáku nestalo. Co se dá dělat.

 

Egocentrický odstavec

Ráda bych poděkovala všem, kdo dorazili na mé přednášky (Hvězdní hosté v TBBT, Jak dobře znáte TBBT a promítání TRHPS), a to hlavně návštěvníkům promítání The Rocky Horror Picture Show. Opravdu mě potěšilo, že všichni tančí, zpívají a tak dále. Příště bude Rocky Horror jukebox. Prostě musí být!

 

Zbytek po dělení nulou…

Děla se spousta jiných věcí, a ty je potřeba zmínit přeci. Za prvé – bylo tam podezřele moc policejních aut. Prý se někdo pokoušel o vloupání (pravděpodobně místní – resp. ne návštěvník FFka), ale moc mu to nevyšlo, protože vloupat se na místo, kde se to hemží superhrdiny a Pravda vítězí, je zbytečný a hloupý podnik. Ve sprše na Smetánce prý taky byli strážci zákona. Ale s tím se dokážu smířit.

Ráda bych taky pozdravila toho, kdo roznesl na festivalu moribundus a díky němu se polovina fantazáků po FFku odebrala na KriplCon ;).

To bude asi všecko. Je toho málo, vím. Ale kdo by si taky všecko pamatoval. Návrat do reality je tvrdší, než se zdá.

Fotky, reportáže a podobné ohlasy najdete TADY, protože tahleta osoba (jakože já) neumí fotit a nefotí.

Posádka Firefly, foto: Tomáš Turčan, 2013

Merlin: Poslední kapitola

Anotace: Jelikož poslední díl Merlina byl velmi rozporuplný, rozhodla jsem se napsat fiktivní episodu 5×14. Prosím, omluvte mi nesrovnalosti co se týče vojenství (taktika atp.) a staré angličtiny. Ani jedno totiž nepatří k okruhu mých hlavních zájmů. Tato fanfikce byla napsána pro uspokojení touhy pro „ukončení“ celého Merlina, který zanechal příliš mnoho nezodpovězených otázek a jedno velké WTF na samém konci.

Snad tahle fanfikce alespoň trochu zmírní vaše rozhořčení nad finální episodou…

 

Merlin: Poslední kapitola

„Ať žije královna! Ať žije královna!“ volal dav. Merlin na korunovaci nebyl. Gaius se o něj bál. Nejedl, nemluvil, neplakal. Lidé ho potkávali, jak bloudí po Kamelotu jako duch. Celé hodiny trávil v archivech a s nikým se nezdravil.

Dokonce nepřišel ani na oficiální Artušův pohřeb. Nemohli pohřbít skutečné královo tělo, proto místo něj do královské hrobky dali jen oblíbené Artušovy věci. Jako poslední k rakvi přistoupila Gwen. V tichosti dovnitř položila divoké květiny, které jí připomínaly začátek její velké lásky.

„Kde je Merlin?“ zašeptal sir Leon.

„To nevím,“ odpověděl Gaius. „Budou se na něj hněvat?“

Leon zakroutil hlavou.

„Sbohem, můj princi,“ řekla Gwen. Neplakala, stála hrdě s kamennou tváří.

„Skutečná královna,“ pomyslel si Gaius.

Když přišel domů, čekal Merlina ve svém pokoji. Nenašel ho tam. Nebyl ani nikde jinde. Gaius vyběhl na nádvoří.

„Hledáš někoho, Gaiusi?“ ozvalo se od schodů. Byl to Percival.

„Merlina,“ odpověděl Gaius.

„Viděl jsem ho uvnitř,“ řekl Percival.

„Děkuji, chlapče… jsi… jsi v pořádku?“

Percival přikývl, ale Gaius viděl, že nese smrt svých nejbližších přátel velmi těžce. Nemohl pro něj nic udělat, třebaže si přál, aby se dál netrápil.

Procházel hradem, ale svého schovance nemohl nikde najít. Poslední místo, které ho napadlo, byly Artušovy komnaty. Pomalu se přibližoval chodbou k pootevřeným dveřím a čekal zlomeného Merlina. Šťouchl do dveří a ty se se skřípotem otevřely.

„Merline, víš, že jsem měl Artuše velmi rád, ale…“

„Dobré poledne, Gaiusi!“ volal Merlin od okna s úsměvem od ucha k uchu. „Dneska je překrásný den!“

„Merline! Co se to… vždyť jsi…“ Gaius nevěděl, co říct. Merlin k němu vesele přiskočil a chytl ho za ramena.

„Myslel sis, že budu smutnit kvůli Artušovi, že ano?“

Gaius přikývl.

„Není třeba smutnit pro někoho, kdo není mrtvý!“ řekl Merlin.

„Merline, ty ses dočista zbláznil, Artuš přece je mrtvý. Zabil ho Mordred,“ nechápal Gaius. Merlin na okamžik zvážněl.

„Lancelot taky zemřel, a pak se vrátil.“

„Ale jako Morganin nástroj k zničení Artuše!“ připomněl mu Gaius. „Nemůžeš to samé udělat s Artušem. Bude to jen prázdná schránka a nemáš zkušenosti ani schopnosti, abys provedl stejný rituál. Navíc je to černá magie, tu bys neměl používat, Merline,“ protestoval Gaius.

Merlin se usmál. „To je na tom skvělé. Nepůjdu Morganinou cestou. Podívej, co jsem našel v knihovně,“ řekl a podal Gaiusovi svitek, kterého si Gaius předtím nevšiml.

„Co je to?“ zeptal se, když svitek rozložil.

„Je to až směšně jednoduché. Prostě vezmu pár Artušových věcí, odnesu je k tomu jezeru a pronesu to zaklínadlo, co je tam napsané. Měl by se vrátit. Jsem dost silný.“

Gaius nesouhlasil. „Merline. Nemůžeš si zahrávat se životem a smrtí. Tohle kouzlo tě zabije.“

„Tak ať!“ vykřikl čaroděj. „Je mi to jedno! Selhal jsem. Artuš je mrtvý a jen kvůli mně. Měl jsem Mordreda zabít hned, když mi to drak řekl. Nevzdám se a ty mě nezastavíš, Gaiusi.“

„Kdy chceš jít?“

„Zítra s prvním světlem,“ odpověděl Merlin a přešel k Artušově skříni, aby z ní vybral Artušovy oblíbené košile.

***

„Královno, musím s vámi mluvit.“

„Prosím, Gaiusi. Co tě trápí?“

„Děkuji, paní. Jde o Merlina. Bojím se o něho,“ svěřil se Gaius.

Gwen se usmála. „Gaiusi, slíbila jsem, že se mu nic nestane. Sloužil Artušovi věrně dlouhé roky. Přestože je to čaroděj, nic mu nehrozí.“

„O tohle nejde, paní. Obávám se, že chce použít ne zrovna čistý rituál vysoké magie.“

„Co je to za rituál?“ zeptala se královna.

Gaius polkl. „Je to velmi nebezpečný podnik. Čaroděj musí vzít osobní předměty zemřelé osoby a odnést je na místo smrti dané osoby. Tam pronést zaklínadlo.“

„Jak se k něčemu takovému dostal Merlin?“

„Řekl, že ho našel v knihovně, ale nevěřím tomu. Kouzla jako tohle se držela v nejvyšší tajnosti a znali ho jen nejmocnější čarodějové.“

„A on… může přivést Artuše zpět? Má na to moc?“ zeptala se Gwen a podívala se na zásnubní prsten na své ruce.

„Myslím, že ano, a proto se toho tolik obávám. Kdyby to kouzlo bylo dobré, mohli by kouzelníci v dávných dobách vracet ze světa mrtvých mnohé hrdiny.“

Gwen přikývla.

„Dobrá, Gaiusi, promluvím s Merlinem.“

„Děkuji, paní,“ řekl Gaius a uklonil se, aby mohl odejít.

***

„Chtěla jste se mnou mluvit, paní?“ zeptal se Merlin, jakmile vstoupil do korunního sálu. Gwen stála uprostřed místnosti a čekala na něj.

„Gaius mi pověděl o tvém plánu,“ řekla.

„Říkal jsem mu, ať si to nechá pro sebe! Omlouvám se, paní, ale nikdo mi nemůže zakázat tohle udělat. Půjdu a vrátím Artuše zpět k životu.“

„Merline, nechci ti něco zakazovat. Zavolala jsem tě, protože chci jet s tebou.“

 ***

Vyrazili hned za svítání. Gaius stále spal a Merlinova odchodu si nevšiml. Gwen si oblékla jezdecké šaty a siru Leonovi řekla, že jede na projížďku a Merlina bere s sebou.

Cesta jim ubíhala rychle, od Morganiny smrti byly cesty mnohem bezpečnější, než kdy dříve. Magie stále byla oficiálně zakázaná, ale druidové ani běžní poddaní se ji nebáli používat na veřejnosti, protože věděli, že královna s popravami přestala.

Třetí den cesty propršel a Merlinovi se nedařilo rozdělat oheň, aby mohl usušit oblečení na další cestu.

„Jsi přeci čaroděj, proč nepoužiješ magii?“ připomněla mu Gwen. Merlin zvážněl. Gwen ležela na dece opřená o kmen stromu a usmívala se. „Nemusíš se bát, jakmile bude Artuš zpět, chci, aby byla magie povolena. Příliš mnoho lidí trpělo, kvůli tomuto zákazu.“

Za další dva dny dorazili k jezeru.

„Avalon,“ zašeptal Merlin s pohledem na ostrov uprostřed jezera. Gwen stála opodál. Pozorovala klidnou hladinu.

Merlin odpoutal tašku s Artušovými věcmi ze sedla a přenesl ji ke břehu. Sehnul se a pomalu vyndával Artušovy košile, opasek a hřeben. Každou věc něžně položil do vody a jemné vlnky je odplavovaly pryč.

Vhodil do vody poslední kousek Artušova osobního příboru a postavil se. Zaváhal. Gwen vycítila jeho obavy a přešla k němu blíž. Vzala jeho ruku do své a usmála se na něj. Merlin přikývl, teď nebo nikdy.

Přistoupil ještě blíže k vodě, takže mu vlnky smáčely boty. Gwen jej stále držela za ruku. Hleděli společně na Avalon, když Merlin co nejhlasitěji pronesl kouzlo.

Ic her aciege ðu, eower sawlas sind min sawlas. Onwac and cum her eft! Ic her aciege ðu, eower sawlas sind min sawlas. Onwac and cum her eft! Ic her aciege ðu, eower sawlas sind min sawlas. Onwac and cum her eft!

Merlin slova stále opakoval, ale nic se nedělo. Copak sem přišli zbytečně? Najednou se uprostřed jezera něco pohnulo. Vyplavalo tělo.

Merlin okamžitě skočil do vody a tělo, otočené tváří dolů, přitáhl ke břehu. Tělo bylo bledé, obnažené a zcela nehybné. Ale jednalo se o nezraněné tělo jejich krále.

„Artuši!“ vykřikla Gwen. Merlin Artuše otočil.

Ápyffan,“ zašeptal Merlin a tělo se pohnulo. Merlin mu pomohl předklonit se, aby Artuš mohl vykašlat všechnu vodu.

Artuš se podíval na Merlina a jezero a také Gwen stojící opodál. Teprve tehdy si uvědomil, že nemá šaty. „Merline… proč jsem nahý?“

Merlin se rozesmál.

***

Cestou ke Kamelotu se Artuš pokoušel vzpomenout na nedávné události. Pamatoval si souboj s Mordredem i Merlinova kouzla, ale když Merlin zmínil jezero nebo draka, byl překvapen. Nevěděl, že zemřel a myslel si, že do vody se dostal náhodou. Merlin však nechtěl Artušovi říct o jeho smrti a Gwen později veřejně oznámila, že Artuš byl jen těžce zraněn a nyní se vrací na Kamelot jako král.

„Jaké jsou naše ztráty?“ zeptal se Artuš brzy po příjezdu.

„Artuši, teď ses vrátil. Nechceš tohle řešit raději někdy jindy. Až si odpočineš?“ zeptala se Gwen, ale Artuš nehodlal marnit časem. Od chvíle, kdy se probral, měl divný pocit, jako by mu život utíkal před očima a nezbývalo mu moc času.

„Zemřelo mnoho dobrých mužů, sire,“ odpověděl sir Leon. „Sir Erec, také sir Gareth a… Gwaine,“ dodal smutně.

„Gwaine?“ podivil se Artuš. „Patřil k mým nejlepším rytířům. Doufám, že zemřel čestně a příliš netrpěl.“

„Netrpěl, sire,“ ozval se Percival stojící vedle Leona a v oku se mu zaleskla slza.

„A dále?“ zeptal se Artuš svých rytířů.

„Morganina armáda byla rozprášena. Nikdo proti vašemu království nevyjede. Alespoň nyní ne, když jste se vrátil z… mrtvých.“

„Nevrátil jsem se z mrtvých, Leone. Byl jsem jen zraněn. Těžce.“

***

„Emrysi. Emrysi. Emrysi!“

Merlin se převaloval na posteli a tajemný hlas ho stále lákal ve spaní.

