Olgoj chorchoj

Jméno: Olgoj  chorchoj

Další přízviska: Allghoi khorkhoi

Výskyt: Mongolsko, poušť Gobi, území Chaldzandzach (Pustý kraj)

Nejstarší pozorování: Od pradávna

Nejčastější zobrazování: Červu podobné velké zvíře, červený, občas s černými tečkami

 

50. letech 20. století se stala v Mongolsku strašlivá příhoda. Malý chlapec, který hlídal dům a čekal na rodiče, až se vrátí z obchodu, našel v bedýnce podivné zvíře. Zvíře chlapce ihned usmrtilo a uteklo. Když se po nějaké době rodiče vrátili domů a našli mrtvého syna, tak se vydali vraha vypátrat. Bohužel, jakmile ho našli, tak zvíře oba zabilo.

Podle dostupných informací mělo jít o olgoje chorchoje.

 

Co je to olgoj chorchoj?

Olgoj chorchoj znamená v překladu „červ tlusté střevo“ a opravdu popisy tohoto tvora se podobají tlustému červu. Je červený, hlava nejde rozeznat od těla. Na obou koncích je zaškrcený. Útočí tak, že se stočí do klubíčka a jeho přední část se nafukuje, až praskne. Podle tohoto popisu se zdá, že vystřikuje nějaký jed. Není však znám tak silný jed, který by člověka usmrtil ihned po styku s kůží.

Spatřit ho můžete v Mongolsku v poušti Gobi v oblasti zvané Chaldzandzach, což znamená Pustý kraj. Mongolci se ho bojí a nechtějí o něm mluvit, tvrdí že je prokletý. Pokud někdo přežije setkání s olgojem chorchojem, má veliké štěstí. Zabíjí na vzdálenost menší než je 10 metrů. Je nejaktivnější v největších vedrech – červnu a červenci. Vylézá hlavně po dešti a poté se ohřívá na sluníčku. Koncem července jeho síly slábnou a někteří Mongolci ho mohou beze strachu popichovat násadou biče (která poté vždy zežloutne). Jeden muž prý přišel domů a uviděl tam olgoje chorchoje a tak na něj rychle hodil hrnec. Ten také okamžitě zežloutl (jako kdyby byl poleptán kyselinou).

 

Výpravy do Gobi a hledání pravdy

První, kdo se vydával po stopách olgoje chorchoje byl I. A. Jefremov roku 1946. Putoval po Mongolsku se svými přáteli a jedním Mongolcem, který jim dělal průvodce. Setkali se s olgojem chorchojem a ten dva jeho přátele zabil ze vzdálenosti čtyř metrů.

Jefremov napsal, že se zbarvil šedožlutě a poté se jeho barva změnila na modrofialovou a na koncích ostře modrou. Ovšem podle jiných pozorování se zbarvuje jinak.

Roku 1967 se o tomto tvoru dozvěděl i Jaroslav Mareš. Pátral po zvířeti, ale nenašel nikoho, kdo by olgoje opravdu viděl.

Více se problematikou olgoje zabýval ing. Ivan Mackerle. Zorganizoval první expedici na světě, která se věnovala výhradně olgojovi chorchojovi. Roku 1990 se vydal do Mongolska a chtěl zvíře z písku vylákat pomocí otřesů, jako ve filmu Duna1. Bohužel, otřesy se neosvědčily a olgoj chorchoj se neukázal.

Našli však starou ženu, která tvrdila, že jako dítě olgoje viděla. Prý se stočil do klubíčka a ona raději utekla, protože znala pověsti o tomto zabijáku.

O olgoje se zajímal také Roy Ch. Andrews, ale jeho hlavní záměry byly jiné, proto dál po olgojovi nepátral.

Do Mongolska bylo uspořádáno ještě několik dalších výprav různými vědci, ale žádné uspokojivé důkazy zatím nejsou.

Ohledně útoku olgoje chorchoje se vede mnoho sporů. Někdo se zastává nejvíce zmiňovaného jedu. Někdo zastává názor, že jde o elektrický výboj. To ale nesedí, protože vzduch ani písek nevedou elektřinu. Mezi novější teorie patří ultrazvuk či infrazvuk, který při vysoké intenzitě způsobí zástavu srdce. Někteří vědci si myslí, že olgojovou zbraní je zatím člověku neznámý druh energie.

Problém nastává i při zařazení tohoto tvora do zoologie. Červ to být ve skutečnosti nemůže, protože ti potřebují k životu vlhko, ale olgoj žije v suché poušti. Půjde tedy pravděpodobně o nějaký druh plaza. V Austrálii žije scink uťatý, který měří 40 cm. Má krátký zaoblený ocas a hlavu těžko rozeznatelnou od těla. Jediný rozdíl je, že scink má nožičky. Dalším adeptem je ještěr z čeledi kroužkovitých (Amphisbaenidae). Ti vypadají jako červi, na první pohled nelze poznat, kde má konec a kde začátek. Má červeno hnědou barvu a malé oči umístěné pod kůží. Čelisti jsou pevně srostlé a je citlivý na otřesy.

Podstatný problém jak u scinka, tak i u kroužkovitých je, že nemají jed a v Mongolsku se nevyskytují.

 

Poznámky: 1 Duna –  román Franka Herberta. Na planetě Arrakis žijí píseční červi šaj-hulúdi, které obyvatelé planety vylákávají pomocí mechanických bucharů.

Reklamy

Posted on 11.9.2012, in Zajímavosti, Zajímavosti ze světa and tagged , , , , , , , , , . Bookmark the permalink. Napsat komentář.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: