Archiv

Schéma 8. série seriálu Doctor Who

Anotace: Schéma 8. série Doctora Who do soutěže na doctorwho.cz (1. místo 🙂 ). V době vytvoření schématu ještě nebyl znám herec pro 12. Doktora. Příběhy epizod jsou jen takové „nástiny“, o čem bude hlavní děj. Jinak by tam samozřejmě měla být spousta vedlejších postav a příběhů. To bych ale rovnou mohla napsat 13. povídek ;).

 

Popis 12. Doktora (James Nesbitt)

Oblečení – víc „volnější“ (košile, kalhoty, šátek kolem krku, případně kostkovaný kabát), pro Nesbitta pravděpodobně paruka (aby měl delší vlasy)

Povaha – vtipný a šílený, jako všichni Doktoři. Trochu praštěný, jako 11. Doktor, ale ráznější (resp. „něco z 1. Doktora).

 

8×01 – Noci na Saturnu (Nights on Saturn) – 150 000 BC (Saturn)

Scénář: Stephen Moffat

TARDIS přistává na Saturnu. Konkrétně ve „městě pod kupolí“, které je na povrchu planety (pod hustou atmosférou). Město je postavené uměle a má všelijaké vylepšováky (např. zmírňující sílu gravitace atd.)

Samotné město je překrásné – kupole je průhledná, takže jdou vidět barevné „mraky“ Saturnovy atmosféry. Objevují se světelné jevy (něco jako polární záře). V atmosféře žijí různé bytosti (průhledné a světélkující „medůzy“ a další tvorové), kteří prolétávají kolem kupole. Je to pohled vskutku ohromující.

Clara se nemůže tou krásou nabažit. Obyvatelé jsou vstřícní a milí. Neovládají teleportaci, ale mají „lodě“/dopravní prostředky, kterými mohou vylétávat do atmosféry nebo dokonce ven mimo Saturn. Doktor Claře hned na začátku řekne, že jsou v minulosti (cca 150 000 let). Potkají tamějšího starostu. Místní obyvatelé jsou mimozemšťané, kteří kdysi dávno přiletěli do Sluneční soustavy a skryli se na Saturnu, před neznámými tvory (taky mimozemšťané), kteří je pronásledovali. Dokážou žít v extrémních podmínkách. Několik exemplářů těch zvířat, které nedávno odchytili, mají i vědci v městě. Doktor je chce vidět. Starosta je zavede do vědecké laboratoře. Dva vědci jsou mrtví a třetí umírá. Ten stihne starostovi říct, že už není naděje, ať utečou. Doktor mezitím prohlíží s Clarou laboratoř. Clara najde zbytky slizu. Doktor je prozkoumá. Sliz trochu světélkuje – dojdou (po dalším zkoumání) k závěru, že to udělal ten světélkující tvor. Začnou po něm pátrat. Mrtvých narůstá (strážní u laboratoře, několik dalších lidí v blízkosti). Clara a Doktor se rozdělí v hledání. Clara jde se starostou a Doktor sám. Claru a starostu napadne světélkující tvor, je to rychlé. Naštěstí se objeví Doktor a tvora zažene. Starosta je v šoku. Řekne Doktorovi, že ti tvorové jsou právě těmi nepřáteli, kteří je pronásledovali a donutili žít na této planetě.

Tvor zabije ještě několik lidí, až se Doktorovi konečně podaří, zahnat ho do kouta. Tvor je schopen částečně měnit tvar – je průhledný, má narůžovělý nádech (kůže vypadá jako u růžové medúzy). Má hlavu a mnoho chapadel, ale je schopen se „zformovat“ do částečné lidské formy (z hlavy vytvoří obličej, několik chapadel tvoří nohy, několik ruce). Tvor je zmatený a podivený. Nechápe, proč ho zahání a chtějí mu ublížit. Tvor je smutný. Starosta ho chce zabít, ale to Doktor odmítá a rozhodne se s tvorem promluvit. Doktor nařídí starostovi, aby tvora vrátili. Tvor se ale vrátit nechce, život v Saturnově atmosféře je strašlivý, ale nemohou ji opustit, protože jsou závislí na energii, která proudí z města. Sami si ji vytvořit nedokážou. Všem dojde, že to nejsou nepřátelé. Nesledovali je, aby je zahubili. Sledovali je, protože jen tak mohli přežívat. Nakonec je mezi nimi uzavřen mír.

 

8×02 – Ztracený (Lost) – 3000 BC (Země)

Scénář: Richard Curtis (Vincent and the Doctor)

Příběh začíná ve starověké Babylonii. Mladá dívka má být provdána za starého bohatého kupce. Je ale zamilovaná do jiného muže, který je nevlastním kupcovým bratrem. Ten je do ní také zamilovaný. Nikdy spolu nemluvili v soukromí. Dívka a její láska chtějí utéct, ale jsou chyceni. Kupec bratra vyžene a uspěchá svatbu s dívkou, kterou ihned po svatbě zavře do „věže“ (nejsvrchnější pokoj). Muž se ale nedá odradit – chodí k jejímu oknu a posílá jí po lanku/niti, kterou mu sesílá, psaníčka. Stále plánují útěk. V den, kdy mají utéct, se ale muž neukáže. Dívka je nešťastná. Chodívá k oknu každý den, ale on už nepřichází. Ztratí tak naději na svobodu i svou lásku.

Muž ji ve skutečnosti neopustil. Byl za městem, když tam objevil tajemnou modrou budku (TARDIS). Pokoušel se do ní dostat, ale nešlo to. Budka mu přišla záhadná, nepatřila na toto místo. Schoval se a čekal, jestli si pro ni někdo přijde. Po několika hodinách viděl dívku a muže, jak jdou do té budky. Rychle běžel za nimi a než zavřeli, tak stihl nahlédnout dovnitř. Viděl konzoli a moderní vybavení atd. Chvíli nad tím přemýšlel, až mu najednou svitlo – vrátily se mu vzpomínky na předchozí život. Tento muž totiž byl mimozemšťan, obviněný ze zrady a vyhoštěný na Zemi se smazanými (resp. zablokovanými) vzpomínkami. Doktor muže uvidí na monitoru. Vyjde ven, aby si s ním promluvil. Muž Doktora nezná, ale ví, že je mimozemšťan (podle TARDIS). Řekne mu své jméno, a odkud pochází. Na Zemi byl vyhoštěn už před 2000 lety, ale každých zhruba 20 let o vzpomínky přicházel, zapomínal, že tu je už tak dlouho. Doktor mu řekne, že jeho (mužova) planeta už není – společnost se rozpadla a všichni odjeli pryč. Muž je nešťastný, pláče. Nakonec dostane záchvat. Doktor ho vezme do TARDIS a s Clarou se o něj starají. Je velmi nemocný, blouzní. Doktor to přisuzuje tomu, že si najednou vybavil všechny ty vzpomínky, které byly 2000 let potlačované a i ty z předchozí ze své domovské planety. Dny plynou a muž se postupně uzdravuje. Doktor mu nabídne, že ho s TARDIS odveze pryč, někam k jeho lidem, kteří jistě žijí na různých planetách ve vesmíru. Muž souhlasí, ale vzpomene si na dívku ve věži. Řekne Doktorovi, že si ještě musí něco zařídit. Vydá se s Doktorem a Clarou pro dívku k věži. Dívka už ale není zadržována. Po pěti dnech od svatby, její manžel – starý bohatý kupec, zemřel. Muž zjistí, že jej kupec v závěti uvedl jako bratra – byla pravda, že se znali 20 let a byli dobrými přáteli a kupec, který ho našel bloudit po lese, ho prakticky vychovával. Muž se tak jako mladší bratr kupce, stal podle práva jeho dědicem. Zdědil jeho bohatství i ženy, včetně milované dívky. Jenže uběhlo zrovna 20 let od poslední vymazání paměti a modul se znovu aktivuje. Doktor se ho snaží zachránit a pomocí sonického šroubováku přístroj vypne. Vymazání tedy bylo jen částečné. Muž si pamatuje svou lásku k dívce, ale na Doktora, Claru i TARDIS (resp. události z posledních dnů) zapomněl. Doktor mu chce vše říct, ale Clara mu řekne, aby ho nechal být, protože je konečně šťastný. Vrací se sami do TARDIS. Doktor je pokleslý. Clara se ho zeptá, co se děje. Doktor jí řekne, že teď jsou sice šťastní a spolu, ale nebude to tak navždy. Onen muž stárne mnohem pomaleji než jeho milovaná dívka a za nějakých 50 let dívka zemře a on bude zase sám. Clara mu řekne, že za těch 50 let, co stráví s ní, za to stojí. Doktor pokýve hlavou, že možná ano, ale následná bolest a smutek je strašlivá.

 

8×03 – Chladný vesmír (Cold space) – 3966 (Vesmír)

Scénář: Stephen Thompson (The Curse of the Black Spot, Journey to the Centre of the TARDIS)

TARDIS přistává na vesmírné lodi. Hledají někoho, kdo na lodi pobývá, ale je zcela opuštěná. Po nějakém tom pátrání zjistí, že posádka je hibernovaná. Doktor se podívá do záznamů, kde se píše, že měli být rozmraženi už asi před 200 lety, když dorazili k planetě určení. Loď měla pravděpodobně poruchu v navigaci, a protože byla naprogramovaná, aby posádku rozmrazila až na planetě (ke které se neblížili), tak putovala sama vesmírem. Doktor se rozhodne posádku probudit. Doufá, že budou mít radost, že jsou naživu. To ze začátku mají, ale po chvíli začnou být někteří zoufalí. Všichni jejich blízcí, přátelé, rodina, vůbec celý národ, už je nejspíš pryč. Jsou sami a nešťastní. Doktor jim chce pomoci, ale posádka postupně blázní a páchají sebevraždy. Deprese dopadne i na Claru. Je nešťastná, myslí si, že už nikdy neuvidí nikoho ze Země. Doktor ji rychle dostává do TARDIS. Scannuje jednoho z mrtvých a najde v jeho mozku parazita. Kvůli parazitovi měli všichni deprese. Jen asi dva členové (a Doktor) nebyli napadeni. Tento parazit vlezl do mozku jednoho člena posádky na začátku výpravy a donutil ho loď navést do prázdného vesmíru. Doktor pomocí slabých el. vzruchů omráčí parazity v hlavě zatím žijících členů posádky a také Clary. V posádce je i skutečný doktor-chirurg a zdravotní sestra, kteří mimozemšťany odoperují. Zbylí přeživší potom nastaví kurz na nejbližší planetu a děkují Doktorovi za jejich záchranu.

 

8×04 – Ozvěna budoucnosti (Future Echoe) 1975 (Země)

Scénář: Toby Whithouse (A Town Caled Mercy, The God Complex)

Mladá žena je na večírku a starší paní, která je vedle ní, se udělá nevolno. Žena tedy vezme paní ven. Zavede ji až ke kůlně a řekne jí, že má jít dovnitř. Paní poslechne. Dál je záběr na obličej ženy, jak se dívá znechuceně do kůlny, ze které se najednou ozve výkřik.

TARDIS má poruchu a nouzově přistává na Zemi v roce 1975. Neví, kde přesně se nachází. Doktor potřebuje jakousi součástku. Scanner říká, že se v blízkosti jedna nachází. Jdou tedy tam. Clara a Doktor dojdou ke starému zámečku/vile, který leží na kopci uprostřed lesa. Jsou tam přivítání podivnými domácími. Probíhají tam oslavy dne díkůvzdání. Doktor si tedy odvodí, že jsou v Americe. V domě je asi 50 lidí, přičemž trvale v něm bydlí asi 8 lidí. Nejdůležitějšími jsou manželský pár a jejich tři děti – všichni dospělí. Doktor se pokouší lokalizovat součástku, kterou hledá. Chce odejít co nejdříve, protože se mu místní zdají „divní“. Clara se ale dobře baví a spřátelí se skoro se všemi. Doktorův scanner ukazuje, že má jít do sklepa. Tam Doktor objeví podivnou sbírku všelijakých mimozemských předmětů. Doktor najde potřebnou věcičku, ale uvidí tam i svůj sonický šroubovák. Manželský pár začne Doktora hledat a Clara se k nim připojí. Najdou ho ve sklepě. Doktor se jich zeptá, kde vzali ten šroubovák. Manželé se vymlouvají, prý ho našli venku před domem, neví, k čemu slouží atd. Doktor ale ví, že lžou. Je naštvaný. Manželé nečekají a utečou ze sklepa a Doktora i Claru v něm zamknou. Doktor se pokusí dostat ven, ale nepodaří se mu to. Clara zatím obhlíží věci, které tam jsou. V zadní části je celá sbírka Doktorových věcí – šála 4. Doktora, několik modelů TARDIS, nějaké další kusy oblečení, na zdi spousta fotek s Doktorem atd. Clara si myslí, že Doktora hledali kvůli nějakému určitému účelu. Mezitím manželé pošlou hosty do svých pokojů a vydávají se ven. V kůlně na jejich zahradě žije mimozemšťan (nějaké velké monstrum – něco jako ta ryba „blob“), které chce Doktora získat a zabít. Manželé mu řeknou, že plán se povedl – mimozemšťan na dálku vyrušil nějaké senzory v TARDIS, které se rozbily, a manželé ve svém sklepě ukryli náhradní součástky. Tak Doktora přivolali. Mimozemšťan manželům přikáže, aby Doktora přivedli. Manželé se ale zeptají, co mají dělat s jeho společnicí. Mimozemšťanovi je to jedno, ať ji třeba zabijí. To se manželům tolik nelíbí, ale poslechnou a jdou pro Doktora. Doktor se jich zeptá, kam ho vedou, a proč to dělají. Žena řekne, že to nedělají rádi, ale je to jediný způsob, jak zachránit jejich nejmladšího syna a všechny lidi v domě. O Doktora se postará muž, jeho žena zůstane s Clarou. Muž zavede Doktora až k mimozemšťanovi. Mimozemšťan Doktora zná, ale Doktor jeho ne. Mimozemšťan mu řekne, že Doktor kdysi navštívil jeho planetu, která byla ve válce, a přestože se snažil o nápravu, tak válka neustala, ale byla ještě horší. Doktor z planety unikl a podařilo se jen ukrást mu jeho sonický šroubovák, který byl ale stejně rozbitý. Mimozemšťan byl uprchlík a zapřísáhl se, že Doktora najde a pomstí se mu za svůj lid. Doktor o ničem takovém neví – dojde mu, že to ještě neudělal, protože se to ještě nestalo a sonický šroubovák měl v pořádku. Mezitím si Clara povídá s ženou majitele zámečku. Ta na Claru míří pistolí. Řekne Claře, že mimozemšťan jim sebral syna a živí se lidmi. To je důvod, proč pozvali tolik hostů na párty – aby sežral raději je, než aby snědl jejich syna. Clara jí řekne, že Doktor jim pomůže, ať ji pustí. Žena nesouhlasí, ale po nějakém tom přemlouvání Claru pustí a společně se vydají zachránit Doktora. Muž předá Doktora mimozemšťanovi a žádá propuštění svého syna (ten je v kleci/krabici vzadu v kůlně). To ale mimozemšťan odmítne. Muži dojde, že ho obalamutil a pomocí pistole, kterou drží, po mimozemšťanovi vystřelí. Tomu to nic neudělá. Ze zadu se ozývá tlumený dětský pláč. Clara a žena přemýšlí, jak mimozemšťana přemoci. Nakonec vymyslí past. Jdou se svým nápadem ke kůlně. Jdou tajně, aby to neviděl Doktor ani muž ani mimozemšťan. Vylezou nahoru na střechu kůlny, kde je malé střešní okno. Využijí toho, že se mimozemšťan s mužem hádají (=je hluk a mimozemšťan jim nevěnuje pozornost). Otevřou okno a chystají se jím prohodit velké prostěradlo zatížené na okrajích kameny (nebo něčím těžkým). Mimozemšťan je na okamžik oslepen. Doktor, žena i Clara rychle vyrazí pro dítě v kleci. Vytáhnou ho a vedou ho pryč. Jakmile muž vidí, že jsou v bezpečí, začne po mimozemšťanovi střílet. Mimozemšťan se všelijak svíjí, až nakonec umře. Doktor je naštvaný, nechtěl mimozemšťana zabít. Také to muži pořádně vyčte. Je naštvaný i na ženu, protože přivedli hosty, kteří měli být sežráni.

 

8×05 – Původ všeho zla (The Origin of All Evil) – hooodně dávno

Scénář: Stephen Moffat

Doktor a Clara si chtějí užít volno. Cestují tedy na planetu Nersus, jejíž obyvatelé už kdysi (cca před 2000 lety) navštívili (viz moje povídka do soutěže – k přečtení ZDE). Planeta není ještě příliš obydlená, protože čítá jen pár set tisíc obyvatel. Většina z nich žije ve velkém hlavním městě, kterému se říká První město. Doktor i Clara nebyli zapomenuti, ale stali se vzdálenou vzpomínkou, dalo by se říct, že až „bájnými hrdiny“. Jejich jména byla postupem času přetvářena a měněna, takže se z nich stal válečník Daak a jeho manželka, citlivá Kalean. (Civilizace vypadá jako ve starověkém Řecku, trochu jako ve Spartě a Athénách v jednom). Daak, Kalean a další jsou někde uctívání jako bohové. Existuje spousta kultů a náboženství s různými názvy a chápáními svých božstev. Nejrozšířenější je kult Kaldaak, který ztotožňuje Daaka a Kalean do jedné oboupohlavní božské bytosti. Doktorovi dojde, že jsou jejich bohové založeni na nich, ale raději nic neříká. Postupně se dozví, že město vypadá na první pohled mírumilovně, ale ve skutečnosti je tam velké napětí mezi Kaldaaky a ostatními, kteří jejich radikální kult neuznávají (Kaldaakové jsou přibližně na pozici křesťanství ve svých prvopočátcích). Vládnoucí kastou jsou tzv. Thulové, kteří se nazývají podle ostrova, ze kterého jejich předci pocházeli (viz moje povídka do soutěže). Vše vyvrcholí v okamžiku, kdy je nalezeno mrtvé tělo chlapce z Thulské kasty blízko poutního místa Kaldaaků. Thulové ihned podezírají Kaldaaky. Kaldaakové se naopak bouří proti utlačování a obviňování bez řádných důkazů. Doktor vidí, že Kaldaakové mají částečně pravdu. Čin není téměř vůbec vyšetřován a během pár minut je zadržen mladý Kaldaak, který se v oněch místech pohyboval. Má být odsouzen k smrti. Doktor s tím nesouhlasí a Thulské praktiky se mu nelíbí. Začne tedy s Clarou vyšetřovat sám. Pomáhá mu kamarád mrtvého chlapce. Ten je ale Kaldaak. Nakonec dojde k hroznému zjištění – chlapce zabil vlastní otec, vysoce postavený Thul, protože se dozvěděl, že se chlapec přátelí s Kaldaaky. Ostatní vládnoucí Thulové si uvědomí, že by si měli zamést před vlastním prachem. Kaldaakové i Thulové souhlasí s Doktorovým návrhem na smíření a větší toleranci. Kaldaakové získávají svobodu a možnost vlastnit pozemky. Mnoho se jich rozhodne odejít a založit vlastní města. Otec a vrah nešťastného chlapce je zadržen a křivě obviněný Kaldaak je propuštěn. Doktor i Clara jsou šťastní a vrací se do TARDIS. Při odchodu se s nimi loučí nejvýše postavený Thul a řekne jim, že se rozhodli město přejmenovat na počest mrtvého chlapce – Skaro, což také znamená „domov“.

Pozn.: vše se odehrává minimálně 100 000 000 let před Tisíciletou válkou.

 

8×06 – Koreandr (Coreander) – 2014 (Země)

Scénář: Richard McBrien (Merlin)

TARDIS přistává na Zemi u Clary doma. Clara, Doktor, Angie a Artie si užívají volna. Artie má zrovna narozeniny a pozve si několik přátel na oslavu. Děti ale začnou záhadně mizet. Všichni si myslí, že prostě odešli a Artie je naštvaný, že nikdo na oslavě nechce zůstat. Jenže zmizí i Clara. Doktor, Angie a Artie ji hledají, kde se dá. Zjišťují, že Clara i ostatní děti, které zmizely, se pohybovaly blízko hromady s dárky. Mezi dárky ležela i otevřená kniha. (Clařin pohled). Clara je na oslavě a rozhlíží se po ztracených dětech. Zaujme ji kniha mezi dárky. Je to pěkná příběhová knížka. Otevře ji a chvíli si čte. Najednou se vše zatemní a Clara se objeví na mýtině. Neví kde je, ale je tam i několik dětí a pozorují ji. Clara v nich pozná děti z Artieho oslavy. Děti jí řeknou, že už jsou v knize mnoho týdnů. Clara jim ale řekne, že oslava ještě neskončila. Pak si uvědomí, že zde asi běží čas jinak. Zasměje se, a řekne, že nečekala, že dobrodružství s Doktorem ji zavede až do Fantasie. Děti nechápou. Clara se jich zeptá, jestli četli Nekonečný příběh, ale děti zakroutí hlavou. Vydávají se tedy hledat pomoc. Po několika hodinách dojdou do vesničky. Řeknou místním svůj problém. Je tam i starý muž, který jim řekne, že také pochází z jiného světa. Přišel sem jako chlapec. Clara mu řekne, že v knížce rozhodně zestárnout nehodlá.

(Doktorův pohled). Artie chce nahlédnout do knížky a něco si přečíst, ale začne postupně mizet. Doktor mu rychle vytrhne knihu z ruky. Dojde mu, že v ní všichni mizí. Zeptá se Angie a Artieho, jestli mají vymyšlené jméno pro královnu. Děti nechápou a Doktor se diví, že neznají Nekonečný příběh. Doktor zjišťuje, kde se kniha vzala. Nakonec najde toho, kdo knihu Artiemu dal, a ten je zavede k mladému muži, který knihu napsal. Není si vědom toho, že by byla nějak zvláštní. Doktor udělá nějaké bádání a přijde na to, že samotná kniha toto nedělá. Jde o zvláštní inkoust, který se uvolňuje a při čtení se dostává do očí. Tam způsobí chemickou reakci a transportuje člověka do jiného světa (do světa knihy). Doktor zjišťuje o čem kniha je. (Clara mezitím zjišťuje to samé od starého muže). Doktor nakonec přijde na to, jak z knihy všechny dostat, ale potřebuje, aby byli nějak označeni (čip? známka? něco?) a on je mohl najít a vycucnout všechny, kdo ji má (a nevytáhnout tak případně nějakou „příšerku“). Angie se nabídne, že do knihy „vleze“. Doktor ze začátku nesouhlasí, ale nakonec dá plánu zelenou. Angie tedy vleze do knihy. Objeví se na louce a musí nějakou dobu pátrat. Po nějaké době také dojde do vesnice. Tam potkává Claru i všechny děti. Clara má radost, že ji vidí, ale na druhou stranu jí řekne, že raději neměla chodit, protože jsou v pasti. Už několik týdnů tam prý čekali na záchranu. Angie jim ale řekne, že jim přišla pomoci. Rozdá všem ono označení (ty „čipy“) a jedno dá (na Clařin návrh) i staršímu muži. Doktor je potom všechny vytáhne ven. Starší muž poznává v autorovi knihy svého bratra. Ten nemůže uvěřit, že za pouhých 5 týdnů zestárnul aspoň o 30 let. Doktor zavede s Clarou děti domů (v reálném světě uběhlo jen několik hodin). Oslava ještě chvíli pokračuje. Druhý den se u dveří objevuje onen postarší muž (jmenuje se John Green a je mu nyní 52 let). Řekne Claře, že si s bratrem nerozumí a doma ho nepoznávají. Je ztracen. Clara mu řekne, že on pomohl jí, když byla ztracená v knize, a ona pomůže jemu teď na oplátku. Zeptá se Doktora, jestli můžou vzít Johna s sebou. Doktor souhlasí. Tak získává dalšího společníka. (herec – David Thewlis)

 

8×07 – Špatný den (Bad day) – 2048 (Země)

Scénář: Chris Chibnall (42, The Power of Three)

TARDIS se objevuje v Londýně v blízké budoucnosti. Postupně odkrývá velké tajemství vlády, která založila „něco jako Torchwood“, ale zcela bez souhlasu nebo projednání s předchozím Torchwoodem. Je to tajná organizace. Doktor zjistí, že dělají pokusy na lidech i mimozemšťanech, různě je kříží atd. Dokonce tam mají i Daleka (jen toho mutanta bez schránky). Tito lidé zjistí, že Doktor je mimozemšťan a má dvě srdce atd. Zajmou ho, a chtějí na něm taky dělat pokusy. To překazí John za pomocí Clary. Doktora se jim podaří osvobodit. Společně celou organizaci zruší. Tak John dokáže, že se do týmu hodí.