„Emrysi! Pojď ke mně, Emrysi! Čekám na tebe. Čekám na tebe v lese… Emrysi! Vzbuď se!“

Merlin se s trhnutím posadil na postel. Venku byla stále tma, ale vnitřní hlas mu říkal, ať sen poslechne. Oblékl se a potichu se vyplížil kolem spícího Gaiuse do noci. Opatrně prošel kolem strážných až k bráně a odtud až k okraji lesa. Rozhlédl se kolem. „Kam teď?“

„Zdravím tě, Emrysi,“ uslyšel za sebou.

Merlin se otočil a tam ji uviděl. Překrásná temná kněžka. Černé vlasy měla rozpuštěné a kontrastovaly s její slonovinově bílou pokožkou.

„Morgano?“ podivil se Merlin a natáhl se pro dýku.

„Neboj se mě!“ vykřikla čarodějka. „Nechci ti ublížit.“

„Zabil jsem tě,“ řekl Merlin a i přes její slova dýku pevně uchopil a sesedl s koně.

„Ano. Ale teď jsem zpět.“

„Jak je to možné?“

„Zavolal jsi mne,“ pousmála se Morgana.

„To kouzlo patřilo Artušovi, Morgano. Ne tobě.“

Morganin úsměv zmizel.

„Ano. Proč jsi tu i ty?“ zeptal se Merlin.

„To není správná otázka, Merline. Správně se máš ptát: kdo jiný se ještě vrátil z mrtvých?“ Merlin uchopil dýku pevněji.

„Co to děláš? Říkala jsem ti, že ti neublížím. Pamatuji si, jak ses na mne díval, když jsem umírala. Byl v tom pohledu soucit a odpuštění. A já ti také odpouštím, Merline. Odpouštím ti, že jsi mi lhal, že jsi mi neřekl o Emrysovi. I to, že jsi mne zabil.“

„Jak ti mám věřit, Morgano? Po tom všem, cos způsobila. Kolik nevinných kvůli tobě zemřelo!“

Morgana zrychleně dýchala. „Netušíš, co jsem si prožila za muka! Chtěla jsem se pomstít za to, co mi Uther udělal!“

„To není pravda a ty to víš!“ odporoval Merlin. „Chtěla ses zbavit Uthera i Artuše, abys získala Kamelot!“

„Abych obnovila svobodu magie, Merline! Ty sám bys měl vědět, že Utherova diktatura zabila mnoho takových, jako jsme my,“ rozčilovala se Morgana.

„Artuš nebyl Uther. Byl to dobrý král a časem…“

„Časem by magii povolil?“ zasmála se Morgana. „To určitě. Za celých šest let jeho vlády se situace vůbec nezměnila.“

„Mýlíš se, Morgano.“

„Myslela jsem, že máš víc rozumu, Merline,“ posteskla si Morgana a vykročila proti mladému čaroději. Merlin se chystal na útok.

Ætscíetee,“ řekla Morgana a zmizela.

***

Druhý den odjel Merlin s Artušem a Gwen na cesty po okolí. Přestože Artuš věděl, že je Merlin čaroděj, nechoval se k němu o nic lépe než dříve. Merlinovi to ale nevadilo. Jeho pán je zpátky a Kamelot má svého krále. Neřekl jim však o Morganě ani jejím varování. „Snad ji meč nezabil, možná byla jen zraněna,“ uklidňoval se. Ale hluboko v srdci věděl, že to tak není, a že se mu kouzlo nepovedlo.

„Merline, pohni kostrou a přines čerstvou vodu. Pokud se dáme na cestu hned, budeme do večera na Kamelotu,“ rozkazoval Artuš.

„Sire, víte, že vás můžu proměnit v žábu, když mě budete takhle dál sekýrovat?“ smál se Merlin.

„V žábu? Proč bys mě měnil v žábu?“ nechápal Artuš.

„No, ne že by k tomu bylo potřeba moc fantazie,“ odpověděl Merlin a shromažďoval čutory na vodu.

„Chceš říct, že vypadám, jako žába?“

„No, nemáš od ní daleko. Podívej se na to velký vypoulený břicho, chci říct… s tou dietou jsi měl začít už tak před dvěma sériemi.“

Artuš popadl nejbližší poleno na otop a hodil jej po Merlinovi.

Gestillan!“ vykřikl Merlin a poleno se zastavilo v letu jen několik centimetrů od jeho obličeje.

„Víš, už mě začínáš fakt štvát,“ konstatoval Artuš. Merlin se usmál a odešel do hloubi lesa pro vodu.

„Neměl bys ho tak trápit, zachránil ti život. Několikrát,“ promluvila Gwen k Artušovi.

„Když k němu budu mírný, začne se flákat,“

„Artuši…“

„Promiň, Gwen. Když já… je to pro mě stále nové. Nechápu, jak to mohl tak dlouho tajit. Kolik si musel vytrpět. Stačila chyba, podřeknutí a otec by ho dal pověsit. A nejhorší na tom je, že bych možná udělal to samé,“ povzdechl si Artuš, ale to už viděl Merlina, jak se vrací. Bez čutor.

„Merline, nezapomněls na něco?“

„Něco se děje. Něco s Kamelotem,“ oznámil Merlin vyděšeně.

Artuš a Gwen se ihned vydali za Merlinem, který je vedl do lesa k prameni. Dovedl je až na mýtinu. „Tam je Kamelot,“ řekl a ukázal do dálky.

Artuš zaostřil na malou oranžovou tečku za kopci. „Co to je?“ zeptal se.

„Oheň,“ odpověděl Merlin.

***

Čím víc se blížili ke Kamelotu, tím horší se požár zdál. Dojeli až k branám Kamelotu. Nikdo je nehlídal a byly dokořán otevřené.

„Zůstaňte tady,“ přikázal Artuš a vyjel k bráně.

„Ne, Artuši,“ zastavil ho Merlin. „Vy dva zde zůstaňte. Cítím uvnitř magii a zlo. Pokud pojedeš dál, tak zemřeš.“

„Jsem připraven zemřít,“ namítl Artuš.

„Tohle by nebyla hrdinská smrt, ale hloupá smrt. Zůstaň zde,“ trval na svém Merlin. Otočil se k hořícímu dvoru za bránou. „Acwence þa bælblyse!“ zakřičel a požár se strávil sám do sebe a vytvořil tak bezpečný průchod.

„Dobře,“ souhlasil Artuš. „Jdi. My shromáždíme přeživší po okolí a v Marru pod hradem vytvoříme provizorní základnu.“

Merlin přikývl a pobídl svého koně.

***

Pročistil si cestu až do hradu samotného, ale nikoho cestou nepotkal. Narazil na mnoho těl, žádná však nebyla zraněna nebo poškozena požárem. Merlin cítil zlo na Kamelotu a to zlo vycházelo z korunního sálu. Zamířil rovnou tam.

Dveře byly otevřené, a když do nich vstoupil, nemohl věřit vlastním očím – Morgana seděla na Artušově trůnu a vedle ní na Gwenino místo usedla její sestra Morgause. Vedle nich v rytířské zbroji stál Mordred s mečem v ruce. Na místě sira Leona stál Agravaine. Všichni rytíři Kulatého stolu leželi bez života na podlaze.

„Obyčejný sluha. Obyčejný sluha, Agravaine,“ oznámila Morgause bez špetky zájmu. Morgana byla unavená, ale sestřině poznámce se pousmála. Morgause na ni vyčítavě pohlédla. „Tys ho znala mnohem déle, měla sis toho všimnout.“

„Buď zticha, sestřičko,“ ztišila ji Morgana a obrátila svou pozornost k Merlinovi. „Kde je Artuš?“

„Není tady,“ odpověděl Merlin a rozhlédl se po rytířích. „Zabili jste je…“

Morgause se poprvé zasmála. „Ne, to ty! Tys je zabil. Když jsi chtěl vzkřísit Artuše, vzkřísil jsi mnoho dalších, a jak dobře víš… za život se platí životem.“

Merlin se vyděsil. „Ne! To… to ne!“

„Mlč, sluho. Máš sice magii, ale nejsi silnější než já. I Mordred je lepší čaroděj než ty, takže běž, chlapče. Běž a přiveď Artuše, nebo spálíme celé jeho království na uhel,“ přikázala Morgause.

Merlin se podíval na Mordreda. Zíral před sebe prázdnýma očima. Proč neřekl Morgause, že je mocnější než on? A proč to neřekla Morgana?

„Ne,“ vzepřel se Merlin.

„Ty odmítáš poslechnout?“ zeptal se pohoršeně Agravaine. Tasil svůj meč a namířil ho proti Merlinovi.

Kdesi na nádvoří se ozvala rána. Merlin se automaticky ohlédl za původcem hluku. Byl však daleko od okna a neviděl, co se děje.

„Nech ho, strýčku,“ přikázala Morgana. Agravaine zaváhal, ale poslechl. Merlin okamžitě zamířil k oknu.

Rána se ozvala znovu a kolem okna proletěl drak. Chrlil oheň na rytíře, kteří byli během dne mimo hrad a stejně jako oni, si všimli plamenů na Kamelotu.

Merlin se pokusil otevřít okno, ale nešlo to. Podíval se Morganu a její sestru. Držely se za ruce a usmívaly se.

„Za to zaplatíš, Morgano!“ křikl Merlin a běžel ke dveřím. Myslel si, že jej zastaví, ale nechaly ho jít. Po chvíli konečně došel na nádvoří a přivítala ho desítka zraněných rytířů. Několik rytířů leželo na zemi zcela bez života.

Aithusa znovu proletěla kolem a vychrlila další plameny.

„Nun de ge dei s’eikein kai emois epe’essin hepesthai! Weas!“ řval ze všech sil Merlin. Aithusa ho však neposlouchala. Obletěla dvůr a vrátila se s novým útokem.

„Nun de ge dei s’eikein kai emois epe’essin hepesthai! Weas!“ zopakoval Merlin hlasitěji, ale drak se nezastavil. Merlin si všiml, že má kolem krku uvázaný řetízek s drahokamem.

Merlin se rozběhl ke skupince rytířů, kteří ještě byli schopni chůze, a přikázal jim, aby pomohli ostatním utéci. Teprve tehdy mezi nimi rozeznal Artuše.

„Co tady děláš? Zbláznil ses?“

Artuš pozvedl meč. „Zbláznil ses ty, jestli si sám troufáš na draka.“

„Já… jsem pán draků,“ přiznal se Merlin. Artuš jen zakroutil hlavou, ale nestačil nic říct. Skočil po Merlinovi a než se Merlin vzpamatoval, leželi na zemi za hromadou beden, které záhy vzplály. Aithusa proletěla těsně nad nimi a vznesla se do výšky.

„Vidím, jak tě poslouchá,“ procedil Artuš mezi zuby.

Merlin si povzdechl. „Nevím, proč to nefunguje, myslím, že je to tím přívěškem“ řekl a podíval se na oblohu. „Mohu zkusit něco jiného, ale nevím, jestli to půjde. Myslíš, že se odtud dostaneme ven?“

Artuš přikývl. Na tři vstali a rozběhli se k bráně.

„O drakon, e male so ftengometta tesd’hup’anankes!“ volal Merlin k nebi a než doběhli k mýtině před Kamelotem, objevil se na obloze známý stín.

„Merline? Nechceš mi něco vysvětlit?“ pokrčil Artuš obočí, když drak dosedl na zem.

„To je Kilgharrah,“ odpověděl Merlin. „Tvůj otec ho věznil na Kamelotu.“

„Na Kamelotu žil drak?“ nevěřil Artuš, ale Merlin se mu už nevěnoval.

„Opět se shledáváme, mladý čaroději. Mohu…“ teprve tehdy si drak všiml Artuše postávajícího v pozadí.

„Teď ne,“ upoutal jeho pozornost Merlin. „Jde o Aithusu. Nefungují na ní moje schopnosti. Má na krku nějaký řetízek, který je blokuje.“

„To je tedy velice zvláštní,“ řekl drak a díval se střídavě na krále a na čaroděje. „Stalo se něco zvláštního od bitvy?“ zeptal se a o přívěšek se pranic nezajímal.

„Morgana je zpět,“ odpověděl Merlin váhavě. „Morgana, její sestra, Mordred a dokonce i Agravaine.“

Drak přešlapoval a s pohledem na Artuše odpověděl: „Vypadá to, jako by si někdo zahrával s mocí, která je nad síly všech.“

„Co mám dělat?“ vzlykl zoufalý Merlin. Doufal, že se rytířům podařilo z nádvoří utéct a Aithusa přestala útočit.

„Jdi napravit svou chybu, čaroději.“

„Jak?“

„Vrať se na Kamelot. Tam najdeš odpověď,“ řekl drak a vzlétl.

„Merline, nezapomněl jsi mi opět něco říct?“ řekl naštvaně Artuš s rukama v bok.

„Mordred, Morgause…?“ ujišťoval se Merlin a Artuš přikývl. „Měli by být mrtví.“

„Promiň, Artuši, ale teď to nemůžeme řešit. Musím zpátky na Kamelot a zastavit je,“ řekl Merlin a prošel kolem Artuše zpátky k hradu. „I když ještě nevím jak,“ dodal si pro sebe.

„Říkal jsi něco?“ volal za ním Artuš.

„Ne,“ odpověděl Merlin. „Běž za Gaiusem a Gwen. Třeba uvítají tvou pomoc.“

„To určitě,“ zasmál se Artuš a přidal se k Merlinově cestě na Kamelot.

***

Když došli na nádvoří, byli všichni rytíři pryč nebo mrtví.

„Musíme Kamelot získat zpátky,“ řekl Artuš a Merlin přikývl.

„Tady jsi, bratříčku,“ ozvalo se za nimi. Merlin s Artušem se otočili a viděli přicházející Morganu s Morgause. Za nimi šel Agravaine s Mordredem.

„Artuši?“ vykřikl překvapeně Mordred. Nikdo na jeho poznámku nereagoval.

„Emrysi… Artuš přežil?“ slyšel Merlin jeho hlas ve své mysli. Neodpovídal. S vrahem krále, se zrádcem Kamelotu, si nemá, co říct.

„Emrysi. Ten meč… Morgana řekla, že zabije každého… jak přežil?“ naléhal Mordred dál. „Prosím, odpověz. Vyléčil jsi ho?“

„Copak si to nepamatuješ, zrádče?“ nevydržel to Merlin. „Artuš tě zabil, stejně jako ty jeho.“

„Co?!“ vykřikl Mordred a všichni se k němu otočili.

„Děje se něco, Mordrede?“ zeptala se Morgana.

„Ne, má paní,“ odpověděl Mordred. Morgana pokrčila rameny a obrátila se na Artuše.

„Dnes končí tvá vláda na Kamelotu.“

Artuš vypadal pobaveně. „Co mi uděláš? Zabiješ mě?“

Morgana se zasmála. „Ach, ne… už tě nemusím zabít. Když tě tu mám tak bezbranného a nechráněného, tak je škoda tě připravit o pohled na mé království.“

Na nebi se objevil stín. Aithusa jim přeletěla nad hlavami a Artuš s Merlinem se dali do pozoru. Morgause se zasmála stejně jako Morgana. Drak nad nimi obletěl kolečko a pomalu přistál vedle své chráněnkyně. Morgana pohladila Aithusu po šíji a drak spokojeně odfrkl.

„Nemůžu uvěřit, cos z ní udělala,“ řekl naštvaně Merlin a Morgana znejistěla.

„Já jí nic neudělala. Vyvedla jsem ji ze tmy. Pomohla jsem jí,“ odpověděla. „Emrysi,“ dodala a zaťala pěsti.

„Nikdy ti Kamelot nedám,“ ozval se opět Artuš.

„Nemusíš mi ho dávat. Vezmu si ho sama,“ řekla Morgana.

Gebindaþ,“ zašeptala Morgause a Merlin cítil, jak mu neviditelný řetěz obmotává ruce a svazuje je k sobě, až s nimi nemohl vůbec pohnout. To samé se zřejmě dělo i Artušovi, protože se začal cukat a zároveň u toho nadávat.

„Cos to udělala?“ vykřikl zbytečně.

„Odveď je do žaláře, Mordrede,“ přikázala Morgana a mladý druid ji poslech.

***

„Merline, Co tu dělá Mordred, Morgause a můj strýc?“ zeptal se Artuš, když je Mordred zavřel do žaláře a odešel.

„Nevím,“ lhal Merlin. „Hlavní je, co budeme teď dělat,“ dodal a zkoumal zámek. „Tospringe,“ zašeptal.

„Můžeš použít… však víš… magii,“ navrhl Artuš, který Merlina pravděpodobně neslyšel.

„Zkoušel jsem to. Mordred to musel zamknout nějakým silným kouzlem. Možná kdybych ho znal, tak by to šlo.“

„Ještě sis na to nezvykl, že,“ zeptal se Merlin, když vzdal pokusy o otevření dveří. Artuš zakroutil hlavou.

„Je to zvláštní. Choval jsem se k tobě tak hnusně, a přitom…“

„To je dobrý, Artuši,“ přerušil ho Merlin.

„Ne, není. Když pomyslím na to všechno, co jsem o magii řekl. Co jsem udělal lidem s magií…“

„Tohle už jsme řešili. Dávno jsem ti odpustil. Jsi můj přítel.“

„Díky, Merline,“ usmál se Artuš.

„Merline?“ ozvalo se z chodby.

Na stěně se objevil stín po chvíli následován jeho zdrojem. Byl to Mordred.

„Merline, musíš je zastavit. Morgause napůl vzkřísila mrtvé a teď s nimi ovládá Kamelot, dokonce kouzlem ovládá i živé rytíře Kamelotu, kteří už byli na hradě. Ale stále je naděje na jejich záchranu.“

„Proč ses vrátil?“ zeptal se Merlin.

„Nevím,“ odpověděl Mordred. „Možná nejste sami, kdo tohle chce skončit.“

***

Vyšli tajnou chodbou z žaláře a postupně vyběhli schody na otevřenou chodbu za zdí hradu. Nepotkali žádné stráže a Artuš usoudil, že si Morgause svolala všechny rytíře k sobě. Po chvíli došli k nádvoří a Merlin nejprve zkontroloval, zda je čistý vzduch.

„Dobré,“ zašeptal, „Jsou tu jen těla určitě mrtvých.“

„Jak můžeš poznat, kdo je určitě mrtvý?“ procedil Artuš mezi zuby a vykoukl z hradeb jako Merlin. Několik rytířů, které tam viděli, když přišli na nádvoří poprvé, už tu neleželi. Několik těl tam ale zůstalo. Spálená a znetvořená těla, že ani nešlo rozeznat, o kterého rytíře šlo. Artuš dal oči v sloup a znovu se schoval za zeď.

Mordred pro jistotu vytasil meč a pomalu postupoval ke schodišti dolů následován Merlinem, a nakonec Artušem.

Proběhli nádvořím k bráně a rychlým krokem vyběhli z hradu. Nepotkali ani živáčka, takže do podhradní vesnice dorazili za krátký čas. Nalezli tam spoustu lidí, zraněných i nezraněných, kteří pocházeli z hradu i okolních vesnic.

„Zřídili jsme tu s královnou provizorní nemocnici,“ vysvětloval Gaius, když se s ním setkali ve starém hostinci.

„Drak způsobil mnoho škod, ale mnoha lidem se podařilo schovat před jeho plameny,“ řekl královnin hlas za Artušovými zády. Artuš se otočil a s rozzářeným úsměvem svou ženu objal.

„Jsi v pořádku, Gwen!“

„Samozřejmě,…“ teprve pak si všimla Mordreda.

„Je s námi,“ řekl Artuš. „Mordred lituje svých činů. Láska ke zrádkyni jej zaslepila.“

Merlin věděl, že to není pravda. Mordred mu řekl, že Artušovi nikdy neodpustí. Jenže nyní bojují proti silnějšímu nepříteli, než je Artuš a Morgana a její sestra nemohou vyhrát.

Ve vesnici zůstali několik hodin. Merlin pročítal několik knih, které se mu podařilo získat od přeživších, kteří jen nevěřícně kroutili hlavou, když zjistili jeho schopnosti. Dokonce se k nim přihlásilo několik vesničanů a obyvatel Kamelotu s magií. Museli ji někdy skrývat téměř celý život ze strachu z popravy, ale Artuš všem slíbil milost.

Po krátkém odpočinku se konečně Artuš s Mordredem a několika dalšími rytíři, dohodli na taktice. Musí získat Kamelot zpět.

„Pane! Králi! Artuši!“ ozývalo se z ulice.

„Co se to tam děje?“ nechápal Artuš. Odložil mapku s plánem útoku a vyšel z domu. Přivítalo ho téměř sto lidí. V rukou drželi lopaty, vidle, hrábě a různé další nářadí. Merlin zahlédl několik starších mečů a dokonce i jeden kord.

„Budeme bojovat s vámi, králi,“ oznámil jeden z nich. „Nenecháme Kamelot padnout do rukou té mrchy!“

Artuš překvapeně hleděl na poddané. Zřejmě chtěl protestovat, ale nakonec si uvědomil vážnost situace a řekl jen: „Zemřete.“

Muž z davu přikývl. „Zemřeme po boku našeho krále.“

A Artuš souhlasil.

***

Cesta zpět na hrad jim trvala chvíli. Merlin stále nechápal, proč nerozmístili stráže a nechali bránu na nádvoří otevřenou.

Nad hlavami jim přeletěla Aithusa. Na krku se jí stále houpal magický přívěšek.

„Dávejte si pozor na draka!“ přikázal Artuš mužům. Jeden z nich se rozběhl k bráně na nádvoří. Jakmile však vstoupil do dvora, Aithusa sletěla dolů a nešťastníka sežehla na popel. Odfrkla si směrem k Artušovi a vyletěla znovu k obloze.

Artušovi následovníci vykřikli, ale žádný z nich neutekl.

„Merline?“ pobídl svého přítele Artuš a Merlin přikývl a přistoupil k bráně.

„Snad to vyjde,“ řekl si Merlin pro sebe a vykročil do brány.

Aithusa byla v mžiku u něj a připravovala se na vychrlení smrtícího ohně. Merlin bleskově po drakovi hodil lahvičku, kterou mu dal Gaius. Lahvička Aithusu zasáhla a rozbila se. Drak okamžitě padl k zemi.

„Je mrtvá?“ zeptal se Artuš a přešel k Merlinovi.

„Ne,“ odpověděl Merlin. „Je to trošku vylepšený lék na nespavost.“

„Vylepšený magií?“ svraštil Artuš oči.

„Problém?“ zeptal se Merlin.

Artuš zakroutil hlavou. „Vůbec ne,“ odpověděl.

„Musíme jít rychle, Artuši. Bude mimo jen chvíli,“ varoval Artuše Merlin.

„To vyřešíme hladce,“ odpověděl Artuš a vytasil meč a přiložil ho Aithuse k srdci.

„NE!“ zarazil ho Merlin, „Nemůžeš ji zabít!“

Artuš nechápal. „Merline, rozumím, že máš slitování s každým tvorem na zemi, ale tenhle drak usmrtil spoustu dobrých rytířů a očividně tě neposlouchá, i když by podle tebe měl. Jestli ho nechám, tak bude vraždit dál,“ řekl a znovu přiložil meč k spícímu drakovi.

„Jen jí sundej ten přívěšek!“ žadonil Merlin.

„Je mi to líto,“ řekl Artuš a bodl Aithusu do hrudi.

Drak zaúpěl a probudil se z čarovného spánku. Sápal se po svém zranění a plakal tak, že to dojalo i Artuše natolik, aby odvrátil od draka pohled. Aithusa se neobratně zvedla do vzduchu a kolébavým letem zmizela na obloze.

„Odletělo to chcípnout,“ ozvalo se v davu.

„Teď musíme porazit Morganu,“ rozhodl Artuš.

Merlin se váhavě postavil vedle Artuše, vedle kterého už stál Mordred. Ostatní se rozmístili do půlkruhu po celém nádvoří. A čekali.

„Co když se neobjeví?“ zašeptal Artuš.

„Přijde,“ odpověděl Merlin.

„Toho draka milovala ze všech tvorů na zemi nejvíc,“ dodal Mordred.

Měli pravdu.

Brána se otevřela a vešla do ní Morgana. Očima hledala Aithusu a mužů ve zbrani jako by si ani nevšimla.

Za ní vyběhla Morgause s Agravainem.

„Aithuso?“ vykřikla Morgana do prázdna.

„Drak je mrtvý, Morgano,“ zavolal na ni Artuš.

Morgana jako by nerozuměla tomu, co řekl. Teprve po chvíli jí to došlo a tvář jí zkameněla.

„Zabte je! ZABTE JE VŠECHNY!“ křičela jako smyslů zbavená. Ona i její sestra ustoupily z cesty. Agravaine vytasil meč a vyběhl Artušovi naproti následován padesátkou bývalých kamelotských rytířů. Percival se sirem Leonem a Gwainem běželi hned vedle něj.

„Teď!“ vykřikl Artuš.

Artušovi muži se rozběhli ke kraji nádvoří. Merlin si stoupl před Artuše a Mordred se postavil vedle něj. Vzali se za ruce.

ÁSTRÍCE AND ONSLAEP NU!“ vykřikli zároveň co nejhlasitěji.

Agravaine i kamelotští rytíři se vznesli do vzduchu a několik metrů dále přistáli na tvrdou zem. Několik jich zůstalo na nohou a pár dalších se po dopadu zvedlo. Artušovi muži ihned zaútočili. Téměř všichni rytíři ztratili své meče a než stačili zareagovat, byli obklíčeni.