 

8×08 – Nemoc (The Disease) – 2014 (TARDIS)

Scénář: Neil Cross (The Rings of Akhaten, Hide)

Doktor a posádka se vrací z jakéhosi dobrodružství do TARDIS. Všichni jsou veselí a baví se. Clara se rozhodne přespat v TARDIS. Dlouho do noci si povídají s Johnem a Doktorem o všelijakých věcech. Druhý den ráno je ale něco v nepořádku. Claře a Johnovi je špatně, motá se jim hlava. Doktor se taky necítí nejlépe. Dokonce začínají mít halucinace. Clara místo Johna vidí Daleka a chce ho zabít. Naštěstí ji Doktor zastaví. Po chvíli má halucinace i Doktor. Všichni se navzájem ohrožují. Ve světlé chvilce John vyčítá Doktorovi, že mu slíbil skvělá dobrodružství, ale zatím se mu dějí samé špatné věci. Doktor z posledních sil najde řešení/lék. Je to tak tak. Prášek nechá rozvířit po TARDIS a Clara si najednou uvědomuje, že ji John škrtí. Ten se taky „probouzí do reality“. Až se všichni vzpamatují, tak jim Doktor řekne, že chytli nějakého parazita na lesní planetě, kde právě prožili poslední dobrodružství. – Celá epizoda se odehrává na TARDIS, je zaměřená na postavy a jejich prohloubení.

 

8×09 – Da Vinciho Doktor (Da Vinci’s Doctor) – 1466 (Země)

Scénář: Stephen Thompson (The Curse of the Black Spot, Journey to the Centre of the TARDIS)

Děj začíná pohledem na malého chlapce (cca 14 let), který utíká po cestě mezi dvěma poli. V jedné ruce drží desku a malý stojan. V druhé drží štětec a barvy. Za ním běží parta asi tří kluků. Pronásledují ho a smějí se mu. Chlapec jim uteče po cestě ke starému opuštěnému domu, který má hodně zarostlou zahradu. Čeká, dokud parta kluků neproběhne kolem (neviděli ho, že se tam schoval). Najednou za chlapcem někdo promluví. Je to Doktor. Chlapce si Doktora prohlédne, za ním stojí ještě Clara a John, a ještě kousek dál je TARDIS. Chlapec chce křičet, ale Doktor rychle přiskočí a zavře mu pusu. Řekne mu, že šlo vidět, že se schovává, a kdyby křičel, tak ho najdou. Zároveň mu slíbí, že mu nic neudělají. S chlapcem si povídají. Je nešťastný, protože si ho místní kluci dobírají. Rád maluje, ale to tady nikoho moc nebere. Představí se jako Leonardo Da Vinci. Všichni koukají s vykulenýma očima. Doktor, John a Clara se mladým Leonardem spřátelí. Leonardo je zavede do své tajné pracovny (zahradní domek). Má tam všelijaké návrhy, kresby atd., ale také cosi schované pod plachtou. Doktor je zvědavý, co to je. Leonardo je na věc pod plachtou pyšný. Prý ji našel rozbitou za městem a tady v domku ji opravil. Oddělá plachtu a je to – kyberčlověk. Doktor hned plaší. Clara také. John neví, co to je. Kyberčlověk se ale nehýbe. Leonardo řekne Doktorovi, že se ho nemusí bát. Jmenuje se (Leonardo mu říká) Angel. Je prý hodný. Doktor mu nevěří (vzpomíná na „hodné Daleky“), ale Leonardo trvá na svém. Promluví s Angelem, a ten se aktivuje. Neví, že je Kyberčlověk, neví, kdo je Doktor. Doktor ho prohlédne a zjistí, že je rozbitý. Proces přeměny na Kyberčlověka neproběhl tak jak měl (nejspíš byl v půlce přerušen) a ostatní ho nejspíš vyhodili zde, jako nepoužitelné harampádí. John poukáže na to, že když tu je Angel vyhožený, tak kde jsou ti, co ho vyhodili. Na město skutečně o nějakou dobu později začnou útočit Kyberlidé. Je jich menší skupinka (asi 8). Doktor a Leonardo Angela různě „přemlouvají“ a opravují, aby je bránil. Všichni odejdou za město, kam Kyberlidé míří. Angel brání svého pána a střílí po Kyberlidech. Ti střílí po něm a zraní ho. Angel pošle Leonarda pryč. Ten prvně nechce odejít, ale nakonec poslechne. Leonardo, Doktor, Clara a John utečou a jen slyší výbuch. Angel se obětoval. Výbuchem zničil útočící Kyberlidi.

Leonardo se rozloučí s Doktorem, Clarou a Johnem. Řeknou mu, ať nehledí na ty kluky, co mu ubližují a ať pokračuje s malováním a vynalézáním. Leonardo jim to slíbí. Doktor potom v TARDIS ostatním řekne, že Leonardovi se určitě dařilo dobře, protože ještě tento rok se s otcem odstěhovali do Florencie, kde mohl Leonardo naplno rozvinout svůj talent.

 

8×10 – Bílá želva (The White Turtle) – 50 721 (Vesmír)

Scénář: Neil Cross (The Rings of Akhaten, Hide)

Johna chce vidět vzdálenou budoucnost. Doktor ho tedy vezme na lidskou vesmírnou stanici, která se nachází ve vzdálené galaxii. Je to překrásná část galaxie. Stanice se nachází ve sluneční soustavě, v jejíž blízkosti je nádherná mlhovina. Je to tradiční cesta vzácných vesmírných bílých želv. Všichni jsou z toho pohledu unešení. Těmto želvám se říká Dogoni a mají mnoho očí (ve skutečnosti to nejsou želvy, ale jsou jim dost podobné, na hlavě mají několik „tykadel“ a jedno z nich míří stále dozadu – to je dogonské šesté oko). Doktor si myslí, že je to pozorovací stanice, ale brzy zjistí, že jde o lovce. Loví mladé Dogony a prodávají je dál, protože jsou velmi ceněné. Doktor a jeho parta zakročí, aby želvy zachránili. To se jim nakonec podaří. Lovci si uvědomí, že neměli Dogony zabíjet, protože i když vypadají jako hloupá zvířata, tak jsou ve skutečnosti velmi inteligentní.

 

8×11 – Neuvěřitelné dobrodružství Rudolfa Porta (The Incredible Story of Rudolph Frentz) – 1876 (Země)

Scénář: Mark Gatiss

TARDIS přistává v New Yorku v roce 1877. John je fascinován tím, co všechno TARDIS dokáže, ale zároveň ho to znepokojuje (co kdyby se dostala do špatných rukou). Doktor Johnovi vysvětlí, že to se nestane. V NY potkávají mladou dívku Susannah a jejího přítele Rudolfa. Rudolf žil v NY krátce. Opustil svou ženu, se kterou bydlel na Floridě, a vydal se do NY, aby začal znovu. Tam potkal Susannah, se kterou si hned padli do oka. Rudolf vidí, že Doktor i jeho společníci vypadají jinak („zvláštně“). Mají podivné oblečení a bydlí v divné modré budce. Susannah to neřeší. Plánuje s Rudolfem svatbu. Brzy se s Clarou spřátelí a pozve ji na svatbu, která má být další den. Je to skromná svatba, protože nemají tolik peněz. Druhý den se Rudolf pěkně oblékne a v bance vybere všechny peníze, aby za ně koupil společné bydlení pro sebe a Susannah. Jenže na svatbu nedorazí. Susannah se o svého milého bojí. Clara jí slíbí, že ho najdou. Po nějakém tom pátrání zjistí, že byl unesen do jiné doby. Naštěstí Doktor zjistí do jaké a následují ho. Putují do roku 1910, stále v NY. Ještě několikrát takto skočí do budoucnosti či minulosti, ale i tak zůstávají v blízkosti NY. Konečně Rudolfa najdou. Je ve společnosti jiného muže, který je Časový agent. Rudolfa unesl, protože Susannah byla jeho sestra a cestovali spolu, dokud se nerozhodla usadit kvůli Rudolfovi. Susannah chce jen a jen Rudolfa. Časový agent je naštvaný a mizí i s Rudolfem. Doktor se se Susannah a svými společníky vrací do TARDIS, aby také poskočili. Objevují se v roce 1950 (stále NY). Rudolfa nevidí. Susannah se rozhlíží, město vypadá podivně (auta etc.). Clara konečně Rudolfa uvidí o kus dál. Susannah na něj volá, ale Rudolf ji neslyší. Časový agent stojí o kus dál a pozoruje, jak se Susannah a ostatní blíží. Rudolf se rozhlíží kolem sebe na všechny ty podivnosti, když náhle vleze do silnice a porazí ho auto. Susannah vykřikne a běží k tělu. Časový agent ji popadne a zmizí s ní. Doktor zkontroluje Rudolfa, ale ten je mrtvý. Počká, až přijde policie, a vrací se do TARDIS. Kupodivu Časový agent šel do minulosti do roku 1877 a odvedl Susannah domů. Ta je nešťastná. Časový agent jí řekne, že mu nechtěl ublížit, že ho jen chtěl odvést pryč. Řekne Doktorovi, že si toho Rudolfa proklepl. Byl to kriminálník z Floridy a dokonce už byl ženatý a měl děti. Slíbí Doktorovi, že se o Susannah postará. Doktor mu rozbije náramek (přičemž prohodí, že tohle musí dělat častěji, než by chtěl).

 

8×12 – Minivesmír (Miniverse) – 2014 (Vesmír)

Scénář: Stephen Moffat

TARDIS letí časovým vírem, když se s ní něco stane. John zakopl a zmáčkl nějaké tlačítko a TARDIS to vyfluslo neznámo kde. Naštěstí je nedaleko jakási planeta, ke které se jim podaří dostat. Vypadá vcelku normálně. Je tam velká laboratoř, kde vyrábí různá zmenšovací zařízení. Doktor pozná, že se jedná o stejnou technologii jako Teselecta. Setkává se i s kapitánem Teselecty. Je na něj stále naštvaný. Kapitán Doktorovi řekne, že by spory měli nechat stranou. Poví mu o problému – kdosi ukradl návrhy zmenšovacích nástrojů. V nesprávných rukách by to mohlo být dost ošemetné. Všichni tedy pátrají po zloději. Doktor nesouhlasí s touto technologií na výrobu strojů podobných Teselectě. Řekne kapitánovi, jak moc se mýlil, a neměl by věřit jen záznamům. Kapitán mu řekne, že po předchozím incidentu vyřadili Protilátky. Ty se ukážou být viníky – dokázaly se totiž „vyvinout“ do inteligentních „bytostí“. Ukradly návrhy a vytvořily si vlastní loď, kterou se mohou teleportovat. Doktor jim je na stopě (za pomocí kapitána, Johna a Clary), ale nepodaří se jim Protilátky zadržet. Protilátky vyhlásí Doktorovi válku. Doktor a jeho společníci jsou v pasti v nějaké místnosti. Naštěstí se Protilátky nemohou dostat dovnitř. Těm je to ale jedno a něco do místnosti napustí a utečou neznámo kam. Doktor se kapitána ptá, co to je za látku, ale ten neví. Doktor přikáže kapitánovi, aby všechny Protilátky, které zůstaly, deaktivoval. Kapitán to slíbí.

 

8×13 – Poslední slova Clary Oswald (Last Words of Clara Oswald) – 2014 (Země?)

Scénář: Stephen Moffat

Clara, John a Doktor dál cestují TARDIS, ale Clara s Johnem se cítí den ode dne divněji a divněji. Po několika dnech si John všimne, že pár šedých vlasů, které mu na hlavě rašily, jsou zase zrzavé. Čas běží a Clara i John cítí, jak se jim vyhlazují vrásky a další změny. Doktor přijde na to, že mládnou. A to čím dál rychleji – zpočátku o dny, později už za hodinu omládnou o celý rok. Doktor taky pozoruje změny na sobě (roste mu víc vlasů). Zavolá mu kapitán bývalé Teselecty. Také on omládl. Řekne Doktorovi, že plyn, který Protilátky do té místnosti vypustily, je jeden z druhů jedů, který v jejich laboratoři vyvíjeli. Má schopnost omládnout „zlého“ člověka – přivést ho zpět do dětství, aby ho následně vychovali znovu a někde jinde (a dostal tak druhou šanci). Clara je nejmladší a mládne dál a dál. Už jí je sotva 5 let. I John omládl. Doktor neví, jak to má zastavit a vrací se za kapitánem. Tomu je nyní nějakých 15 let. Situace je zoufalá. Doktor se snaží Claru zachránit. Protilátky plyn upravily tak, aby se mládnutí nezastavilo. Doktor hledá protilátky po celém vesmíru, což se mu po nějaké době podaří. Prosí protilátky, aby účinek zastavily. Ty nesouhlasí. Jenže Clara mládne a mládne už rychlostí jednoho roku za několik minut. Doktor pláče, neví, co má dělat. Nikdo neví, co má dělat. Z Clary je najednou miminko. Doktor ji rychle napojí na TARDIS do jakéhosi „inkubátoru“ (něco jako nádrž s vodou). Odehraje se boj mezi Protilátkami a Doktorovou skupinou (Doktor, John a několik vědců z laboratoře). Jedna z Protilátek je konečně poražena. Doktorovi se z ní podaří dostat vzorek plynu, který vše způsobil. Pracují na něm spolu s vědci z laboratoře. Změna v plynu byla naštěstí malá a nakonec se podaří vytvořit verzi, která mládnutí zastaví. Doktor s tím okamžitě běží za Clarou. Jenže Clara už před jeho zraky pomalu mizí. Mění se z plodu na embryo a stále se zmenšuje. Doktor pláče. Náhle se ve vodě objevuje zlatá záře, která se shromáždí kolem zbytku embrya a celé ho obejme. Potom se rozzáří celá TARDIS. Doktor ví, že se Clara stala součástí TARDIS. Ta součást, která protkala celou TARDIS a všechny časové linie. Doktor je nešťastný. Po chvilce se objevuje hologram River Song. Řekne Doktorovi, ať není smutný. Clara je naživu. Ne tak, jako dřív, ale TARDIS věděla, že Clara patří do světa lidí. Proto využila zrodu nového života, když Amy otěhotněla. A Clara se tak mohla narodit znovu. Doktor je v šoku. Proto mohl River vidět, i když Clara byla ve víru na Trenzalore. River se usměje a zmizí.