„Nezapomeňte, ať jsou jen v bezvědomí, žádný rytíř kamelotu tu nesmí zemřít,“ připomněl svým stoupencům Artuš.

„NEEEEE!“ křičela Morgause. Ona i Morgana, se vrhli ze schodů od brány k Artušovi. Morgause s vytaseným mečem zaútočila na Mordreda a Morgana zamířila k Merlinovi.

Najednou se nad nimi prohnal stín následován pisklavým křikem.

„Aithusa!“ vykřikla Morgana radostí.

Drak jim přeletěl nad hlavami. Očividně ztratil schopnost šlehat plameny, protože se jen s ostrým pištěním snesl k zemi a popadl několik Artušových stoupenců do pařátů. Vynesl se s muži k jedné z věží, kde je pustil z výšky.

„Odvolej ho, Morgano!“ křičel Artuš, ale Morgana se jen smála.

Merlin se rozhlédl. Mordred stále bojoval s Morgause a jejich boj byl zdánlivě bez konce. Aithusa na druhém konci unášela dalšího muže. Pár kamelotských rytířů se začalo probouzet. Artuš vyběhl s mečem v ruce k Morganě, která pobaveně vytáhla svůj meč, místo toho, aby použila kouzla.

Merlin padl na kolena. Zachvátila ho panika a smutek a také rozhořčení.

„O drakon, e male so ftengometta tesd’hup’anankes!“ řekl potichu. Nečekal, že Kilgharrah přiletí.

O chvíli později se ale na obloze drak objevil. Okamžitě zaútočil na Aithusu, která se i tak sotva držela na obloze.

Morgana si všimla, že se něco děje. Pohybem ruky odhodila Artuše a schovala meč. Smrtelně poraněný drak jí krkolomně přistál u nohou. Krk měla holý, bez přívěšku.

Morgana začala plakat. Pohladila Aithusu a zašeptala: „Zab je.“

„Nun de ge dei s’eikein kai emois epe’essin hepesthai! Weas!“ zavolal na ni Merlin. Drak chvíli váhal, pak se otočil na stranu k Morgause. Mordred raději uskočil a nechal Morgause napospas drakovi.

Mezitím se snesl i Kilgharrah a přistál po boku Merlina a zřejmě se rozhodl dál nezasahovat, neboť si lehl a pozoroval dění kolem.

Morgause sekla mečem po Aithuse a krůček po krůčku ustupovala.

„Neubližuj jí!“ volala na ni Morgana, ale Morgause jako by ji neslyšela. Drak k čarodějnici přiskočil a skousl jí hlavu. Morgause jen stačila pozvednout meč a zarazit ho drakovi do hrdla. Po chvíli padli oba mrtví k zemi.

Morgana zůstala sama. Po tváři jí tekly slzy. Artuš, Merlin a Mordred přistoupili k sobě a připravovali se na nejhorší.

Morgana se rozhlédla po nádvoří. Pozvedla svůj meč a prohlédla si ho, jako by ho viděla poprvé v životě. U brány k nádvoří viděla mrtvého strýce. Artuš přikázal neubližovat rytířům, ale Agravaine byl zrádce.

Odhodila meč.

Mordred ho hbitě sebral.

„Vzdáváš se?“ zeptal se Artuš.

Morgana se na něj podívala svýma kalnýma očima. „Za život se musí zaplatit jiným životem, tak to vždy bylo a já to varování nebrala vážně,“ řekla.

„Co tím myslí?“ nechápal Artuš.

Merlin se na něj podíval a nejraději si přál zastavit čas. Jenže říct mu to musí.

„Víš, co se stalo s tvou matkou?“ zeptal se ho.

„Zemřela při porodu,“ odpověděl Artuš na nesmyslnou otázku.

„Zemřela, abys ty žil. Taková byla dohoda s Nimueh.“

„Co to znamená?“ stále tápal král.

„Zemřel jsi,“ odpověděl Mordred za Artuše. „Zemřel jsi mou rukou a já zemřel tvou.“

Artuš se zasmál, ale když viděl, že se nikdo jiný nesměje, zvážněl.

„Našel jsem kouzlo, díky kterému jsem tě mohl přivézt zpět,“ přiznal se Merlin.

„Cože?“ obořil se na něj Artuš.

„Artuši!“ ozvalo se ze skupinky následovníků z tábora. Jeden z mužů s helmou se staženým hledím vyběhl přímo k Artušovi. Pár metrů od něj si sundal helmu.

„Gwen?“

„Artuši!“ zopakovala Gwen a doběhla ke svému muži. Objali se.

„Co tu děláš?“ zeptal se Artuš.

Gwen neodpovídala a podívala se soucitně na Merlina.

„Tys o tom věděla?“ zeptal se Artuš.

Gwen přikývla.

„Proč jste to udělali? Vždyť jste mohli zničit celý Kamelot!“ zuřil Artuš.

„Protože neměli na vybranou,“ zašeptala Morgana schoulená u schodů z hradu k nádvoří. „To já schovala do knihovny tohle kouzlo. Daly jsme ho tam s Morgause a ve chvíli, kdy bychom obě zemřely, ten kdo to kouzlo najde a bude obdařen magií, na něj nebude moci zapomenout a nakonec ho bude nucen vykonat,“ pousmála se, „i když si bude myslet, že jedná sám za sebe ve prospěch někoho jiného. Snad jsem ho nikdy doopravdy nechtěla využít. Možná proto jsem tě na té stezce tehdy vyhledala. To mělo být varováním.“

Rozesmála se a záhy začala znovu naříkat. Odplazila se k tělu mrtvého draka a své sestry. Mezitím se několik rytířů Kamelotu probudilo a seskupilo se u Morgany, ale jí to už bylo zřejmě jedno.

„Jak to kouzlo zrušíme?“ zeptal se Artuš.

„Ne, Artuši. Když ho zrušíš, tak odejdeš navždy,“ naléhala na něj Gwen, ale Artuš ji neposlouchal.

„Mladý čaroději, proč to neřekneš?“ ozval se po dlouhém mlčení Kilgharrah.

Merlin sklopil zrak.

„Nechci tě ztratit, Artuši,“ zašeptal a v očích se mu objevily slzy.

„Merline, musíš,“ řekl Artuš.

Merlin s pláčem přikývl. Morgana už byla zcela ztracená. Choulila se do klubíčka a plakala a zřejmě nevnímala, co se kolem ní děje.

Artuš se otočil ke své ženě.

„Budeš mi chybět,“ vzlykala Gwen. „Kamelotu budeš chybět.“

„Kamelot ztratí krále, ale získá královnu. Tu nejkrásnější a nejmoudřejší královnu ze všech,“ řekl Artuš a naposledy svou ženu políbil.

„Bojovali jsme za naši lásku dlouho a chci, abys teď bojovala za lásku celé země. Protože jsi přeci jen měla pravdu Gwen. Jen na lásce totiž záleží.“

Artuš přešel k Morganě. Pomohl jí na nohy, objal ji a ona mu opřela hlavu o rameno. Mordred přistoupil k nim a objal Morganu druhou rukou. S pláčem mu podala ruku a Mordred ji láskyplně uchopil do své dlaně.

Merlin vytáhl z kapsy papír s kouzlem, kterým Artuše vzkřísil. Podíval se na spodní řádek, kde bylo malým písmem připsáno: In sibbe gereste. Ácéoce.

Forbearnan,“ zašeptal a list vzplál.

„Už to začíná,“ řekl Mordred. Gwen přistoupila k Merlinovi a chytila ho za ruku. Artuš, Mordred i Morgana zbledli a pomalu z nich vyprchávala barva. Po chvíli byli celí průhlední. Také Gwain, jeden z rytířů stojících u Morgany, zprůhledněl. Kouzlo pominulo.

„Percivale!“ zavolal na svého přítele. Percival, který byl také zbaven kouzla, k němu rychle přiběhl ze spodu schodiště, kde původně stál. Ostatní rytíři vstávali a zmateně se rozhlíželi kolem sebe.

„Promiň mi to, Gwaine, přišel jsem poz-“

„Děkuji ti, Percivale,“ přerušil ho Gwaine. „Děkuji ti za to, že jsi mi byl nejlepším přítelem. Netrap se pro mou smrt, nebyla to tvá chyba.“

Průhledná těla slabě zářila a záře osvěcovala Merlina i z druhé strany. Otočil se. Kilgharrah ležel kousek od něj a natahoval k němu průsvitnou hlavu.

Merlin polkl.

„Nebuď smutný, mladý čaroději.“

„Vždyť jsi nebyl mrtvý,“ řekl Merlin, ani se nenamáhal otřít si slzy.

„Zemřel jsem ve stejný den, jako tvůj král. Naše životy byly provázanější, než jsem si myslel. S odchodem posledního velkého krále této doby, odešel i poslední drak.“

Merlin udělal krok k drakovi. Chtěl ho pohladit, ale ruka jím projela bez efektu.

„Dokonči to, příteli,“ pobídl Merlina Mordred.

„Nikdy jsem nebyl tvůj přítel. Nikdy jsem ti nedůvěřoval,“ litoval Merlin.

Mordred se usmíval. „A měl jsi důvod, Merline. Já ti to odpouštím.“

„Miluji tě, Gwen,“ řekl Artuš a otočil se k Merlinovi „Sbohem, bratře.“

Á-ácieraþ æce-ra swe-ofetu. In si-sibbe gereste,“ zadrhával se Merlin. „Dobrou noc, můj králi ať to na ramenou vždy sedí andělé a zpěvy andělů tě uspí.“

A duchové zmizeli.

„Tohle je konec Artuše a Kamelotu?“ zeptal se Merlin do prázdna.

„Tohle je teprve začátek,“ odpověděla Gwen a Merlinovu ruku, kterou stále držela ve svých dlaní, si položila s úsměvem na nepatrně zakulacené břicho.

KONEC

Hodnocení epizod v polovině seriálové sezóny

Merlin – 5. série (5.-11. díl)

Paráda! Vývoj tohoto seriálu je prostě neuvěřitelný. Jistě, pár epizod je slabších, ale většinou je to takové to pověstné „ticho před bouří“. Závěr 11. epizody (předposlední) řadím mezi ty středně epické.

 

Hodnocení 5×05: 87 %

Hodnocení 5×06: 93 %

Hodnocení 5×07: 86 %

Hodnocení 5×08: 86 %

Hodnocení 5×09: 94% – za postavu Dolmy dávám o trochu lepší hodnocení

Hodnocení 5×10: 87 %

Hodnocení 5×11: 95 % – absolutně úchvatný závěr

 

Hodnocení celé série: 92 %

Červený trpaslík – 10. série (5.-6. díl)

Hodnocení epizod mluví samo za sebe. Tato série se prostě nesmírně povedla. A poslední epizoda… paráda. Jak říkala Růža Šípková – chce se mi trochu brečet a trochu se smát 😀

 

Hodnocení 10×05: 90 %

Hodnocení 10×06: 94 %

 

Hodnocení celé série: 91 %

The Big Bang Theory – 6. série (6.-11. díl)

No, podle mě první půlka série dopadla docela dobře. Ze začátku slabší, ale pak se to krásně rozjelo. Ty poslední díly byly zatím nejlepší.

 

Hodnocení 6×06: 72 %

Hodnocení 6×07: 87 %

Hodnocení 6×08: 82 %

Hodnocení: 6×09: 88 %

Hodnocení 6×10: 88 %

Hodnocení 6×11: 87 %

 

Celkové hodnocení 1/2 6. série: 85 %

Glee

Nádhera, nádhera, nádhera. Nevím, co říct. Rozepisovat jednotlivé díly asi nebudu. Stačí vypíchnout, že (podle mě) úroveň neklesá a vybírají dost dobré písničky. Vánoční díl byl zatím nejlepší ze všech vánočních Glee dílů.

 

Celkové hodnocení 1/2 4. série: 90 %

 

How I Met Your Mother

Vskutku 8. série jde do sra… však vy víte kam. Každopádně HIMYM zmiňuji kvůli posledním cca 10 minutám posledního dílu… To bylo staré dobré HIMYM a musím říct, že mi tím vyrazili dech. Perfektní!

 

Celkové hodnocení 1/2 8. série: 65 % (+5 za poslední díl)

 

Misfits

Přestože se nám změnila celá parta, tak nezuřím. Naopak. Rudy, Finn, Jess (Abbey, Alex, probační) tvoří úžasnou partu a jo, jsou lepší než původní parta v 2.-3. sérii. Luxus. Hlavně poslední 3 díly.