Doktor tak zůstává v TARDIS jen s Johnem, který omládl na nějakých 25 let. A začínají spolu nová dobrodružství. (Mladý John – Domhnall Gleeson).

 

Poslední zastávka před koncem

Anontace: Povídka ze soutěže na 1. český WHOCON na téma „Doctor Who“ (1. místo 🙂 ). Děj se odehrává mezi epizodami Nightmare in Silver a The Name of the Doctor.

 

Poslední zastávka před koncem

Zvuk přistávající TARDIS pomalu odezníval. První vyšla Clara v dlouhých fialových šatech s tříčtvrtečními rukávy a řasením na živůtku. Doktor vyskočil z lodě o chvíli později. Ve stejném obleku s motýlkem, jaký nosil vždy.

„Ellsetia, Planeta s tisíci měsíci! Ve skutečnosti má měsíců jen pět. Je to planeta všemožné technologie. Mnohem pokročilejší než Země, jak ji znáš. Teda, až na ty módní trendy…“ přeměřil si Claru. „Tolik lidí na jednom místě jsi ještě neviděla, bez mobilu nebo vysí-“ Doktor se zarazil. Tohle rozhodně nevypadá jako Ellsetia.

„Hm, podle popisu to znělo jako nádherná planeta, ale tohle mi připadá jako nějaká zapadlá čtvrt v Londýně,“ konstatovala Clara a rozhlížela se po třech úzkých uličkách lemovaných vysokými polorozpadlými činžovními domy s šedou neudržovanou fasádou.

„Myslím, že jsme někde špatně odbočili,“ řekl Doktor a Clara nazdvihla obočí.

„Kde tedy jsme?“ zeptala se Clara. Kousek opodál zablikala kachlička na chodníku. Vyšel z ní proud tyrkysového světla, který se pomalu zformoval do těla staršího muže.

„Výborně, holografický průvodce!“ zaradoval se Doktor.

„Ví-vítejte na ostrově Tu-hla, posledním městě plane-ty Země. Nacházíte se na hla-vní ulici v centru města. Přejete-jete si další informace, které vám mohou-pomoc-?“

Doktor mlčky pozoroval blikající hologram, který čekal na další instrukce.

„Poslední město na Zemi? Jak daleko v budoucnosti jsme?“ zeptala se Clara. Doktor neodpovídal. Po chvilce pokrčil rameny a rozhlédl se kolem sebe.

Zrovna svítalo a z domů vycházeli první lidé. Do práce, na nákupy, nebo jen tak na procházku. Přestože to vypadalo na slunný den, všichni se tvářili nešťastně a zírali do země. Doktorovi i Claře se obloukem vyhýbali. Zaujali jen skupinku dětí, nejspíš mířících do školy.

„Nezírat! Běžte!“ okřikla dáma, která je doprovázela. Poslechly téměř všechny děti, kromě dvou dívek a jednoho chlapce, kteří se za návštěvníky znovu otočili. Vychovatelka jim dala výchovný políček a děti zklamaně pokračovaly v cestě.

„Co se to tu děje?“ zeptala se Clara.

„Nejspíš nejsou zvyklí na návštěvy,“ usmál se Doktor, ale Clara si všimla toho znepokojivého pohledu v očích.

Prošli několik ulic v naději, že si budou moci s někým promluvit, ale nepoštěstilo se jim. V lepším případě je lidé ignorovali, v tom horším na ně pokřikovali, ať zmizí.

„Tohle je divné místo,“ konstatovala Clara a Doktor přikývl.

„Zdravím, návštěvníci,“ ozvalo se náhle za nimi. Clara i Doktor se otočili. Stál před nimi postarší muž v černém hábitu s červenými vzory.

„Mé jméno je Jersank Shacken, jsem správcem Posledního města, jak zde Tuhlu nazýváme. Rád vás tudy provedu.“

„Eh… ahoj!“ pozdravil ho Doktor, a několikrát si s ním potřásl rukou. „Já jsem Doktor a tohle je Clara. Konečně někdo s kým se dá povídat!“

„Vítejte, lady,“ uklonil se správce ke Claře.

„Kde začneme?“ zeptal se Doktor.

Správce se znovu poklonil. „Navrhuji začít v Dlouhé ulici a na Trhu a dále pokračovat do našeho chrámu v centru města.“

„To nevypadá jako práce pro dva,“ řekl Doktor a otočil se ke Claře.

Clara vytřeštila oči.

„Sejdeme se zase tady u TARDIS. Za pár hodin. Vezmi si tohle,“ řekl Doktor a vložil Claře do dlaně malou vysílačku. Naklonil se k ní a zašeptal: „Tohle město je podivné a vůbec se mi tu nelíbí. Snad s ním,“ uhnul očima směrem k správci, „snad s ním něco zjistím. Ty prověř místní.“

„Projdu se městem,“ oznámila Clara nahlas správci. Vzala si vysílačku a schovala ji do tajné kapsy v šatech. Sledovala, jak Doktor se správcem odchází pryč. Bylo horko a Clara litovala, že nemířili na Havaj, jak měli původně v plánu. V dlouhých těžkých šatech se potila ještě víc.

„Mobilu nebo vysílačky…“ zašeptala směrem k Doktorovi, který zrovna s cizincem zacházel za roh malého modrého domku.

Rozhlédla se a přemýšlela, kterým ze tří možných směrů se vydat.

„Co teď?“ řekla si pro sebe.

„Přejete si-si další info-informace-ce, které vám mohou pomoci?“ zopakoval nový blikající hologram, který se objevil vedle ní.

***

Doktor tancoval po cestě před pomalu šoupajícím se správcem. Procházeli ulicí téměř sami, ale postupně se začaly objevovat malé stánky a obchůdky, kolem kterých se hemžili lidé.

„Na hlavní ulici lidé příliš nechodí. Není nás tu mnoho,“ vysvětloval správce.

„Kolik?“ zajímal se Doktor.

„Přibližně pět tisíc ve městě a asi dva tisíce na zbytku ostrova,“ odpověděl muž.

„Dobré ráno!“ pozdravil Doktor skupinku u stánku s ovocem. Mladá žena, která u něj stála nejblíže, vytřeštila oči. „Ať žije Cory,“ pozdravila nejistě.

„Omluvte tu ženu, nemáme tu návštěvníky často,“ vysvětloval správce. Doktor jí naposledy zamával a následoval správce dál k chrámu, který se tyčil na konci stoupající ulice.

Správce zvedl levou ruku a ukázal k chrámu, jakoby vycítil Doktorovy myšlenky. „Cory drží město pohromadě. Chrání ho a zajišťuje energii. Nezasvěcení ho považují za boha.“

„Cory? Jako core, jádro?“

„Ano, i tak se to dá říct. Napájí město už téměř pět set let. Původní obyvatelé zapomněli na jeho původ a účel a vybájili si z něj ochranitelského boha, který sesílá déšť a brání ostrov před katastrofami. Ve skutečnosti je vše poháněno automaticky odtud.

„Není to chrám, je to řídící centrum! Ach!“ vykřikl radostně Doktor.

„Ano, přesně tak,“ přikývl muž.

„A vy nejste správce chrámu, kněží, jste technik! Vědec!“

Správce opět přikývl. „Ano. Starám se o to, aby bariéra fungovala, jak má. Stačí malá chyba a celý ostrov se proboří a zanikne.“

„Bariéra…?“

Za několik minut už stáli u vysokého plotu, který obepínal celý chrámový komplex. Cedule na plotu varovala před nebezpečím úrazu od elektrického proudu.

„Víte, tahle planeta byla slavná a krásná. Jenže potom vypukla chemická válka. Planeta téměř ztratila svou atmosféru a postupně umírala. Mnoho lidí odešlo, ale někteří se rozhodli zůstat. Ukryli se na tomto ostrově, který je chrání před zářením z vesmíru, které by všechny na místě usmrtilo. Už je to pět set let, kdy poslední přeživší utekli na jiné planety a do jiných soustav. Těch pár, co přežilo, si založilo na ostrově vlastní komunitu. Určili svého správce, aby se staral o jádro.“

„A kdo určuje příštího správce?“ zeptal se Doktor.

Jersank pokrčil rameny. „Já byl prvním správcem a nejspíš budu i posledním.“

„První? Neříkal jste, že už je to tady pět set let?“ divil se Doktor.

Jersank přikývl. „Dlouhověkost, obyčejná dlouhověkost.“

„Nejste odtud, že?“ zeptal se Doktor.

„Jsem zdaleka, a přece tak zblízka. Ale ne, tohle nejsou mí lidé. Mohu žít déle než oni. Mnohem déle. Nerozumí tomu. Někteří mě pokládají za anděla.“

„Anděla?“

„Kvůli Corymu. Jsem posel boží!“ zasmál se Jersank, ale v jeho očích se odrážel smutek.

***

Clara si u stánku s neznámým ovocem koupila několik kusů čehosi, co vzdáleně připomínalo datle. Ochutnala, ale ihned sousto vyplivla.

„Jako podrážka,“ postěžovala si sama sobě.

V tu dobu se už kolem ní vytvořil hlouček asi sedmi dětí různého věku. Zíraly na ni a cosi si šeptaly mezi sebou.

„Co zíráte?“ mrkla na nejbližší dítě, zatímco vkládala zbylé ovoce zabalené v papírovém sáčku do kabelky.

Přibližně osmiletý blonďatý chlapec se usmál. „Ty nejsi odtud.“

„Jaks to poznal, Sherlocku?“ usmála se a pozdvihla při tom obočí.

„Kdybys byla, nikdy bys žádné jídlo nevyplivla,“ odpověděl jí chlapec.

Teprve tehdy si všimla, že všechny děti jsou zarostlé, nečesané a ve starém, mnohokrát přešitém a opravovaném oblečení. Když se rozhlédla, viděla, že nikdo nemá nové nezazáplatované oblečení. V krásných sametových šatech, které dostala od Doktora, si připadala hloupě.

„Jste princezna?“ zeptala se malá holčička s culíky.

„Co je to Sherlock?“ přidalo se další dítě.

Clara stále držela sáček s ovocem u kabelky. „Tak si to vezměte,“ řekla a podala sáček blonďatému chlapci. Chlapec se usmál a i ostatní děti se rozzářily, když jim ovoce rozdal.

„Děkujeme!“ volaly na ni a Clara se pousmála. Aspoň k něčemu ta koupě byla.

Clara zavřela kabelku a pomalu se prodírala davem dětí od malé tržnice k chodníku. Děti zůstali u tržnice a vychutnávaly si nově nabytý poklad. Jen jedno z nich Claru následovalo. Byl to onen blonďáček.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se ho Clara, když ji chlapec doběhl.

„Aílin,“ odpověděl chlapec.

„Těší mě, Aíline. Já jsem Clara,“ řekla s úsměvem a podala mu ruku. „Tak povídej, kde je tu nějaké pěkné místo na procházku? To je celé město tak… šedé a pochmurné?“

„Město ano,“ přikývl Aílin. „Je takové už mnoho let. Ani dědeček si nepamatoval, že by vypadalo kdy jinak, a to se dožil sto dvaceti let!“

„Sto dvacet?“ zopakovala Clara nevěřícně.

„Ano, ano,“ přísahal Aílin. „Ale, jak jsem říkal. Město je špinavé, ale na okraji je to jiné.“

„Na okraji?“ nechápala Clara.

„Na okraji ochranného pole. Je to kousek od ostrova. Málokdo se tam odváží chodit. Prý tam straší duše těch, kteří zemřeli během zániku planety,“ zašeptal Aílin poslední větu.

„A straší?“ přidala šeptem Clara.

Aílin se rozesmál. „To ví jen Cory.“

„To je nějaký tvůj kamarád?“

Aílin se plácl do čela. „Ale kdepak. Cory je přece náš bůh!“

„Tak ať si to Cory nechá pro sebe. Pojďme,“ usmála se Clara a vzala blonďatého chlapce za ruku, jak zabočili do ulice vedoucí z města ven.

***

„Jsme zde,“ řekl Jersank, když se před nimi otevřely vysoké dřevěné dveře a vstoupili do kruhové místnosti s hladkou lesklou podlahou a štíhlými sloupy, které stály u stěny. Strop byl prosklený a pronikalo jím denní světlo.

Doktor udělal několik kroků do středu haly a rozhlédl se kolem sebe.

„Nádherné,“ konstatoval, a Jersank se usmál.

„Nechtěl jste vidět Coryho?“ zeptal se správce, když viděl, že se Doktor nemá k další cestě.

Doktor hleděl ke stropu a pozoroval květinový vzor nakreslený na skle, ale nakonec přikývl a pokračoval s Jersankem dál do chrámu.

Prošli ještě asi třemi velkými halami, než došli k řídícímu centru celé vědecké stanice.

„Až po vás,“ pokynul správce Doktorovi, a ten s úsměvem vešel do otevřených dveří.

Ocitl se v prosté místnosti bez oken. Přímo před ním stálo počítačové centrum, z něhož vedlo množství drátů k levé části pokoje a mizelo za modrou plentou.

„Co je tam?“ ukázal Doktor k plentě.

„Cory,“ odpověděl Jersank.

***

Cesta jim ubíhala rychle. Město nebylo příliš velké a po půl hodině se ocitli v řídkém lesíku. Za dalších dvacet minut už Clara cítila vůni oceánu. Slunce už bylo tou dobou vysoko na obloze a prosvítalo přes rudé záblesky drobných meteoritů tříštících se o bariéru. Aílin jí po cestě vyprávěl příběh o válce a Posledním městě, o Corym a bariéře, která chrání město před zářením a nárazy menších meteoritů, které se nemohly rozpadnout v tenké atmosféře.

„Rozhodně to tu nevypadá jako místo duchů, věř mi, já duchy viděla,“ uklidňovala Clara Aílina, který se nervózně rozhlížel kolem sebe.

„Já se nebojím, byl jsem tu už mockrát!“ vyhrkl chlapec, ale i tak vzal Claru za ruku a přitiskl se k ní, jak to jen šlo.

„Ty jsi viděla duchy?“ zeptal se a Clara přikývla.

„Duchy a velké roboty, a taky slunce, které bylo živé,“ líčila Aílinovi.

„To jsi musela procestovat celý svět!“ vydechl Aílin.

„Ani zdaleka,“ mrkla na něj Clara.

„A to cestuješ sama?“ zeptal se Aílin po chvilce.

Clara se otočila směrem k městu. „Ne, nejsem sama. To Doktor už procestoval celý svět. Já ho jen doprovázím.“

„Kdo je Doktor?“ zajímal se chlapec.

„Uvidíš,“ řekla Clara s úsměvem, vzala chlapce kolem ramen a společně pokračovali směrem k pobřeží.

Clara s chlapcem stála na okraji nízkého útesu. Pod nimi burácel oceán. Bariéra se do něj zabořovala asi sto metrů od břehu. Za ní už nebylo nic.

„Po-po-po-po,“ ozvalo se za nimi, a Aílin se zděšeně pověsil na Claru.

„To nejsou duchové,“ uklidňovala ho Clara, zatímco se rozhlížela kolem. „Tady!“ ukázala kousek doleva na nízký podstavec.

„To je starý typ hologramu!“ řekl Aílin. „Ve městě už ho nepoužívají, a ty na mimo město prý odpojili.“

„Asi ne všechny,“ řekla Clara. „Je celý zasypaný pískem, pomoz mi,“ přikázala chlapci a ten začal hned nabírat písek do dlaní a házet ho na zem

„K čemu vůbec máte ty hologramy? Vypadají dost neudržovaně, dokonce i ten ve městě,“ zeptala se Clara.

Aílin pokrčil rameny. „Nevím, nikdo je moc nepoužívá. Občas ho můžeš poprosit o vtip nebo o předpověď počasí. Dřív ho prý používali na hlášení a tak.“

Oprášili poslední zbytky písku a okamžitě z panelu vyskočil čistý modrý hologram mladého muže.

„Vidíš, tento ani nebliká,“ usmála se Clara.

***

Doktor stále stál ochromením z toho, co před sebou viděl. Když Jersank rozhrnul plentu, nemohl uvěřit svým očím. Na nemocničním lůžku ležel nahý vyhublý mladík a všechny dráty z počítače měl připojené na hrudi k tělu. Tělo bylo bledé, až namodralé, i vlasy měl bílé a jemné. Spal.

„Co jste mu to provedl?“ vykřikl Doktor.

„Nebyla jiná možnost. Nešlo to jinak,“ hájil se Jersank. „Město svého boha potřebuje. Potřebuje ho, jinak by už tady dávno nebylo.“

„Není to žádný bůh. Je to obyčejný člověk,“ křičel Doktor, ale Jersank ho vůbec neposlouchal.

Cory byl napojen i k přístroji, který monitoroval jeho životní funkce. Doktor si jej pečlivě prohlížel. Viděl, že mu klesá tlak a i ostatní hodnoty byly příliš nízké.

„Umírá,“ řekl Doktor.

Jersank přikývl a přešel k počítači zády k Doktorovi.

Doktor už se chtěl správci něco říct, ale přerušilo ho pípání vysílačky.

„Claro? Je to tu zkažené. Správce tu dělá z lidí pokusné králíky. Cory… Cory vůbec není žádné jádro, ale člověk. Člověk, kterého tady chovají jako dobytek…“ hučel Doktor do vysílačky.

„Doktore…, to není úplně tak pravda. Kvůli tomu volám,“ ozvala se Clara.

„Co tím myslíš?“ nechápal Doktor. Chvíli bylo ticho a Doktor se začal bát, že vypadlo spojení.

„Mají obyčejní lidé dvě srdce?“ Clara stála před detailním hologramem spícího mladíka. Modré kontury kopírovaly jeho cévní systém, od nejtenčích žilek v prstech u nohou, po silné cévy a tepny. A všechny se scházely v hrudi a slévaly se ve dvě jasné slabě bijící obrysy srdcí.

***

Hologram spícího mladíka se opět přepnul.

„Je to Pán času?“ zeptala se Clara. „Jako Doktor?“

„Ano,“ přikývl hologram. „Je to Pán času. Velmi starý, prožil mnoho let štěstí, ale ještě více let smutku a strastí.“

„Znal jsi ho?“ zeptala se Clara.

„Ten, s kým teď mluvíte, je mysl Pána času, kterého zde nazývají Cory. Byl tolik let napojen k přístrojům a tolik let je krmil svou životní energií, že se sám stal jejich součástí,“ řekl hologram.

„Ty jsi Cory?“ vytřeštil oči Aílin.

Hologram zavrtěl hlavou. „Jsem hologram. Průvodce. Ten, kterému říkáte Cory, však mluví skrze mne.“

„Proč umírá?“ zeptala se Clara.

Hologram sklopil oči. „Je součástí města již mnoho stovek let. Již předtím byl zesláblý. Umírá stářím.  Veškerou energii předává městu.“

„A co když zemře?“ zeptal se Aílin, který stále nemohl uvěřit tomu, že mluví s tím, koho všichni jeho předkové považovali za boha.

„S přerušením toku energie nastane zhroucení bariéry.“

„A město?“ dodala Clara.

„Město bude zničeno kosmickým zářením a novou atmosférou této planety,“ odpověděl hologram trpělivě.

„Poslouchej mě, Claro,“ ozvalo se z vysílačky. „Musíš dostat všechny z ostrova pryč.“

„A jak?“ zeptala se Clara.

„Únikové lodě,“ přidal se do rozhovoru Aílin. „Každá rodina má jeden.“

„Proč jste tedy neodletěli?“ nechápala Clara.

„Nemáme kam. Nemáme souřadnice. Ostatní… kdysi dávno odletěli pryč, ale letěli naslepo. Ti, co zůstali, nechtěli riskovat, že nic nenajdou.“

„Proč jsi jim nedal nějaké souřadnice ty?“ otočila se Clara k hologramu.

„Loď byla rozbitá. Většina dat smazaná nebo příliš poškozená. Zůstalo jen několik souřadnic, a ty jim Cory dát nemohl,“ odpověděl hologram.

„Proč?“ nechápala Clara.

„Staré planety, spálené a mrtvé. Tam by nový život začít nemohly.“

„TARDIS má v paměti souřadnice,“ řekl Doktor. „Musíš s sebou mít něco, co propojí TARDIS s jejich loděmi. Vrať se do TARDIS a zadej kód 545, to ti vyhledá obyvatelné planety. Pak zadej 342… budeš potřebovat místního. Může to oskenovat i tebe… Zobrazí to jen planety vhodné pro život oskenované životní formy.“

„Uděláme to,“ souhlasila Clara.

Hologram zhasnul a Clara se vydala rychlým krokem s Aílinem zpátky do města.

„Musíme jít pro mámu,“ zastavil se Aílin pár bloků od místa, kde parkovala TARDIS.

„Odletíš potom s ní,“ uklidňovala ho Clara, ale chlapec kroutil hlavou.

„Naše loď je rozbitá. Otec ji rozebral, když jsem byl ještě malý. Umřel nedlouho poté. Nevěřil, že se odtud někdy dostaneme.“

Clara váhala. „Potřebujeme něco k odeslání těch souřadnic do vašich lodí,“ uvažovala.

„Je to jen kousek!“ vykřikl Aílin a vyběhl do jedné z bočních uliček.

„Když někoho potkáš, řekni mu, ať se připraví na odlet. Tebe poslechnou,“ řekla mu Clara a Aílin přikývl. Potkali asi tucet lidí a všichni si vyslechli Aílinovy instrukce. Clara jen doufala, že upozorní ostatní a stihnou odletět dřív, než spadne bariéra.

***

„Je to Pán času!“ prskal Doktor na Jersanka.

„Je,“ přiznal správce.

Doktor nevěděl, jak má reagovat. Byl šťastný, že tu přece jen zůstal naživu další Pán času, ale na druhou stranu chtěl křičet zlostí a zoufalstvím.

„Máte tu Pána času! Připojeného jako nějaký… spotřebič!“ křičel Doktor a chytal se při tom za hlavu. „Jak jste mu mohli něco takového provést?“ dodal tišeji a podíval se na svého spícího druha. Pomalu se k němu přibližoval. Mladík slabě oddychoval.

„Odpojte ho,“ přikázal Doktor rozhodně.

„Město bude ztraceno,“ odpověděl Jersank a otočil se k Doktorovi, který se stále zakláněl nad tělem spícího muže. Správce zalovil v tajné kapse širokého rukávu a vytáhl zbraň. Namířil ji na Doktora, který se instinktivně otočil za zvukem nabíjení pistole.

„Nebude,“ oponoval Doktor. „Každou chvíli všichni odletí na jinou planetu, mladou planetu, kde budou moci začít nový život. Život, který nebude závislý na energii z umírajícího Pána času.

„Zemře, když to udělám…“

„A myslíte, že tohle by chtěl?“ ukázal na Jersankovu zbraň. „Pokud vám skutečně jde o něj… Chtěl by, abyste byl vrah? Nedělejte to,“ prosil ho Doktor.

„Je mi to líto, je mi to hrozně líto,“ řekl Jersank a se slzou v oku zmáčkl spoušť.

***

Konečně se dostali k TARDIS. Aílin a jeho matka se v úžasu rozhlíželi po velikosti lodi, do níž právě vstoupili, ale Clara ihned zamířila k panelu. Prohlédla si starý přístroj, který jí dala Aílinova matka. Zapnula ho. Chvíli přemýšlela, jak ho zapojit do TARDIS, ale po několika minutách se jí to podařilo. Přístroj tiše šuměl a kontrolka svítila červeně. Clara zadala Doktorova čísla do panelu TARDIS.

„545…“

Obrazovka monitoru se rozzářila. Clara viděla spoustu číselných údajů, které se řadily za sebou a přebíhaly přes obrazovku.

„34… 2“

Objevilo se slabé světlo, které projelo Aílina od hlavy k patám. Obrazovka zablikala a ukázala Claře několik dalších souřadnic. Clara vytáhla vysílačku.

„Doktore? Doktore, jsi tam?“

Ticho.

„Doktore, jaké souřadnice mám vybrat?“ volala Clara do němé vysílačky.

„Co teď?“ zeptala se Aílinova matka.

Clara se otočila na Aílina a jeho matku. Chvilku přemýšlela.

„Všechny jsou vhodné… tak třeba tuhle,“ řekla a stiskla náhodné tlačítko. Přístroj v Clařině ruce zablikal a červená se změnila v zelenou.

„Funguje to!“ vykřikla překvapeně Aílinova matka.