 

Celkové hodnocení 4. série: 90 %

 

Konečné shrnutí

Seřazení podle „celkového dojmu“

1. Merlin (92 %)

2. Červený trpaslík (91 %)

3.-4. Glee a Misfits (oba 90 %)

—-

5. TBBT (85 %)

6. Doctor Who (80 %)

7. HIMYM (65 %)

 

Seřazení podle průměrného hodnocení epizod

1. Červený trpaslík (91,5 %)

2. Merlin (90,2 %)

3.-4. Glee a Misfits (90 %)

—-

5. Doctor Who (81 %)

6. TBBT (79 %)

7. HIMYM (62,7 %)

Zázrak letošních Vánoc (Klaine fanfikce)

Anotace: fanfic o postavách z Glee, která vznikla během jednoho večera po zhlédnutí dílu 4×05 😀

 

BLAINE. ČAS ODESLÁNÍ: 11:25

KURTE,PROMIN MI TO.PROSIM. =( =( MOC SE OMLOUVAM.MILUJI TE A NEMUZU BEZ TEBE ZIT.DEJ MI PROSIM JESTE SANCI.CHCI S TEBOU JEN MLUVIT.PROSIM.PRIJD DNES V 17 HODIN KE MNE. =(

 

BLAINE. ČAS ODESLÁNÍ: 11:45

KURTE.HROZNE SE STYDIM. =( =( CHCI TI VSE VYSVETLIT A OMLUVIT SE.PROSIM.MILUJI TE A VIM,ZE TY ME TAKY MILUJES!

 

KURT. ČAS ODESLÁNÍ: 11:51

nech mě být

 

BLAINE. ČAS ODESLÁNÍ: 11:53

KURTE!MILUJI TE.PROMLUVIME SI.STAV SE V 17 HODIN U ME DOMA!PROSIM! =(

 

KURT. ČAS ODESLÁNÍ: 12:27

nechci jít k tobě domů

 

BLAINE. ČAS ODESLÁNÍ: 12:28

DOBRE,JAK SI PREJES!NEMUSIS CHODIT KE MNE DOMU.STAVIM SE JA K TOBE=(

 

KURT. ČAS ODESLÁNÍ: 12:32

opovaž se tady ukázat. řekl jsem tátovi, ať tě nepouští dovnitř.

 

BLAINE. ČAS ODESLÁNÍ: 12:35

KURTE!KURTE.DOBRE.COKOLIV REKNES.PROSIM.SEJDEME SE NA NEUTRALNI PUDE.PRIJD PROSIM K PARKU.K NASI LAVICCE.VSAK VIS.KOUSEK OD ZASTAVKY.

 

KURT. ČAS ODELÁNÍ: 12:39

dostaneš pět minut.

 

BLAINE. ČAS ODESLÁNÍ: 12:41

MILUJI TE,KURTE. :-*

 

KURT. ODESLÁNÍ: 12:50

na to jsi měl myslet předtím.

 

***

 

Kurt, jeho pokoj, 13:41

„Kurte, oběd je… co to děláš?“

„Ach… tati… já… Kurt si uvědomil, že nemá žádnou výmluvu. Stál před zrcadlem, měl na sobě nejlepší košili a na posteli mu leželo dalších několik kusů oblečení podle poslední módy. Mohl by říct, že jde do kina nebo do divadla, ale takové události plánoval dopředu a jeho otec by o nich věděl. Rozhodl se říct pravdu.

„Já…“

„Blaine? Máš se s ním sejít,“ přerušil ho Burt. Kurt přikývl a zastyděl se. Blaine mu udělal něco hnusného, něco neodpustitelného a on si tu teď vybírá nejlepší šaty ke schůzce?

„Chci mu osobně říct, aby mě přestal otravovat. Pořád mi píše a volá… Nikdy to neskončí, dokud mu neřeknu do očí, že s ním po tom, co udělal, už nechci nic mít,“ řekl Kurt, ale věděl, že je to lež. Věděl, že Blaina nedokáže zavrhnout. Přes to všechno, co mu udělal, ho stále miloval. Už když mu psal, že se schůzkou souhlasí, v srdci cítil, že mu odpustí. Možná ne dnes, ale jednou ano.

„Je mi to líto,“ odpověděl Burt. „Skvěle jste se k sobě hodili. Měl jsem toho chlapce rád.“

„Co udělal… tati… já,“ do očí se mu draly slzy. Už uběhlo čtvrt roku, ale bolelo to stále stejně. Rachel mu říkala, že časem mu bude líp. Jí se to povedlo. Je s Brodym šťastná a s Finnem jsou přátelé. Když to zvládla ona, proč se přes svou lásku nedokáže přenést on?

„Přijď dolů k obědu, Carol se dnes s tím jehněčím hodně snažila,“ připomenul mu Burt a odešel z pokoje.

Kurt se posadil na postel s hlavou skloněnou v dlaních. Co má teď dělat?

 

Blaine, místo schůzky, 16:10

Taková blbost. Taková blbost a zničí mu celý vztah. Celý život. Tolikrát s Kurtem plánovali společnou budoucnost. Byt ve starém majáku s galerií, starý kabriolet z roku 1973, v jehož replice prožili nejúžasnější rande, když jim Burt dal dva lísky do Muzea kabrioletů s chutnou večeří jako bonus. Chtěli dvě děti. Chlapečka Finna a holčičku Elizabeth. Zahradu před domem s vlastním bazénem a zahradním domkem pro návštěvy. Květovaný přehoz na postel do ložnice. Bílé sasanky na svatební dort… A teď je to všechno pryč. Kvůli jediné chybě. Jeho chybě. Ano, cítil se osamělý a nešťastný, ale to mu nedávalo právo, aby Kurta takto zradil.

Poslední šance. Dnes má poslední šanci zachránit jejich sny.

Mrzlo a Blainovi začínalo být chladno i v silné bundě, pletené šále a tlustých rukavicích. Nechtěl si zničit účes čepicí, tak ji nechal doma. Teď toho litoval.

„Blaine? Blaine jsi to ty?“ ozvalo se od autobusové zastávky.

Osoba přišla blíž. Byla zachumlaná ve velké péřové bundě, s pletenou čepicí na hlavě a rukavicemi se stejným vzorem. V rukách třímala dvě těžké nákupní tašky.

Byl to Sam.

Blaine opatrně zvedl ruku na pozdrav.

„Co tu děláš, v takovým mrazu?“ zeptal se Sam.

„Čekám na Kurta,“ odpověděl Blaine a pokusil se o úsměv. „Dal mi šanci se omluvit.“

„To ti přeju, kámo,“ řekl Sam. „Bydlím tady naproti, je z okna vidět ven. Nechceš počkat tam a trochu se zahřát?“

Blaine zakroutil hlavou, přestože příslib tepla zněl klidně. Ale slíbil Kurtovi, že bude čekat zde. Sam tedy pokrčil rameny, rozloučil se a vydal se domů.

 

Kurt, Kurtův dům, 17:20

Kurt ležel na posteli a prohlížel si fotky z letní dovolené. Jel s Blainem na Floridu a prožil nejlepší léto svého života. To byli ještě šťastní. To ještě nebyl Blaine zrádce.

Někdo zaklepal.

„Dále,“ zašeptal Kurt a chvíli přemýšlel, jestli ho klepající vůbec mohl slyšet. Pravděpodobně ano, protože se otevřely dveře a vešel do nich znepokojený Burt.

„Pěkný tričko,“ ukázal na jednu z fotek a posadil se na postel ke Kurtovi. „Nejdeš tam?“

„Nevím,“ odpověděl Kurt. „Vybíral jsem tak dlouho, co si vzít na sebe… a pak jsem si představil, jak tam stojím vedle něj. Dělám, jako že se nic nestalo… Já to asi nezvládnu, tati. Copak můžeš tohle odpustit?“

Burt sklopil oči.

„Víš, něco ti musím říct, synku.“

„Co?“ zeptal se Kurt a posadil se vedle otce.

„Když jsem si bral tvou matku, věděl jsem, že si beru tu nejúžasnější ženskou na světě. Byla skvělá a já ji nesmírně miloval,“ začal Burt a na chvíli se odmlčel.

„Podvedla mě,“ dodal. Kurt nevěděl, co má odpovědět. Jeho matka by nic takového neudělala. Alespoň si to doteď myslel.

„Bylo ještě před svatbou,“ pokračoval Burt. „Tehdy jsem jezdil s kamionem a byl jsem neustále na cestách. Když jsem se vrátil po měsíci, tak to byl zázrak. A i tak jsem doma strávil jen pár dní. Když jsem jednou musel pryč i přes svátky o Vánocích, tak ji to zlomilo. Když jsem se vrátil, viděl jsem, že nic není jako dřív. Bylo to hrozné. Pořád jsem se ptal, proč já? Co jsem udělal špatně? A ji jsem měl nenávidět, ale nedokázal jsem to. Miloval jsem ji.“

„Ty sis ji vzal… i když tě podvedla?“ divil se Kurt a Burt přikývl.

„Protože to je láska, Kurte. Ne věřit nebo obdivovat nebo utírat jeden druhému nos během chřipkové epidemie. Odpustit. Odpustit něco takového, to je pravá láska.“

„Vzali jste se na Silvestra,“ uvědomil si Kurt.

„Nebyl to ten Silvestr,“ usmál se otec. „Nemluvil jsem s ní skoro půl roku.“ Najednou se zvedl a přešel ke dveřím.

„Tím, ti nechci radit nebo tě do něčeho nutit, synku. Je to jen jeden příběh se šťastným koncem,“ řekl a nechal Kurta v pokoji samotného.

 

Sam, Samův dům, 17:48

„Díky, Same,“ děkoval Blaine a sundával si přitom rukavice z promrzlých rukou. Uši měl celé červené a při dotyku je téměř necítil.

„Nechápu, jak jsi tam mohl vydržet dvě hodiny. V takové zimě. Ještě z toho něco chytneš,“ řekl Sam a z botníku vytáhl chlupaté papuče pro návštěvy.

„Pojď, prosím tě,“ poručil Sam a vedl Blaina do svého pokoje. Blaine okamžitě zamířil k oknu. Zasněně pozoroval zastávku, jako by se měl Kurt každou chvíli objevit. Ale odjížděl už několikátý autobus a Kurt se neukázal.

„Možná… možná jsem ho ztratil doopravdy,“ vzdychl Blaine s pohledem na Sama. Sam nikdy neviděl někoho tak trpět. Blaine byl vyhublý s velkými kruhy pod očima. Vlasy si geloval zřejmě už jen z povinnosti. Nikdy je neměl tak neupravené, jako po rozchodu s Kurtem. Úsměv na něm viděl naposledy před dvěma týdny, když ho Slavíci pozvali jako čestného hosta na jejich představení.

„Nechceš něco? Pití? Jídlo? Máma dělala skvělý koláč, ještě by tam mělo… něco být,“ zeptal se Sam nervózně. Měl Blaina rád, ale tohle bylo poprvé, co je sám v pokoji s gayem. S gayem se zlomeným srdcem. Nechtěl si to připustit, ale cítil se kvůli tomu trochu nesvůj.

„To je dobrý, díky,“ odpověděl Blaine tiše.

„Tolik jsem ho miloval. Jak jsem mohl udělat takovou blbost?“ bědoval Blaine. Odvrátil se od okna a posadil se na postel. „Opravdu jsem věřil, že dnes přijde.“

Sam ho chtěl utěšit, ale nic ho nenapadalo. On a Mercedes měli momentálně skvělý vztah a prožíval nejšťastnější období svého života.

„Já si to taky myslel, kamaráde, když jsem tě tam venku viděl stát,“ snažil se ho alespoň trochu povzbudit Sam. Podíval se na budík, už by se měl začít chystat.

„Ehm… nebude… nebude ti vadit, když se převlíknu? Musím se nachystat na večer, jdu s…“  zarazil se. Vyprávět Blainovi o rande s Mercedes, by asi nebyl nejlepší nápad.

Blaine zakýval hlavou a pomalu přešel zpět k zamlženému oknu.

„Klidně ho otevři, jsem otužilej,“ zavolal Sam od skříně, když si všiml, že se Blaine snaží vidět skrz okno. Blaine ho poslechl a okno s lehkostí otevřel.

Zastávka zela prázdnotou.

 

Blaine, Samův pokoj, 17:51

Už to nemohl vydržet. Tolik si přál Kurta zpět. Zvlášť teď, když jsou Vánoce. Ještě před jejich rozchodem koupil Kurtovi krásnou brož se slavíkem. Tolik by si přál, aby mu ji mohl letos dát. Aby zase byli spolu. Aby jeli na chatu jeho rodičů a prožili tam nádherný víkend.

Rozbrečel se.

„Je mi to líto,“ řekl Sam. Blaine si vůbec nevšiml, že stojí hned vedle něj. Měl na sobě tmavé kalhoty a v rukou držel dvě košile.

„Chceš poradit, kterou z nich si máš vzít na rande s Mercedes?“ zeptal se Blaine a utřel si slzy z tváře. Cítil se teď smutně a trapně zároveň.

„Je to blbost, promiň, říkal jsem si, že když už tu mám…“

„Gaye, co se vyzná v módě?“ zeptal se Blaine a pozoroval Sama, jak na něj zírá s otevřenou pusou. Musel se zasmát. Po takové dlouhé době. Smích mu chyběl.