„Jo, funguje,“ usmála se Clara. „Jsem v technice dobrá.“

***

Doktor tiskl ruce k hrudi očekávaje zásah, ale nic nepřišlo. Jersank minul. Doktor vzhlédl a viděl před sebou plačícího starce. Ohlédl se za sebe ke spícímu Pánovi času. Přístroj, na který byl napojen, prskal a rozpadal se následkem toho, jak jím proletěla kulka. Slyšel několikrát Claru ve vysílačce, ale ignoroval ji.

Doktor rychle udělal krok k Jersankovi a zbraň mu sebral. Stařec se nebránil, ale hned se otočil k počítači a něco do něj vyťukal. Doktor zbraň namířil před sebe. „Nechte toho!“

Jersank přestal a Doktor zbraň odložil na stolek u Coryho lůžka.

„Co jste tam zadal?“

„Věděl to,“ vzlykal Jersank a kývl směrem ke Corymu. „Celou dobu to říkal. Jednou přijde ten, který ho vysvobodí. Jeho i tohle město. Myslel jsem, že tím myslí záchranu. Osvobození, abychom začali nový život. Někdo, kdo… kdo ho nahradí nebo přinese zdroj energie, ale přišel jste vy a já už chápu… myslel tím smrt. Město bude zachráněno, ale on… Nikdy by nechtěl, abych kvůli tomu někomu ublížil. Tohle by mi nedovolil.“

„Jak to věděl?“ zeptal se ho Doktor, ale Jersank neodpovídal.

***

„Co teď?“ zeptala se Aílinova matka.

„Musíme za Doktorem,“ odpověděla Clara a zatlačila na dveře.

Nic.

Zkusila to znovu.

Zase nic.

„Co se děje?“ zeptal se Aílin.

„Myslím, že nás tu něco uvěznilo,“ děsila se Clara. Vykoukla z okna a viděla modrou záři obklopující celou loď. Po chvilce záře zmizela. Clara znovu zatlačila na dveře.

Otevřely se.

***

Kousek od Doktora se objevila modrá záře. Po pár sekundách zmizela a na jejím místě stála jeho TARDIS. Dveře se otevřely a vyběhla z nich překvapená Clara.

„Teleport,“ odpověděl na nevyřčenou otázku Jersank.

Doktor se otočil ke Corymu a rukou Claře naznačil, ať zůstane u TARDIS.

Cory se zhluboka nadechl. Jersank k němu pomalu přistoupil. Stiskl tlačítko u Coryho hlavy a lůžko se snížilo a část u Coryho hlavy se nadzvedla, takže to vypadalo, že na něm sedí. Jersank na něj hleděl se slzami v očích a držel ho pevně za ruku.

„Jak dlouho vydrží chrám?“ zeptal se Doktor „Vydrží,“ odpověděl Jersank.

„Co tím myslel?“ zeptala se Clara Doktora. Ten se rozhlédl kolem sebe. Podíval se znovu na počítač.

„Jsme v TARDIS,“ řekl. „Napojil jste ho na vaši TARDIS.“

„Byl to jeho nápad,“ hájil se správce. „Chtěl ty lidi jen zachránit. Obětoval se pro ně,“ řekl. Pohladil Coryho po světlých vlasech, sklonil se k němu a políbil ho na čelo.

„Je čas,“ zašeptal Cory slabým hlasem.

„Jsi vzhůru,“ řekl Jersank.

„Pojďte s námi,“ navrhl Doktor. Můžu se o něj postarat. Nemusí zemřít. Je to Pán času a…“

„Ne,“ přerušil ho Cory a už měl otevřené i oči. „Musím už jít. Ty jsi ještě mladý. Máš toho tolik co dokázat, tolik moc před sebou. Můj čas už vypršel.“

„Ale…“ chtěl namítnout Doktor, ale Cory zavrtěl hlavou.

„Ty tady zemřeš taky,“ řekla Clara správci.

Správce se usmál. „Možná by to tak bylo lepší,“ odpověděl. „Máme zde ještě naši starou TARDIS. Umírá s ním, má energii jen na poslední cestu. Odejdeme spolu.“

Jersank znovu přešel k počítači. „Na ostrově už nikdo nezůstal,“ řekl a vrátil se ke Corymu. Odpojoval ho pomalu drát po drátě. Cory pokaždé bolestivě vydechl, a kdyby měl sílu, nejspíš by i křičel. S posledním drátem se celý chrám zatřásl.

„Bariéra se zhroutila,“ konstatoval Doktor.

„Kam se vydáte?“ zeptala se Clara Jersanka, a ten se na ni podíval se slzami v očích. „Musím ho pohřbít,“ odpověděl.

Doktor sklopil zrak. „Běž dovnitř,“ řekl jí.

Clara zaváhala, ale nakonec zamířila k TARDIS. Doktor však stál na místě a pozoroval umírajícího Coryho.

„Je v dobrých rukou,“ ujistil ho Jersank. „Jsem s ním.“

Doktor přikývl.

„Děkuji,“ řekl a vrátil se do své TARDIS za Clarou a Aílinem, který čekal uvnitř se svou matkou. „Vezmu vás do nového domova,“ řekl jim Doktor a Aílinova matka děkovala a objímala střídavě jeho, svého syna a Claru.

Tak TARDIS odletěla z Posledního města na Zemi a Jersank s Corym zůstali sami.

„Jako za starých časů,“ zašeptal Cory. „Jen ty a já.“

„My dva, vesmír a čas, příteli. A naše poslední cesta,“ usmíval se Jersank a vyťukal souřadnice na ovládacím panelu.

„Už se nebojím,“ řekl Cory a usmál se na svého druha. „Už se opravdu nebojím. Jsem připraven.“

Další zastávka… Trenzalore.

 

Pozn.: Příběh volně pokračuje v mém schématu pro 8. sérii, která byla tématem soutěže na doctorwho.cz (8×05 – Původ všeho zla, k přečtení ZDE)

KoneFF

… a je konec. Poslední (18.) ročník Festivalu fantazie uběhl jako voda a za těch sedm let, které mohu hodnotit, mi přišel jako absolutně nejlepší. Skvělý program, nádherné kostýmy a hlavně – úžasní lidé.

 

Poníci… poníci všude!

Asi první věc, která návštěvníka trkla, byla kvanta poníkovských kostýmů. A bylo naprosto jedno, jestli se jednalo o mladé děvče nebo o chlapa ve středních letech. Postavy z MLP letos zaplavily festival stejně, jako to loni udělali kostičkáři. Některé kostýmy vypadaly velmi povedeně a autoři (autorky) si na nich dali očividně hodně záležet. Jiné byly poněkud… podivné, ale i tak povětšinou splnily svůj účel – ukázat, že poníci prostě válejí!

Ale nebyly tu jen samé Futtershy (Flutterguys) a Pinkie Pie (Creepy Pie). Spousta návštěvníků přišla v kostýmech postav z videoher (např. WoW, The Legend of Zelda, Tomb Rider), všemožných filmů (Star Wars, Harry Potter, Pátý element, Sweeney Todd), knížek a seriálů (Hra o trůny, Star Trek, Glee) a dalších fenoménů. Mohli jsme vidět téměř kompletní posádku Firefly (aspoň něco, Firefly byla letos zoufale zanedbaná!) nebo velkou spoustu Doktorů a jejich společnic a několik TARDIS a Daleků, kteří oslavovali 50. výročí Doctora Who.

 

Kam jsme to chodili, a co dělali

Program byl letos nesmírně nabitý. Přednášky, workshopy, ceremoniály, filmy, výstavy a další. Pokud člověk ráno u toustové snídaně nenaplánoval program na celý den, leckdy mu utekla spousta zajímavých přednášek, které nestíhal. Ale to obvykle stejně nakonec nevadilo, protože se i v případě „volného času“ vždycky našla nějaká zábava – ať už posezení na RohConu s kafíčkem z KaF(F)ekáry, zmrzlinou nebo nějakou sváčou ze Sokolovny/KD/(doplňte dle svého).

Pár lidí si mi stěžovalo na sestavení programu – první tři dny člověk nevěděl kam dřív, další tři dny se nic nedělo a další tři dny opět spousta zajímavých věcí v jeden čas. Dát Doctora Who do pidisálečku v Hale také bylo velmi nešťastné. Nicméně i přes tato omezení se dalo vždycky „všecko zařídit“.

Z programu bych asi vypíchla Potterovské snídaně, které po ránu opravdu bodly a donutily člověka vstát před 10 hodinou. Samozřejmě workshopy – hlavně ten tříhodinový poníkovský s poslechem dubstepové poníkovské hudby, ze kterého člověk neodcházel stejný, jako byl předtím. Dále všelijaké soutěže (hlavně ta speciální seriálová/filmová od Martyho), doprovodné programy (CoFFplay, herci), PÁRTY (opět nezapomenutelná Glee párty, která je tradičně nejlepší akcí celého FFka!), přednášky Videačesky (velmi profesionální) a další a další. Jo a taky jukeboxy a zpívánky všeho druhu! A deskovky! (i když tam zoufale chyběl Dixit)

Z herců jsem měla štěstí zajít „jen“ na Davida Nykla. Nelituju. Byl tu už po stopadesáté a pokaždé je to zábava. Ukázal, že by obstál jak ve velení Atlantis, tak FFka. Akorát škoda, že nám nepověděl žádnou veselou historku z natáčení.

PonyThor!, autorka: Amyee

Kino

Letos jsem měla čas a náladu jen na tři filmy: Iron Mana 3, Muže z oceli a Star Trek: Into darkness. Na prvním i posledním už jsme byli v kině dříve, takže vlastně jen ten Superman pro mě byla novinka. Ve všech případech se diváci smáli a komentovali a smáli. U Iron Mana to bylo jasné – je to skvělý film plný vtipů a narážek. U Star Treku se to dalo pochopit. Jedni se smáli, protože jim to přišlo směšné, další se smáli, protože slash. U Muže z oceli to byl povětšinou smích z lístosti. Buď se to lidem nelíbilo, nebo byli příliš unavení, protože na konci MzO nikdo netleskal, a to se ještě (co si pamatuju) v kině u tak velkého bijáku nestalo. Co se dá dělat.

 

Egocentrický odstavec

Ráda bych poděkovala všem, kdo dorazili na mé přednášky (Hvězdní hosté v TBBT, Jak dobře znáte TBBT a promítání TRHPS), a to hlavně návštěvníkům promítání The Rocky Horror Picture Show. Opravdu mě potěšilo, že všichni tančí, zpívají a tak dále. Příště bude Rocky Horror jukebox. Prostě musí být!

 

Zbytek po dělení nulou…

Děla se spousta jiných věcí, a ty je potřeba zmínit přeci. Za prvé – bylo tam podezřele moc policejních aut. Prý se někdo pokoušel o vloupání (pravděpodobně místní – resp. ne návštěvník FFka), ale moc mu to nevyšlo, protože vloupat se na místo, kde se to hemží superhrdiny a Pravda vítězí, je zbytečný a hloupý podnik. Ve sprše na Smetánce prý taky byli strážci zákona. Ale s tím se dokážu smířit.

Ráda bych taky pozdravila toho, kdo roznesl na festivalu moribundus a díky němu se polovina fantazáků po FFku odebrala na KriplCon ;).

To bude asi všecko. Je toho málo, vím. Ale kdo by si taky všecko pamatoval. Návrat do reality je tvrdší, než se zdá.

Fotky, reportáže a podobné ohlasy najdete TADY, protože tahleta osoba (jakože já) neumí fotit a nefotí.

Posádka Firefly, foto: Tomáš Turčan, 2013

Hodnocení epizod v polovině seriálové sezóny

Merlin – 5. série (5.-11. díl)

Paráda! Vývoj tohoto seriálu je prostě neuvěřitelný. Jistě, pár epizod je slabších, ale většinou je to takové to pověstné „ticho před bouří“. Závěr 11. epizody (předposlední) řadím mezi ty středně epické.

 

Hodnocení 5×05: 87 %

Hodnocení 5×06: 93 %

Hodnocení 5×07: 86 %

Hodnocení 5×08: 86 %

Hodnocení 5×09: 94% – za postavu Dolmy dávám o trochu lepší hodnocení

Hodnocení 5×10: 87 %

Hodnocení 5×11: 95 % – absolutně úchvatný závěr

 

Hodnocení celé série: 92 %

Červený trpaslík – 10. série (5.-6. díl)

Hodnocení epizod mluví samo za sebe. Tato série se prostě nesmírně povedla. A poslední epizoda… paráda. Jak říkala Růža Šípková – chce se mi trochu brečet a trochu se smát 😀

 

Hodnocení 10×05: 90 %

Hodnocení 10×06: 94 %

 

Hodnocení celé série: 91 %

The Big Bang Theory – 6. série (6.-11. díl)

No, podle mě první půlka série dopadla docela dobře. Ze začátku slabší, ale pak se to krásně rozjelo. Ty poslední díly byly zatím nejlepší.

 

Hodnocení 6×06: 72 %

Hodnocení 6×07: 87 %

Hodnocení 6×08: 82 %

Hodnocení: 6×09: 88 %

Hodnocení 6×10: 88 %

Hodnocení 6×11: 87 %

 

Celkové hodnocení 1/2 6. série: 85 %

Glee

Nádhera, nádhera, nádhera. Nevím, co říct. Rozepisovat jednotlivé díly asi nebudu. Stačí vypíchnout, že (podle mě) úroveň neklesá a vybírají dost dobré písničky. Vánoční díl byl zatím nejlepší ze všech vánočních Glee dílů.

 

Celkové hodnocení 1/2 4. série: 90 %

 

How I Met Your Mother

Vskutku 8. série jde do sra… však vy víte kam. Každopádně HIMYM zmiňuji kvůli posledním cca 10 minutám posledního dílu… To bylo staré dobré HIMYM a musím říct, že mi tím vyrazili dech. Perfektní!

 

Celkové hodnocení 1/2 8. série: 65 % (+5 za poslední díl)

 

Misfits

Přestože se nám změnila celá parta, tak nezuřím. Naopak. Rudy, Finn, Jess (Abbey, Alex, probační) tvoří úžasnou partu a jo, jsou lepší než původní parta v 2.-3. sérii. Luxus. Hlavně poslední 3 díly.

 

Celkové hodnocení 4. série: 90 %

 

Konečné shrnutí

Seřazení podle „celkového dojmu“

1. Merlin (92 %)

2. Červený trpaslík (91 %)

3.-4. Glee a Misfits (oba 90 %)

—-

5. TBBT (85 %)

6. Doctor Who (80 %)

7. HIMYM (65 %)

 

Seřazení podle průměrného hodnocení epizod

1. Červený trpaslík (91,5 %)

2. Merlin (90,2 %)

3.-4. Glee a Misfits (90 %)

—-

5. Doctor Who (81 %)

6. TBBT (79 %)

7. HIMYM (62,7 %)

Sraz fanoušků TBBT, sci-fi a fantasy

Už 2 roky pravidelně pořádáme v Brně sraz fanoušků Teorie velkého třesku. Vždy se řeší filmy, seriály, knihy atd. atd. Všechny srazy měly zatím velký úspěch. Nyní se opět chystá (již 5.) předvánoční sraz…

 

autor: David Hejral, 2011

 

KDY

Sobota 15. prosince. Můžete dojít kdykoli, vlastní akce bude pravděpodobně probíhat především mezi 16. a 24. hodinou. Většinou pokračujeme až do rána.

 

KDE

Brno. Konkrétní místo konání bude ještě upřesněno. Pravděpodobně to bude nějaká čajovna, kavárna… Snažíme se o nekuřácké prostředí s možností jídla i pití (piva atd. i nealka).

 

PŘIHLÁŠKA

Pokud budete chtít přijít, napište mi na email kolikokoli*zavináč*gmail.com, případně napište sem do komentářů. Přihlášení není závazné! a slouží jen pro lepší přehled o počtu lidí (kvůli rezervaci).

UDÁLOST NA FACEBOOKU

 

Diskutovat (např. o tom, kde přesně byste se chtěli v Brně sejít) můžete na fóru TBBT.

 

Budeme se těšit! 😉

Základy k nauce o upírech

Vampyrismus je neutuchající touha po energii/krvi, která může být získávána různými způsoby. Je mnoho druhů upírů i způsobů, jak se takovým upírem stát a jak jej zničit. Budu se zabývat především upíry z literárního hlediska než historického, protože o historii upírů je plný internet. Tento článek je takové shrnutí pro zběžný přehled nebo jako pomůcka pro začínající autory povídek o upírech.

Rozdělení jsem si přizpůsobila vlastním potřebám.

 

Jak se upíři nazývají

Upír – slovanského původu (bulharsky: вампир, polsky: upiór, bělorusky: упыр, ukrajinsky: упирь, tatarsky: ubyr, rusky: упырь).

Vampýr – germánského původu (anglicky: wampire, francouzsky: vampyre, německy: vampir, česky: vampýr, polsky: wampir, srbsky: vampir).

 

Další pojmenování upírů podle oblastí

Anglie – ghoul, lamia

Bulharsko – drakus, žin, ustrel, lepir, liter, tenec, grobnik, samodiv

Česko – morous (z noční můry)

Francie – affameur

Haiti – chauché

Itálie – lemure

Kréta – katachanas, katakani

Mexiko – cinatetei

Německo – nachzehrer, blutsauger, gierfrass, willis (upír/víla – nevěsty, které zemřely před svatbou), blutegel, wucherer, mahr

Polsko – martwiec, larwa, wieszezy

Portugalsko – chupa-sangue

Rusko – krovosos, oboroteň (upír i vlkodlak)

Řecko – brukolaki (taktéž pro upíry i vlkodlaky)

Srbsko – lampir, vuk, tenac

Slovinsko – védomec, pijavice

Španělsko – chupavida

 

Jak (z čeho) upír získá energii

 

Krev

Lidská krev je nejvýživnější, podle různých zdrojů oběť umírá nebo se mění na upíra (Drákula od Brama Stokera) nebo (pokud nebude vysáta úplně) může normálně žít dál (v Interview s upírem od Anny Rice).

 

Psychická energie (energetický vampyrismus)

Kolem každého člověka se nachází obal nabitý energií, kterému se říká aura. V blízkosti „upíra“ je tato aura vysávána (vybíjena). Oběť se cítí unavená, oslabená.

Astrální energie

Astrální tělo je přesný (avšak nehmotný) obraz fyzického těla. Když je člověk živý, jeho fyzické i astrální těla jsou propojená. Po smrti fyzického těla se astrální tělo odpoutává. Astrální tělo v sobě udržuje životní energii, kterou se upíři živí. V podstatě se jedná o druh energetického vampyrismu. Upíři, kteří se touto energií živí, jsou však také nehmotní – „žijí“ v podobě svého astrálního těla, které neopustilo náš svět. Jedna z teorií říká, že tělo zemřelého je stále propojeno se svým astrálním tělem, které opouští hroby a zhmotňuje se na povrchu. Energii, kterou získá, vrací svému fyzickému tělu, které nehnije a vypadá stále čerstvě (a vysvětluje to také, proč mohou, podle některých příběhů, upíři procházet zavřenými dveřmi, nevrhají stín, nebo proč se neodráží v zrcadle).

 

Živelná energie

Z ohně, vody, vzduchu, elektřiny atd.

 

Druhy upírů podle výskytu

 

Západní upíři

Často podobní moderním upírům (rozdělení níže). Jsou modernější, kultivovanější, jsou to často aristokraté. Jsou obecně inteligentnější. S oběťmi si pohrávají, mohou utvářet dohody s lidmi, získávají si přátele. Jejich společenství se soustředí kolem uměleckých skupin (divadla, cirkusy atd.). Důvod je takový, že ve Francii ani Velké Británii nebyla víra v upíry tak silná (měli tam spíš čarodějnice), takže jejich představa upírů vznikala především z romantických popisů a knih. Tohle jsou všichni ti upíři z Twilight, Bladea, Darrena Shana nebo Interview s upírem. Zařadila bych sem i Drákulu, přestože postava samotná pochází z Rumunska (avšak autor knihy je Ir).

 

Východní upíři

Hloupí, zombíkovití upíři. Ve východní Evropě byla víra v upíry silně zakořeněná a velmi stará a podle toho vypadají i zprávy o nich. Jsou to vlastně folklórní upíři (viz níže).

 

Druhy upírů podle zpodobnění

 

Folklórní upíři

Příklady: Interview s upírem

Původní zobrazování upírů podle vyprávění vesničanů. Jsou to upíři, kteří se více podobají zombie – otrhané mrtvoly, napůl shnilé, které vstávají z hrobů a vrací se pro své (nejčastěji) příbuzné a známé, kteří onemocní a po čase zemřou a také se z nich stanou upíři. Tito upíři jsou nemyslící bytosti, které žene jen touha po nasycení, po zabití. Nemají žádné nadpřirozené schopnosti. V Interview s upírem narazili Louis a Claudie na primitivní upíry v Bulharsku. Upíři vypadají „nacucaně“ a mají rumělkový nádech. Často mají dlouhé nehty a vlasy a ostré zuby.

 

Upíři typu Drákula

Příklady: Drákula, Upír Nosferatu

Upíři „drákulovského“ resp. tradičního typu, jsou podoby upírů ovlivněné knihou Drákula z 19. století. Platí na ně svěcená voda, kříže

a další náboženské symboly, kůl do srdce, česnek, zrcadlo k odhalení, Slunce a další. Jsou neměnní a nesmrtelní. Jejich vzhled je většinou strašlivý. Pijí krev zakousnutím se do krku a svou oběť vysají až k smrti, přičemž oběť zemře nebo se také stane upírem. Spí v rakvích a při cestování si musí přenášet půdu z domova. Většinou mají různé nadpřirozené schopnosti (proměňování se ve zvířata, procházení zdmi atd.). Často se zobrazovali jako aristokraté žijící na zámcích/hradech. Mají dlouhé špičáky, světlou pleť, často dlouhé nehty.

 

Moderní upíři

Příklady: Darren Shan, Underworld, Interview s upírem, Twilight

Někteří moderní upíři jsou velmi podobní upírům drákulovského typu a někteří se od něj zcela odlišují. V Interview s upírem jsou upíři vázáni na svou rakev, pijí krev zakousnutím do krku (nebo ruky), ale neublíží jim krucifix ani kůl do srdce. V sérii Underworld se upíři normálně rozmnožují. V Twilight je Slunce nezabije a v Darrenovi Shanovi upíři stárnou (nezůstávají neměnní). Někteří mohou mít nadpřirozené schopnosti (většinou psychické – čtení myšlenek atd., např. v Interview s upírem nebo v Twilight) nebo mohou být bez schopností. Občas není nutné živit se jen krví, ale upír může jíst i normální jídlo nebo dokonce abstinuje úplně a pije jen krev zvířecí (tzv. upíři vegetariáni). Stejně jako drákulovští upíři mají dlouhé špičáky (ale neplatí to vždy) a světlejší pleť (někdy vysvětlená absencí pobytu na Slunci, jindy získá upír bledou pleť ihned po přeměně). Aristokratičtí upíři se objevují méně často (ale stále jich je velký počet).

 

Démoničtí upíři

Příklady: Buffy, Sapkowski

Upíři se často podobají těm z moderního typu, ale podobají se více polodémonům nebo démonům než tradičním upírům. Strach z pobytu na světle není nutný, stejně tak nutnost pít krev nebo spát v rakvi atd. Vypadají více jako lidé, obvykle nemají dlouhé špičáky a nemusí být smrtelně bledí. Démonickou upírkou byla i Lilith, první žena Adamova.

 

Další upíři a neupíři

 

Poloupíři

Příklady: Blade, Darren Shan

Jedná se o napůl lidi napůl upíry. Ať už se narodili upírovi a člověku (např. Twilight), infikované rodičce (Blade) nebo byli napůl proměněni přímo (Darren Shan). Poloupírům, kteří jsou potomky člověka a upíra, se říká dhampír. Poloupíři mají většinou výhody upírů (zbystřené smysly, dlouhověkost atd.), ale zároveň mají vlastnosti navíc (odolnost proti Slunci atd.). Vypadají nejvíce jako lidé – absence špičáků, bledosti atd. Přesto z nich lze cítit, že jsou „jiní“.

Neupíři

Příklad: Pán času (Upíři v Benátkách), Hvězdná brána: Atlantida, Nikdykde

Nejedná se o upíry v pravém slova smyslu. Mohou to být bytosti, které mají vzhled a chování upírů (Upíři v Benátkách), jsou to mimozemšťané živící se energií lidí (SGA) nebo různé démonické bytosti jako inkubus a sukuba. Také to mohou být bytosti z „jiného světa“ jako Sametky žijící v Podlondýně v Nikdykde, které vysávají polibkem život (vychází z řecké báje o Lamii). Občas jsou upíři spojováni nebo zaměňovány s/za vlkodlaky, přestože vlkodlakem není nemrtvý, ale živý nakažený člověk a neživí se krví, ale masem všeobecně. Podobnost je v ovlivnění Měsícem, útokům v noci a speciálním schopnostem (přeměna ve zvíře, zbystřené smysly).