„Vezmi si tu modrou, víc ti ladí k očím,“ řekl a ukázal na světle modrou košili s bílými proužky.

„Modrá,“ zopakoval Sam a odhodil vybranou košili na postel. „Díky.“

„Není zač…“ řekl Blaine. „Same… já… můžu tě o něco poprosit?“

„Jasně, vybal to.“

„Obejmeš mě? Fakt bych teď potřeboval obejmout.“

Sam se zarazil.

„Já… oceňuju, že… a těší mě to, ale já… ještě bez trička“ vykoktával se Sam. Blaina to pobavilo. „Myslím jen jako kamarád. Nic víc.“

„Tak jo, dobře, pokud ti to pomůže,“ svolil Sam a rozevřel ruce. Blaine ho pomalu objal. „Jen chci vrátit čas a být zase s ním,“ řekl a znovu se rozplakal.

 

Sam, Samův pokoj, 17:53

„Začíná mi být zima,“ řekl Sam a pustil Blaina. Přestože chtěl příteli pomoci, cítil se v jeho objetí nepříjemně. Blaine přikývl.

Sam zavřel okno s pohledem na Blaina, který se posadil na postel vedle košile. Toužebně se naposledy podíval z okna.

„Ne!“ vykřikl Blaine a vyběhl z pokoje.

„Co se děje?“ zavolal za ním Sam, ale Blaine neodpovídal, přešel tedy zpět k oknu a teprve teď to viděl. Před domem stál Kurt a hleděl přímo na něj.

 

Kurt, místo schůzky, 17:55

„Kurte! To nebylo jak si…“ volal Blaine už ode dveří. Měl na sobě jen tričko, kalhoty a papuče. Vyběhl do sněhu na mráz, jako by na tom nezáleželo.

„Jak jsi mohl? Dvakrát! Blaine! Dvakrát!“ křičel Kurt. Cítil se jako idiot. Celý den vybíral, co si má vzít na sebe, aby se Blainovi zalíbil. Na chvíli zaváhal, ale ještě před chvílí si byl naprosto jistý, že mu odpustí a Vánoce prožijí spolu.

„Kurte… to ne…“ koktal Blaine, ale Kurt neposlouchal.

„Chtěl jsem ti odpustit,“ křičel skrz hysterický pláč.

Blaine se nevzdával. „Kurte. Nic se nestalo! Nic!“

„Chtěl jsem ti odpustit,“ zopakoval Kurt tišeji a znovu se ohlédl po Samovi v okně.

„Sbohem, Blaine,“ řekl a zamířil zpět domů.

„Kurte!“ slyšel ještě jeho volání, „Kurte, vrať se! Promiň! Kurte!“

 

Blaine, ulice města, 18:45

Blaine se bezmyšlenkovitě toulal městem. Myslel na Kurta. Vždycky myslel na Kurta. Nikdy ho nemohl dostat z hlavy, a pokud je tohle konec tak… Chtěl by to všechno změnit. Vrátit čas a získat ho zpět. Nikdy po ničem tolik netoužil. Vánoce. Měly to být nádherné Vánoce.

„Není ti zima?“ zeptal se kdosi. Blaine se otočil. Na lavičce u cesty seděla postarší bezdomovkyně.

„Promiňte, nemám u sebe žádné peníze,“ řekl Blaine a chtěl pokračovat v cestě.

„Nežádám peníze, ptala jsem se, jestli ti není zima,“ odsekla. Teprve teď si Blaine uvědomil, že je jen v papučích a tričku. Ruce měl červené a dotyk bolel. Nohy téměř necítil.

„Pojď, chlapče, pojď si sednout ke mně,“ vybídla ho s úsměvem žena. Poslechl ji. Bezdomovkyně ho přikryla dekou, kterou měla složenou v tašce vedle lavičky. Ještě chvíli v ní něco hledala, než vytáhla starou placatku a podala ji Blainovi.

Normálně by odmítnul, ale teď na tom nezáleželo. Bylo mu jedno, jestli ho bezdomovkyně opije a okrade o poslední kusy oblečení, které na sobě měl. Vlastně by to tak možná bylo nejlepší. Vzal si placatku a zhluboka se napil. Když dopil, žena si placatku vzala, zazátkovala ji a vrátila ji zpět do tašky.

„Tak povídej, chlapče. Co donutilo polonahého fešáka, jako jsi ty, bloudit po městě?“ vyzvídala.

„Kurt… můj přítel… opustil mě. Byla to má chyba,“ přiznal se.

„Takový krásný chlapec. Určitě jsi to neudělal schválně,“ šeptala bezdomovkyně a pohladila Blaina po vlasech. Bylo mu to jedno.

„Zvoral jsem to. Dvakrát…“ řekl Blaine a vstal z lavičky. Deku nechal spadnout do sněhu pod lavičkou.

„Chtěl bys vrátit čas?“ zeptala se žena.

„Jo, ale to nemůžu, že“ odsekl Blaine. „Promiňte, ale… už musím jít,“ řekl.

A pak už jen cítil, jak se mu zvedá žaludek a padá popředu do sněhu…

 

Blaine, místo schůzky, 17:45

„Zeptám se znovu… Určitě nechceš jít k nám? Stojíš tu už dvě hodiny, kámo.“

Blaine se rozhlédl kolem sebe. Sam stál naproti němu a čekal na odpověď. Podíval se na hodinky. 17:45… 17:46.

„Co se stalo?“ zeptal se Blaine.

„Viděl jsem tě, jak tady stojíš na mraze a rozhodl jsem se ti pomoct?“ podivil se Sam a koukal na Blaina jako na blázna, který neví, jak se oblékají ponožky.

„Byli jsme u tebe doma… a Kurt…“

„Kurt tady není, kamaráde. Myslím, že už ani nepřijde.“

„Na co ses ptal?“ zeptal se Blaine a nevěřícně se rozhlížel kolem. Byl si jistý, že tohle už se stalo. Už tady stál a mluvil se Samem.

„Jestli nechceš jít k nám. Ohřát se. Musíš být zmrzlý,“ zopakoval Sam svou otázku a teprve tehdy si Blaine uvědomil, co se děje.

„Ne…“ odpověděl. „Ne,… díky, zůstanu ještě chvíli tady,“ řekl.

Sam pokrčil rameny. „Jak chceš, kámo. Já musím jít, večer mám rande.“ Poplácal Blaina po zádech a vrátil se do domu.

Blaine stále nemohl uvěřit, co se stalo. Pokud je to pravda, pokud se vrátil nějakým způsobem v čase… nebo pokud viděl budoucnost… znamená to, že Kurt přijde. Přijde.

 

Blaine, místo setkání, 17:52

Už poněkolikáté kontroloval hodinky. Kurt se stále neobjevil. Podíval se k Samovu domu, okno v pokoji měl zavřené.

„Měl sis vzít čepici, jinak ti namrzne mozek.“

Blaine se otočil. Kurt stál pár metrů od něj a usmíval se a na nebi se rozzářila padající hvězda.

Sraz fanoušků TBBT, sci-fi a fantasy

Už 2 roky pravidelně pořádáme v Brně sraz fanoušků Teorie velkého třesku. Vždy se řeší filmy, seriály, knihy atd. atd. Všechny srazy měly zatím velký úspěch. Nyní se opět chystá (již 5.) předvánoční sraz…

 

autor: David Hejral, 2011

 

KDY

Sobota 15. prosince. Můžete dojít kdykoli, vlastní akce bude pravděpodobně probíhat především mezi 16. a 24. hodinou. Většinou pokračujeme až do rána.

 

KDE

Brno. Konkrétní místo konání bude ještě upřesněno. Pravděpodobně to bude nějaká čajovna, kavárna… Snažíme se o nekuřácké prostředí s možností jídla i pití (piva atd. i nealka).

 

PŘIHLÁŠKA

Pokud budete chtít přijít, napište mi na email kolikokoli*zavináč*gmail.com, případně napište sem do komentářů. Přihlášení není závazné! a slouží jen pro lepší přehled o počtu lidí (kvůli rezervaci).

UDÁLOST NA FACEBOOKU

 

Diskutovat (např. o tom, kde přesně byste se chtěli v Brně sejít) můžete na fóru TBBT.

 

Budeme se těšit! 😉

Hodnocení dalších epizod a nové seriály

Pokračování minulého postu o seriálech. K novým epizodám přibyly i nové seriály, které jsem začala sledovat…

 

Merlin – 5. série (2.-4. díl)

Merlin se nám pěkně rozjíždí. Úvodní dvojdíl se povedl a 3. díl byl trošku odlehčenější a vtipnější. 4. se mi tolik nelíbil, ale příště prý bude Mordred, tak jsem zvědavá!

 

Hodnocení tAB1: 92 %

Hodnocení tAB2: 93 %

Hodnocení tDSoUP: 95 %

Hodnocení AS: 85 %

Červený trpaslík – 10. série (2.-4. díl)

Je to neuvěřitelné, ale 10. série Trpaslíka je opravdu skvělá! Sice Rimmerovi rodiče byli příslušníci dvou sekt, ale komu by to vadilo, když je to taková sranda!

 

Hodnocení T: 90 %

Hodnocení FaS: 92 %

Hodnocení L: 93 %

Hodnocení E: 90 %

The Big Bang Theory – 6. série (3.-5.díl)

No… tak abych řekla, nová série je docela dobrá, hlavně díly od Howardova návratu. Uvidíme, jak moc zajímavé to bude s dalšími epizodami, každopádně zatím nejlepší bylo rozhodně Pictionary :D.

 

Hodnocení tDNV: 72 %

Hodnocení tDF: 70 %

Hodnocení tHBO: 69 %

Hodnocení: tR-EM: 80 %

Hodnocení tHE: 75 %

 

Nové seriály – Coupling, Glee

Pustila jsem se do sledování něčeho nového, konkrétně jsem sjela starší věc Coupling (Párování) a také Glee (ano, i na mě došlo :D). Oboje velmi překvapilo. Coupling je jedna velká sranda od začátku do konce, aby taky ne, když v tom má prsty Moffat, který je tak trochu mimoň. Rozhodně doporučuji, má to jen 3 série po 6 dílech a všechny díly jsou výborné!

Glee mě překvapilo svým humorem – opravdu to není „Muzikál ze střední jako seriál“. Je to vtipné a „divné“, jak má správný seriál být. Jsou tam narážky na sci-fi/fantasy atd., což je skvělé. Ne, „zprzněné písničky“ nejsou to, na co by tenhle seriál mohl lákat, jsou to skutečně ty hlášky a scénky!

 

Nová seriálová sezóna

Tak nám začala seriálová sezóna a ráda bych se vyjádřila k jednotlivým seriálům (epizodám).

 

Doctor Who – 7. série

S Doktorem si nevím rady. Série odstartovala vcelku dobře, Asylum of the Daleks byla skvělá epizoda. Hlavně Oswin překvapila a osobně se nemůžu dočkat vánočního speciálu až uvidíme Claru v plné kráse!

Dinosauři byli výborní, opravdu na jedničku. A Town called Mercy bylo ještě lepší. Dokonce tam byl „stín“ 10. Doktora, což  se mi (IMHO) hodně líbilo. The Power of three byla taky skvělá epizoda a byla opravdu Tennantovská. Trošku mi připomínala Partners in crime (první nevánoční díl s Donnou). Poslední díl – The Angels take Manhattan byl taky výborný a konec jsem tedy pořádně prořvala. Jenže! A tady přichází problém – tyhle epizody fungují jednotlivě. Jsou to dobré epizody, ale opravdu strašně „oddělené“. Prostě to dohromady nějak nejde. Je vlastně pryč půlka série a tak nějak z ní nic nemám. Uvidíme, jak bude vypadat 2. půlka, snad to bude lepší.

 

Hodnocení AotD: 75 %

Hodnocení DoaSS: 80 %

Hodnocení aTCM: 85 %

Hodnocení tPoT: 88 %

Hodnocení tATM: 77 %

 

Hodnocení 1/2 7. série celkově: 80 %

 

Merlin – 5. série

Opravdu nechápu jednu věc. 99 % seriálů s dalšími sériemi ztrácí na kvalitě a jsou uměle natahovány do nekonečna. Ne však Merlin. Merlin je výjimečný seriál. Každý díl je lepší a lepší a stejně tak jednotlivé série. 4. série byla vskutku epická a pochybovala jsem, že na ni dokážou dobře navázat. Ba ne, 5. série odstartovala na jedničku. A už jsme viděli i Artušův konec. Vypadá to, že se opravdu blížíme do finále!