 

Nakažení upíra

  • kousnutím jiného upíra
  • vypití krve jiného upíra
  • trauma
  • narození se jako upír (rodičům upírům, čarodějnici, démonovi) nebo poloupír (člověk+upír)
  • narození v určitou dobu či den (např. 24. 12. nebo jako sedmý syn sedmého syna atd.)
  • nepokřtěné dítě (nebo po špatně provedeném křtu)
  • přenesení infekce (viru), kterou se vampyrismus šíří
  • prokletí nebo trest Boží a jiné náboženské důvody
  • hrob/tělo mrtvého přeskočí zvíře (např. jelen nebo vzteklý pes) nebo přeletí pták
  • zemřelý nečistým způsobem (sebevrah, popravený, zemřelý nepřirozenou smrtí)
  • z masa nakaženého zvířete

 

Vzhled upíra

Bledá pleť, „planoucí“ oči, dlouhé ostré nehty, dlouhé zuby (špičáky) nebo ostré zuby (všechny), občas nadměrná chlupatost (spojení s vlkodlakem), mohou být zašpičatělé uši, nachové rty… Pro každý typ upíra platí jiná charakteristika vzhledu.

 

Vlastnosti upírů

 

Získané schopnosti

Telepatie, telekineze, ovládání lidí, ovládání počasí, čtení historie dotykem předmětu/osoby, ovlivňování nálad, schopnost lezení po rovných vertikálních plochách (např. zdi), magické schopnosti, proměny ve zvířata, předměty, mlhu atd.

 

Zlepšené smysly

Lepší zrak (především v šeru a ve tmě), lepší sluch, schopnost vidět duchy nebo „vycítit“ další bytost/energii (nebezpečí), změna barvy/tvaru očí (trvalá nebo se mění např. podle nálady), silnější intuice, vidí auru, odolnost proti nemocem, zastavení/zpomalení stárnutí, rychlejší a lepší regenerace a výdrž, nepotřebují vodu ani jídlo, po napití krví je silnější.

Negativní vlastnosti

Alergie na světlo a (nebo) Slunce (buď způsobí bolest a zranění nebo smrt) a různé předměty (česnek, kříž, svěcená voda atd.), nemohou vstoupit do domu bez pozvání, touha po krvi (někdy omezující)

 

Způsob „života“ upíra

 

Samotářský

Drákula, Upír Nosferatu. Upíři žijí sami, mohou občas uzavřít krátkou dohodu o společenství s jiným upírem. Občas mají lidské nebo démonické sluhy.

 

Ve skupince

Interview s upírem, Darren Shan. Upíři tvoří malé skupinky, často pár mistr-učeň. Občas mohou přijít do kontaktu s upíry samotáři nebo s upířím společenstvím.

Ve společenství

Twilight, Buffy, Underworld, Darren Shan. Velká organizovaná společenství s přísnou hierarchií. Velmi často jsou to rodinné klany.

 

Upírky

 

Historické

Ošklivé stvůry, které sají krev. Nejedná se přímo o upírky, ale své oběti také zbavují života vysátím krve a (nebo) energie. Patří sem např. sirény nebo občas i Lilith (ta má ale i podobu romantické představy upírky – viz níže). Nerodily děti, a když ano, tak to byly různé stvůry (pavouci, hadi atd.).

 

Romantické

Velmi krásné ženy s černými vlasy a rudými rty. Vzbuzují v mužích chtíč. Podobají se Sametkám z Gaimanovy knihy Nikdykde. Někdy jsou neplodné, ale někdy mohou mít děti normálně (s upírem i člověkem). Lamie jsou ženy, které zemřely při porodu. V Indonésii se lamiím říkalo wewové a v Mexiku ciupipiltinové. Některé z nich měly křídla nebo mohly šplhat po zdech. Své oběti uhranuly svou nadpřirozenou krásou.

Obrana proti upírům

 

Odhalení upíra a ochrana proti upírovi

Pomocí zrcadel (upír nesnese pohled do zrcadla), česneku, smíchané posvěcené soli s octem (v miskách rozložených po pokoji nebo rozetřené po těle), ametyst, kříže (nejen krucifix, ale obecně veškeré překřížené věci – proto se mrtví sebevrazi a zločinci pohřbívali ke křižovatkám a k náhrobním kamenům se dávají kříže), pentagram (muří noha).

 

Zabití a zranění upíra

Nabídnutí krve z mrtvého člověka/zvířete, zničení jeho fyzického těla (ve dne otevřít hrob, oddělit hlavu od těla, vložit kámen do úst, svázat nohy, otočit tělo obličejem dolů atd.), předhození zauzleného provazu (musí ho prvně rozvázat), upálení upíra, probodnutí dřevěným nebo čistě kovovým kůlem srdce upíra, stříbrná kulka do srdce/hlavy (upíři se často spojovali s vlkodlaky, kde je toto hlavní obrana), sluneční světlo, utonutí.

 

Reálné podklady k vampyrismu

  • Porfyrie – nemoc, která se projevuje citlivostí na světlo (z toho plyne světlejší barva kůže), obnažením dásní (zuby vypadají větší), silnější srážlivostí krve atd.
  • Zaživa pohřbený člověk – pokud byla otevřena rakev člověka pohřbeného zaživa, byl v jiné poloze, než byl pohřben, rakev byla poškrábána, v obličeji měl mrtvý děsivý výraz atd.
  • Jiné nemoci – např. tuberkulóza, mor, chudokrevnost atd.
  • „Nepohodlní“ lidé (oběti systému) – nevinní lidé mohli být označeni za upíry, aby se např. k jejich majetku mohl dostat někdo jiný (to samé bylo s obviněním z čarodějnictví).
  • Narození s vývojovou vadou – např. se zuby atd.
  • Náměsíčnost
  • Psychická porucha – člověk si myslí, že je upír.

 

Doporučená literatura a filmy/seriály o upírech

Bram StokerDrákula

Darren ShanSága Darrena Shana

Sergej V. LukjaněnkoNoční hlídka

Andrzej Sapkowski – Sága o Zaklínači

Anne Rice – upírská sága (Interview s upírem, Královna prokletých…)

Brian LumleyNekroskop

Stephanie Mayer – sága Stmívání

Buffy, přemožitelka upírů (seriál)

Pravá krev (seriál)

Upíří deníky (seriál)

Underworld (trilogie, filmy)

Van Helsing (film)

Blade (film)

 

Zdroje

(rozkliknout)

Read the rest of this entry

NejSexy chlapi! (ryze subjektivní příspěvek!)

seřazení podle abecedy 😉

James McAvoy

Známý díky: Profesor X (X-Men: První třída)

Proč: Má osobní kouzlo, které nelze přehlédnout a v X-Menech mu to strašně slušelo!

John Barrowman

Známý díky: Jack Harkness (Torchwood, Doctor Who)

Proč: Je to jedinej chlap na světě, který vypadá dobře ať už klátí chlapa, ženskou nebo mimozemšťana…

Robert Downey Jr.

Známý díky: Tony Stark (Iron Man, Avengers), Sherlock Holmes (Sherlock Holmes)

Proč: Nejen, že je opravdu fešák, ale zároveň má image „bad guye“. Je divoký a nespoutaný, a proto ho milujeme. (a má nádherný hnědý oči!)

Colin Firth

Známý díky: Jiří VI (Králova řeč), Jamie (Láska nebeská)

Proč: Je krásný a hraje nesmírně sympatické role. Díky tomu je neodolatelný.

Burn Gorman

Známý díky: Dr. Owen Harper (Torchwood)

Proč: Protože vyzařuje neskutečně erotickou energii! (a to hlavně svým hraním a hlasem)

Tom Hiddleston

Známý díky: Loki (Avengers, Thor)

Proč: Jako Loki mi nějak nepřijde, ale v civilu… s tím svým krásným úsměvem. Musí zde být!

 

Hugh Jackman

Známý díky: Wolverine (X-Men), Thomas/Tommy/Tom (Fontána)

Proč: Jen slepý a hluchý člověk by ho nezařadil do svého žebříčku nejsexy herců!

Bradley James

Známý díky: Artuš (Merlin)

Proč: Je to nejvíc sexy Artuš, jaký kdy byl a jediný „sladký blonďáček“ který se mi doopravdy líbí.

Jared Leto

Známý díky: Nemo Nobody (Pan Nikdo)

Proč: OČI!

Ewan McGregor

Známý díky: Obi-Wan Kenobi (Star Wars)

Proč: Jednoduše je úžasný. A nejen jako herec, ale i jako člověk. Je hodný a vtipný a má nejvíc sexy hlas vůbec!

Julian McMahon

Známý díky: Dr. Doom (Fantastická čtyřka), Christian Troy (Plastická chirurgie s.r.o.), Cole (Čarodějky)

Proč: Byl neodolatelný jako Christian, byl neodolatelný jako Cole a byl neodolatelný i jako Victor Doom…

Mika

Známý díky: hudbě

Proč: Je prostě roztomilej!

Joaquin Phoenix

Známý díky: Johnny Cash (Walk the line), Commodus (Gladiátor)

Proč: Podobně jako u Roberta Downeyho jr. Má vzhled „bad guye“ a to mu prostě sluší!

Zachary Quinto

Známý díky: Gabriel Grey/Sylar (Heroes), Spock (Star Trek)

Proč: Je rozkošný. Neskutečně. A přestože hrál v Heroes záporáka, tak byl neodolatelný!

 

Alexander Rybak

Známý díky: hudbě

Proč: Je to nejroztomilejší zpěvák na světě!

Nová seriálová sezóna

Tak nám začala seriálová sezóna a ráda bych se vyjádřila k jednotlivým seriálům (epizodám).

 

Doctor Who – 7. série

S Doktorem si nevím rady. Série odstartovala vcelku dobře, Asylum of the Daleks byla skvělá epizoda. Hlavně Oswin překvapila a osobně se nemůžu dočkat vánočního speciálu až uvidíme Claru v plné kráse!

Dinosauři byli výborní, opravdu na jedničku. A Town called Mercy bylo ještě lepší. Dokonce tam byl „stín“ 10. Doktora, což  se mi (IMHO) hodně líbilo. The Power of three byla taky skvělá epizoda a byla opravdu Tennantovská. Trošku mi připomínala Partners in crime (první nevánoční díl s Donnou). Poslední díl – The Angels take Manhattan byl taky výborný a konec jsem tedy pořádně prořvala. Jenže! A tady přichází problém – tyhle epizody fungují jednotlivě. Jsou to dobré epizody, ale opravdu strašně „oddělené“. Prostě to dohromady nějak nejde. Je vlastně pryč půlka série a tak nějak z ní nic nemám. Uvidíme, jak bude vypadat 2. půlka, snad to bude lepší.

 

Hodnocení AotD: 75 %

Hodnocení DoaSS: 80 %

Hodnocení aTCM: 85 %

Hodnocení tPoT: 88 %

Hodnocení tATM: 77 %

 

Hodnocení 1/2 7. série celkově: 80 %

 

Merlin – 5. série

Opravdu nechápu jednu věc. 99 % seriálů s dalšími sériemi ztrácí na kvalitě a jsou uměle natahovány do nekonečna. Ne však Merlin. Merlin je výjimečný seriál. Každý díl je lepší a lepší a stejně tak jednotlivé série. 4. série byla vskutku epická a pochybovala jsem, že na ni dokážou dobře navázat. Ba ne, 5. série odstartovala na jedničku. A už jsme viděli i Artušův konec. Vypadá to, že se opravdu blížíme do finále!

 

Hodnocení tAB1: 92 %

 

Červený trpaslík – 10. série

Nikdo tomu nevěřil a přesto se to stalo skutečností! Hoši z Trpaslíka jsou zpět a jsou to ti staří dobří před-back-to-earthovští kluci! První epizoda byla parádní a nemůžu se dočkat pokračování. Nejlepší na této sérii je název posledního dílu, který prostě nemohl být jiný. Zároveň nás ale ujišťuje, že je už doopravdy konec…

 

Hodnocení T: 90 %

The Big Bang Theory – 6. série

Co říct k nové TBBT…? Určitě se mi líbí, ale tak nějak už jen ze setrvačnosti. Možná za to může fakt, že 1 díl má jen 20 minut a vysílá se 1x týdně a to je prostě málo. Epizody vcelku navazují a ty mezery mezi nimi prostě seriál zabíjí.

I tak se mi 2 odvysílané epizody vcelku líbily.

 

Hodnocení tDNV: 72 %

Hodnocení tDF: 70 %

 

How I Met Your Mother – 8. série

U HIMYM prostě nevím. Opravdu nevím. Koukám už jen online a neobtěžuji se hlídat čas premiéry nového dílu. Proč taky… Je to natahované a plné rádoby vtipných (ve skutečnosti trapných) scének. Ano, už koukám, jen abych zjistila, kdo je ta matka. Už aby tam byla. Ale prý je tohle poslední série, takže uvidíme…

 

Hodnocení F: 64 %

Hodnocení tP: 60 %

Hodnocení N: 62 %

Rose Tyler

Rose Tyler ze seriálu Doctor Who.


Donna Noble

Donna Noble ze seriálu Doctor Who.