 

Hodnocení tAB1: 92 %

 

Červený trpaslík – 10. série

Nikdo tomu nevěřil a přesto se to stalo skutečností! Hoši z Trpaslíka jsou zpět a jsou to ti staří dobří před-back-to-earthovští kluci! První epizoda byla parádní a nemůžu se dočkat pokračování. Nejlepší na této sérii je název posledního dílu, který prostě nemohl být jiný. Zároveň nás ale ujišťuje, že je už doopravdy konec…

 

Hodnocení T: 90 %

The Big Bang Theory – 6. série

Co říct k nové TBBT…? Určitě se mi líbí, ale tak nějak už jen ze setrvačnosti. Možná za to může fakt, že 1 díl má jen 20 minut a vysílá se 1x týdně a to je prostě málo. Epizody vcelku navazují a ty mezery mezi nimi prostě seriál zabíjí.

I tak se mi 2 odvysílané epizody vcelku líbily.

 

Hodnocení tDNV: 72 %

Hodnocení tDF: 70 %

 

How I Met Your Mother – 8. série

U HIMYM prostě nevím. Opravdu nevím. Koukám už jen online a neobtěžuji se hlídat čas premiéry nového dílu. Proč taky… Je to natahované a plné rádoby vtipných (ve skutečnosti trapných) scének. Ano, už koukám, jen abych zjistila, kdo je ta matka. Už aby tam byla. Ale prý je tohle poslední série, takže uvidíme…

 

Hodnocení F: 64 %

Hodnocení tP: 60 %

Hodnocení N: 62 %

Posádka Červeného trpaslíka

Červený trpaslík je úžasný sitcom o lodi, která bloudí tři miliony let vesmírem se čtyřmi pasažéry: Davidem Listerem (úplně poslední člověk ve vesmíru), Arnoldem Rimmerem (hologram), Kocourem (Felis sapiens) a Krytonem (android série 4000).

 

David Lister: Narodil se na Zemi a žil v Liverpoolu. Po oslavě 24. narozenin se probudil na Mimasu, bez peněz a s pasem Emily Berksteinové. Aby se dostal zpět na Zemi, přihlásil se do Vesmírného sboru a nastoupil na těžařskou loď Červený trpaslík.

Pro pašování kočky byl zavřen do stáze, kde neběží čas. Na lodi se však stala nehoda a všichni umřeli. Až na Listera ve stázi a jeho těhotné kočky Frankelstaina…

Jméno: David Lister

Povolání: 3. technik

Rodina: Matka Kristina Kochanská, otec David Lister (on sám), synové-dvojčata Jim a Bexley (s Debbie Listerovou z paralelní dimenze), David Lister (on sám s Kochanskou), gelfská manželka Kchachachach ach hachhachah

Vzhled: ohavně vyvinutý a neobyčejně zrůdný deviant

 

Arnold Rimmer: Narodil se na Ió. Ve 14. letech se rozešel s rodiči. Nastoupil na Červeného trpaslíka jako 3. technik a během 14 let to dotáhl jen na 2. technika. U zkoušek na důstojníka propadl asi 13x.

Nesnáší Listera, ale myslí si, že Lister má rád jeho. Nemůže mu odpustit, že je na tom Dave líp (tj. Lister žije a Rimmer je dočista mrtvej)

Jméno: Arnold Jidáš Rimmer

Povolání: 2. technik, během seriálu byl 3x povýšen na důstojníka, ale o svůj status záhy přišel (1. Hololoď- pro to, aby mohla jeho láska Nirvanah „žít“ opustil post důstojníka na Osvícení a vrátil se na Trpaslíka, 2. Nachystejte květináče- byl povýšen in memoriam, ale nebyl to vlastně on, kdo umřel, ale Eso, to věděl jenom Lister, 3. Jenom sympaťáci…- povýšil ho automat na čokoládu, protože Rimmer se stal posledním členem posádky, tudíž měl nejvyšší hodnost a stal se důstojníkem.)

Rodina: rodiče-zkrachovalý voják a semetrika ze Semetrikova, bratři John, Frank a Howard.

Vzhled: karikatura muže, jež by nepřelstila ani čajový pytlík

 

Kocour: Narodil se na Trpaslíku a je potomkem Listerovy kočky. Zůstal jediný s knězem na lodi (ostatní kočky buď umřely nebo odjely hledat Fušál).

Jméno: Kocour

Povolání: Pilot

Rodina: Své rodiče nezná, ale pamatuje si na dvě kočky a jedna s ním nespala, tak to asi bude jeho matka a druhá byl kocour, který byl tak hloupý že snědl vlastní nohy. To byl jeho otec.

Vzhled: divný chlap s velkými zuby

 

Kryton: Byl stvořen jako pomsta profesorky Mamentové svému bývalému snoubenci. Prvně pracoval na lodi Augustus, kde všichni umřeli stářím a potom na Nově 5. Na Nově způsobil nehodu a celá posádka kromě tří žen vymřela. Loď plula kamsi pryč ze Sluneční soustavy. Děvčata taky zemřela stářím, ale Kryton se o ně staral dál, jako by byly naživu. To že jsou mrtvé se dozvěděl až od posádky RD. Trpaslikovci ho poté přijali na svou palubu.

Jméno: Kryton 2X4B 523P

Povolání: kapitán pisoár, kapitán mísa

Rodina: stvořitelka Mamentová, bratr Able

Vzhled: okousaná tužka s gumou na konci

 

V 7. řadě náš milovaný Arnie odešel a zastoupila ho Kochanská z jiné dimenze.

 

Kochanská: Narodila se v bohaté čtvrti v Glasgow. Měla vše co si přála. Vlastní plyšového medvídka Boo Boo a v srdci stále vzpomíná na poníka Trumfíka. 3 týdny chodila s Listerem, ale pak mu dala kopačky kvůli kuchaři Timovi. V její dimenzi se však dostala do stáze ona místo Listera a David se stal citlivým hologramem. Kris zatoužila po dětech, a tak vyvolala tunel do jiné (Listerovy) dimenze, aby si od něj vzala do zkumavky „příspěvek“ Bohužel se v tunelu objevila trhlina Kris zůstala uvězněná v Davově dimenzi. Narodil se jim syn, kterého poslali do minulosti. Byl to Dave sám.

Jméno: Kristina Z. Kochanská

Povolání: Navigační důstojník

Rodina: syn David Lister, rodiče bohatí a zaneprázdnění

Vzhled: novopečená Dorota

 

Dále byl na palubě lodní počítač Holly, který si později změnil pohlaví a vzhled na Hilly.

 

Holly: Palubní počítač, který trpí senilitou. O původním IQ 6000 se mu může jenom zdát. Jediné co ho drží při smyslech je jeho sbírka zpívajících brambor. Má rád romány od Agathy Christie.

Jméno: Holly

Povolání: Palubní počítač

Charakteristika: hloupá šeredná fotka.

Festival Fantazie 2011

 

Obecné dojmy z letošního FF

Do nedávna pro mě byl stále nejlepší FF týden v roce 2007, a pak mi přišlo, že jak program, tak i celkový dojem z FF stagnoval. Nebylo to tím, že by bylo programu málo, ale spíš mě jen tolik nezaujal, což je naprosto subjektivní pocit, se kterým jistě nemusí nikdo souhlasit. Letošní FF se ale nesmírně povedlo a konečně si troufám říct, že bylo zdaleka nejlepší, a dokonce k tomu nepotřebovalo ani hosty, jako je Rick Worthy nebo David Nykl. Vím sice, že letos také přijelo několik známých a vážených hostů, které jsem však vůbec neznala, takže jsem se ani nějak přehnaně „netěšila, až uvidím toho a toho slavného člověka“.
Na letošním FFku bych ponejvíc ocenila dostatek místa k hodování (BiFFtro, PizzaPoint, Bar v KD, buFFet a další).
Asi nejlepší inovací bylo přemístění deskovek do haly a rozšíření počítačů a konzolí v Sokolovně. Tohle byl skvělý tah, díky kterému nebylo ani na jednom místě přecpáno, jako v minulých letech a stejně bylo všeho „po ruce“.
Stejně tak bych ocenila program kina, i když jsem do něj letos příliš nechodila (dáno především „zaseknutím“ na deskovkách :).
A nyní už k jednotlivým dnům, které třeba nějakému nováčkovi, který ještě na FF nebyl, pomůže, aby věděl, jak to asi na FF mezi běžnými návštěvníky chodí. Ještě je ale nutno poznamenat, že mezery mezi přednáškami a po nich, jsou zpravidla vyplněny veselým hodováním a popíjením v jednom z FFkových občerstvovacím zařízením 🙂

 

Den první, 2. července 2011, sobota

Moje cesta započala dne 2. července kolem čtvrté hodiny ranní, bohužel v tuto dobu jsem byla ještě pod vlivem spavých hormonů, takže si pamatuji jen záblesky koupelna-spěch-batoh-autobus-vlak.

Po příjezdu do milované Chotěboře (kolem deváté hodiny) jsme se s obtížemi, ale se šťastným koncem ubytovali na Smetánce a dobrodružství mohlo začít.

Moje první kroky směřovaly na workshop Maluji, maluješ, malujeme Pottera, který pořádala Harry Potter linie. Tento workshop byl skvělým startem mého letošního FF. Byl tu gay Potter, zombie Potter i halloweenský Potter. Po dokončení našeho „veledíla“ se všechny obrázky vystavily na zdi a těšily oči návštěvníků Potterovské linie po několik dní. Vítězové obdrželi pastelky, fotečku a samozřejmě kartičku z čokoládových žabek, avšak bohužel bez čokoládových žabek.

Další workshop, Masky, následoval ve dvě hodiny v rámci Manifestu fantastiky. Po pozoruhodném příběhu o zlém muži, který si nasadil krásnou masku, aby ošálil princeznu a mohl si ji vzít za manželku a o tajemné cestě do hradního sklepení plné pozoruhodných masek a zrcadla, které zrcadlí naši skutečnou tvář, jsme se pustili do malování právě té tváře, kterou jsme v onom zrcadle viděli. Tahle celá věc mi přišla velmi zajímavá. Většina nakreslila tváře či masky ošklivé, temné, nebo jinak pokroucené. Někteří nakreslili svoji skutečnou tvář, ale i tak se všichni shodli, že jim celá záležitost přišla strašidelná, až děsivá. Byla jsem jednou z mála, které přišlo ono sklepení nádherné a tajemné a i příběh o zlém podvodníkovi se mi zdál krásný.

V šestnáct hodin začala moje první letošní skutečná přednáška – Finská mytologie. Přestože jsem se nedozvěděla nic nového, tak jsem ocenila přednášející, která dokázala vybrat ty nejdůležitější informace z Kalevaly (tj. jediný písemný, ucelený zdroj informací o finské mytologii).

V pět hodin přišla na řadu nejlepší přednáška toho dne a jedna z nejvtipnějších přednášek celého letošního FF. Tato přednáška s titulem Najsexy herci v seriáloch, prezentovaná Marselem pod rouškou SeriesConu mi opravdu vyrazila dech. Ne, že bych přímo souhlasila s oním pořadím, které Marsel vybral, ale několik dobrých výběrů by se tam jistě našlo (a to především ve finálové desítce). Jediné, čeho lituji je, že jsem si neopsala ony kategorie, do kterých byli chlapci zařazeni, ale anotace mluví za vše: „Seriálové tipy, pri ktorých sa zameriame na nádherných, úžasných a skvelýchchalanov, ktorých by ste chceli mať v obývačke, ale najmä v inej miestnosti bytu. Vel’mi subjektívna a extrémnesexistická prednáška, nevhodná pre malé a vel’ké deti! Pekní chalani vstup zadarmo!“

V 18:00 se konal už třetí workshop toho dne a tentokrát se nesl v duchu Hvězdné brány na Gateconu. Stargateomalovánky se opět vyvedly. Obrázky se opět vystavily pro potěchu ostatních a řadu povedených Ha’taků, O’Neillů aCarterových, zakončovala jakási směsice Stargate, Hello Kitty, Telletubies, Doctora Who a samozřejmě Nyan cat.

V osm následoval Živý dabing SG, který byl stejně vtipný, jako v minulých letech.

No a večer, k dobrému spaní, jsem se účastnila Zpívání s falešným Společenstvem, což bylo nádherné zakončení prvního dne na FF. Od středověkých písní a zpívání o Středozemi, jsme plynule přešli ke Krylovi a Nohavicovi a od nich k Slavíkům z Madridu a následně ke Gumídkům a od nich už jen krok ke Kačeřím příběhům. Během celého nočního prozpěvování kolovaly rozličné nápoje a potraviny od chutného piva až po mandle v čokoládě. Naši zpívající skupinku rozehnal až jeden z pořadatelů, který nám oznámil smutnou zprávu, že už musíme odejít, protože se horní patro zavírá. Pěveckou tříhodinku jsme zakončili nádhernou písní Salome a poté se každý odebral do postelí, baru či jiných míst k rozjímání.

Tím den první skončil a bylo dobře.

Den druhý, 3. července 2011, neděle

Ráno začalo výborně – snídaní s Harry Potterem v devět hodin ráno. K dispozici byly sladké koblížky, lahodné sýry a šťavnatá jablíčka a plno dalších dobrůtek. K tomu všemu nám hrála hudba z filmu a poté následovalo shrnutí předchozího dne. Po snídani jsme přispěli nějakým tím drobákem, aby další den byla snídaně ještě lepší a ještě bohatší.

Po snídani se mi na žádnou přednášku příliš nechtělo, takže mé kroky zamířily do nejlepší místnosti na FF – do hlavní místnosti 11 v hale – na deskové hry. Tam jsem samozřejmě strávila následující tři hodiny uvězněná v sítích Bangu!, Světového filmu a dalších her.

Z haly mne dostal až Pán Prstenů, přesněji Tolkienův kvíz. V tomto kvízu jsem žalostně selhala, přestože Tolkien je můj život. Po otázce na mallorn a mému naprostému zatemnění mozku jsem téměř chtěla kvíz vzdát. Nakonec jsem dosáhla počtu bodů, za který se nemusím stydět až tak moc, ale taky to není nic, s čím bych se chtěla chlubit.

Další kvíz Hlášky z Harryho Pottera taktéž nedopadl dobře, ale to je způsobeno mojí neznalostí originálního znění. HarryPotter je pro mě jedna z mála výjimek, kde upřednostňuji dabing nad originálem, což se mi ovšem u tohoto testu příliš nevyplatilo.

V pět hodin jsem šla na první film – Harry Potter a Relikvie smrti I. Film se mi líbil a potěšilo mě, že byl s dabingem (ale asi jsem byla jediná, soudě podle bučení ostatních). Tento film se mi moc líbil, rozhodně byl zpracován lépe než v knize a i glumové u jezírka se povedli.

A po filmu přišly na řadu opět deskovky. Hrál se Světový film, Černé historky a samozřejmě Bang! a další. Miluji deskovky.

Byl den druhý a bylo ještě líp.

Den třetí, 4. července 2011, pondělí

Pondělí začalo stejně jako neděle – to jest snídaní s Harry Potterem. Po skvělé snídani jsem se vydala na přednášku pořádanou v rámci MaelströMu Evoluční biologie a pohádky. Tato přednáška se mi opravdu líbila, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, které jsem zapomněla stejně rychle, jako je zaznamenala. Celkově byla přednáška velmi zajímavá a i našroubování evoluce na pohádky bylo zvláštně funkční a elegantní.

V jednu hodinu se modelovalo. Přesněji – modelovali se Simpsonovi z plastelíny ve workshopu ModelujemeSimpsonovi. Tento workshop patřil k jedněm z nejlepších a nejzábavnějších. Samozřejmě nechyběla ani nyan cat. Všechny postavičky rodinek, psů, prasat, Nedů a dalších byly vystaveny na parapetu a kdo chtěl, ten si mohl svůj výtvor odnést domů.

Při workshopu se pouštěly některé díly Simpsonů a přímo navazovala přednáška o cestování se Simpsonovými. Podívali jsme se do Tokia, Velké Británie, Irska, Austrálie, Číny a dalších zemí a zemiček. Samozřejmě to byla ohromná legrace, jak už to tak s našimi žlutými přáteli bývá.

Následně na řadu opět přišly deskovky, které mne upoutaly až do osmé hodiny, kdy jsem se rozhodla navštívit přednášku o Proměnách pojetí smrti v průběhu dějin. Tahle přednáška mi přišla jako jedna z nejužitečnějších. Pojetí smrti se v dějinách opravdu značně vyvíjelo od „domácké smrti“, která byla přijímána a vnímána jako součást života, až po „zdivočelou smrt“, která je v současnosti brána jako něco špatného, jako nemoc.

Poté následovala přednáška o Kainově znamení. Tahle přednáška také byla velmi zajímavá. Oním znamením měly být zrzavé vlasy, které měl mít nejen Kain, ale i Jidáš a ve všech etapách historie byly považovány za magické. Později jsme se dozvěděli, že zrzavé vlasy měly i divoženky, jejichž popisy se nápadně podobají neandrtálcům. Celá přednáška byla zakončena prohlášením, že Karel IV. je vlastně potomek neandrtálců. Jakkoli se to zdá šílené, během přednášky Zirapodala docela racionální a reálné důkazy a teorie, které tuhle „šílenost“ podporují. Osobně s tím až tak nesouhlasím (především se závěrem přednášky), ale to, že mezi námi chodí potomci neandrtálců, kteří ovšem nejsou žádné omezené opice, ale de facto lidé jako my, si také myslím.

Po Kainově znamení jsem si šla zarelaxovat na Harry Potter linii na promítání A Very Potter Sequelu.

Byl den třetí a bylo to super.

 

Den čtvrtý, 5. července 2011, úterý

Po probuzení mé kroky zamířily na SimpsCon a na přednášku o muzikantech ve Springfieldu a ihned poté na workshop Batikujeme na žluto. Na trička za sedmdesát korun jsme pracně vytvářeli naše veledíla. Myslím, že se tam našla spousta povedených prací. Mě samozřejmě nenapadlo nic jiného, než obrázek na téma, které by se dalo popsat jako: „Simpsons have the phone box“.

Poté se promítala Futurama a o hodinku později následovala přednáška o filmových parodií v Simpsonech. Přednáška byla oproti minulému roku aktualizovaná, ale Osvícení, Zelené míle i 2001: Vesmírné odysey jsme se dočkali.

Po filmech v Simpsoneh se konal Kompletní test profesora Frinka, ve kterém jsem se opět předvedla. Moje nálada po testu klesla na bod mrazu, takové žalostné selhání jsem nečekala.

Náladu mi vyspravila přednáška o nové sérii Torchwoodu – Miracle Day. Podle přednášky jsem uznala, že se máme na co těšit a dnes, po zhlédnutí prvního dílu, musím uznat, že se start nové série opravdu vyvedl.

Po Torchwoodu jsem si užila přednášku TARDIS acta est!, která se zabývala cestováním Doctora v minulosti. Zmíněn byl Shakespeare, Dickens, královna Victorie i události jako 2. světová válka nebo stavba Empire state building v New Yorku.

A jak už to tak bývá, tak následovaly deskové hry. Tyhle byly obzvlášť povedené. Nechyběl Bang!, Alias ani Světový film.

Byl den čtvrtý a bylo to boží.

Den pátý, 6. července 2011, středa

Můj středeční festivalový den začal přednáškou o duševních chorobách. Těšila jsem se, až se v nějaké rozeznám, ale nakonec jsem zklamaně odcházela se zjištěním, že jsem asi naprosto normální a možná jen malinko říznutá nějakým bláznovstvím. Jinak se mi přednáška, pořádaná v rámci MaelströMu velmi líbila.

Po duševních chorobách následovalo další zapřáhnutí mozkových závitů, tentokrát u kvízu Doctora Who pojmenovanéhoGeronimo kvíz. V tomto testu jsem dopadla asi nejlépe ze všech testů, kterých jsem se zúčastnila. Otázky byly vcelku lehké a vtipné a naštěstí (pro mě) se týkaly jen obnoveného Doctora. Moje snažení bylo odměněno knížečkou a potleskem.

Když skončil Geronimo kvíz, tak jsme se opět chopili psacích potřeb, abychom si užili při workshopu Nakresli oblečekSmithovi. Byla zde spousta zajímavých malůvek a některé krásně vyjadřovaly vztah, který má autor k jedenáctémuDoctorovi (např. Doctor, kterého žere krokodýl, Doctor s prsama čtyřkama atd.)

Po malování se konala přednáška o kostýmech, Doctor who Cosplay, kde je sehnat, za jakou cenu atd. Docela mě to zaujalo, ale některé ceny, které výrobci nabízeli za obyčejnou košili nebo boty, byly docela přemrštěné. Ale musíme zase brát v potaz, že se jedná o značkové originální doplňky, takže ten, kdo prostě CHCE Doctorovo oblečení, ten si to koupí tak či tak.

V pět hodin začala přednáška o Felicii Day a jejích projektech. Docela mě překvapilo, když jsem zjistila, že hrála v Housovi a hlavně – to ona je dlouho hledaná herečka z filmu June, který jsem viděla před mnoha a mnoha lety a vždycky jsem se zapomněla podívat, kdo hraje tu sympatickou slečnu.

Od Felicii jsem se přesunula na deskovky, kde jsem opět zůstala až do ranních hodin. Tenhle deskovkový večer byl výborný a s rodinou, se kterou jsem hrála Bang!, jsem se vídala poté každý den večer, abychom si zahráli nějaké ty deskové hry. Opravdu skvělí lidé.

 

Byl den pátý a bylo to fantastické.

 

Den šestý, 7. července 2011, čtvrtek

Čtvrtek se zcela vymykal všem ostatním festivalovým dnům. Vstávala jsem až dlouho po poledni, podnikla krátký výlet do města na nákupy a zbytek dne jsem strávila u deskovek. Opět jsme hráli až do čtyř do rána.

Byl den šestý a bylo to parádní.

Den sedmý, 8. července 2011, pátek

V pátek jsem si přivstala, abych mohla jít na přednášku v rámci FanFestu – Filmové adaptace děl Stephena Kinga. Tuhle přednášku řadím mezi ty nejzajímavější. Pěkný rozbor Osvícení, Běžícího muže a Nadaného žáka. Nadaný žák mě zaujal ze všech filmů/knih nejvíc (i když Osvícení jsem už viděla). Celkově se mi více zamlouvalo povídání o RicharduBachmanovi, než o samotném Kingovi (třebaže je to jedna a tatáž osoba).

Od literatury jsem se přesunula opět k literatuře, tentokrát na Avalcon na přednášku Deset nejlepších adaptací literatury. Děvčata povídala o Stmívání, Čarodějovi ze země Oz, Pánovi prstenů, Harry Potterovi, Souboji Titánů, Nekonečném příběhu, Hvězdném prachu, Cestě a filmech Já, robot a Letopisy Narnie. Výběr mi přišel docela dobrý, ale určitě by se hodilo přihodit ještě Kmotra, Vesmírnou odyseu nebo i Šifru mistra Leonarda.

Po filmech přišly na řadu Seriálové znělky, jak je neznáte. Jednalo se o hudbu a vizuální podobu znělky nějakého seriálu, našroubované na jiný seriál. Nejčastěji se tam objevovaly Čarodějky a Fringe, ale dočkali jsme se i Doctoras Trpaslíkem.

Další přednáška byla o slavných hercích, kteří ze sebe dobrovolně udělali hlupáka v nějakém filmu nebo seriálu. Nejlepší byl asi Hamill v seriálu Takoví normální mimozemšťané a Daniel Radcliffe v Komparzu (Extras).

Pak už se objevili i překladatelé z Videačesky, a tak jsem zašla na promítání Troopers, a poté na Bite me, který jsem dlouho odkládala, ale po jeho zhlédnutí na FF se mi velmi zalíbil. A po Bite me jsem opět zamířila k deskovkám.

Byl den sedmý a bylo to vynikající.

 

Den osmý, 9. července 2011, sobota

Sobota začala krásně s Gumídky (i když ty epizody, které se promítaly, byly občas docela brutální). Po Gumídcíchpořádali videačesky promítání o Nejlepších stand-up komicích. Přestože se mi líbili všichni, tak stejně je mým srdcovým komikem stále Bernard Black, tedy Dylan Moran.

Po komicích následovala skvělá beseda s překladateli z Videačesky. Dozvěděli jsme se, jak to na webu chodí, jakou mají návštěvnost, jak si web vedl v začátcích, z jakých jazyků se videa překládají, a dokonce i podivuhodný příběh, kterak se květina v metru ztratila.

Další přednáška, kterou jsem navštívila, bylo promítání nejlepších amerických talk show. Měla jsem velkou radost, že se tam objevil i můj oblíbenec Craig Ferguson.

Ve čtyři začala Bible naruby, kde bylo opravdu narváno.

Po Bibli jsem se opět vrátila k deskovkám, ale tentokrát jen do jedenácté hodiny, protože pak začínal film (Ďábel). Sice nebyl moc děsivý, ale nebyla to ani úplná hloupost. Dvě a půl až tři hvězdičky na ČSFD stačí.

Byl den osmý a bylo to žůžo.

 

 

Den devátý, 10. července 2011, neděle

Poslední den jsem měla v plánu jen dvě věci – sbalit se a zajít na X-Meny. První třída mě opravdu překvapila a tento film se rychle zařadil mezi mé oblíbené. Po X-menech se toho už moc nedělo, ale pěkně jsme si popovídali s „lesbičkyčesky“, dokud jeden po druhém neodjeli. Nakonec jsme se na cestu domů vydali i my. Sice unaveni, ale s krásným zážitkem z letošního Festivalu Fantazie, který byl za těch pět let, co na FF jezdím, zdaleka nejlepší. A to hlavně díky skvělým lidem, se kterými se dobře povídalo, ať už v baru v KDčku nebo na deskových hrách.

Na shledanou za rok v Chotěboři!