Mořský had

Jméno: Mořský had

Další přízviska: Jörmungandr, Midgardsormr (severská mytologie)

Výskyt: především Atlantský a Tichý oceán

Nejstarší pozorování: 28 – 30 000 př. n. l. (nástěnná malba v jeskyni Cosquer, Francie)

Nejčastější zobrazování: tvor podobný hadu. Je delší jak 10 metrů. Hlava se podobá koňské nebo kraví (bez uší a rohů). Tmavá kůže bz šupin. Některá pozorování popisují ploutve. Podobá se plesiosaurovi či mosasaurovi.

Potrava: neznámá, některé prameny zmiňují vepře, jehňata, telata, ryby…

Mořský had je tvor pozorovaný už po tisíce let. Objevuje se ve všech mytologiích všech národů. Je popisován u Indiánů, Vikingů, domorodých Australanů a dalších. Je zaznamenáno na 1 200 případů pozorování mořského hada, a přesto hlavní důkazy potvrzení jeho existence stále chybí.

 

Kdo, kdy, kde – pozorování mořského hada

První pozorování mořského hada muselo být již před mnoha tisíci lety. V jeskyni Cosquer v Catanques (Marseille, Francie) byly nalezeny kresby zvláštního tvora v moři. Nejvíce se podobal hadu.

Novější jsou záznamy z knihy švédského arcibiskupa Olafa Manssona (známý i pod jménem Olaus Magnus). Roku 1555 vydal knihu, ve které se zabýval podivnými tvory. Mezi nimi i mořským hadem. Popsal jej jako 60 metrů dlouhé a 6 metrů široké zvíře, které se živí vepři, jehňaty a telaty. A také námořníky, které vybírá z lodí. Mořský had má prý černou barvu, zářící oči a na krku něco jako hřívu. Kniha obsahuje i obrázky.

6. 6. 1734 spatřil mořského hada dánský misionář Hans Egede. Zvíře mělo malou hlavu a tělo krátké a vrásčité. Všimli si i ploutví a ocasu. Popis sedí na dlouhokrkého plesiosaurida, ale ti byli objeveni až po sto letech.

Roku 1752 vyšla kniha biskupa Erika Pontoppidana, ve které píše, že neuplyne rok, aniž by nebyl u pobřeží Norska mořský had pozorován.

Další pozorování proběhlo roku 1817 na východním pobřeží Ameriky u městečka Gloucerster (Massachusetts). Tvora viděly stovky lidí několikrát po sobě. V novinách se článek o mořském hadu objevil 22. Srpna. Had měřil přibližně 13 metrů na délku a asi metr na délku. Hlava se podobala koní. Tvora prý ještě dva týdny předtím zahlédli rybáři, ale nikdo jim nevěřil. Za několik dní se mořský had objevil u squamského majáku, kam ho pronásledovala rybářská flotila. Zvíře se potopilo a zmizelo rybářům z dohledu. Tři dny poté narazil na mořského hada Richard Rich. Podařilo se mu zvíře harpunovat, ale po 50 metrech se harpuna uvolnila a zvíře uniklo.

V Bostonu poté vznikla výzkumná komise v čele se soudcem Lonsonem Nashem. Vyslechl dvanáct svědků, kteří se mezi sebou neznali. Jeden ze svědků, Matthew Gaffney, na zvíře vystřelil, ale bez účinku. Pohyb zvířete se podobal spíše žížalímu způsobu (vertikálně nahoru-dolů), ne jako u hadů či plazů (do stran). To byl zvláštní poznatek, protože vertikálně se nedokáže pohybovat žádný had či krokodýl, stejně tak úhoři se pohybují plazením bočním.

Ovšem od té doby se už mořský had u Gloucersteru neobjevil.

23. 3. 1830 spatřil obludu kapitán lodi Eagle Deland v Jižní Karolíně. Zvíře popsal jako velkého krokodýla s ploutvemi místo nohou. Loď od něj byla vzdálena jen 22 metrů! Několikrát na něj vystřelili a zvíře poté na loď zaútočilo ze spodu. Naráželo do dna a hrozilo, že se loď potopí. Poté tvor zmizel.

Další pozorování je zaznamenáno roku 1848. Kapitán M’Quhae, který velel britské korvetě Daedalus zahlédl hlavu a ramena mořského hada. Délku odhadnul na 18 metrů. Had se pohyboval rychle a nikdo z posádky si nevšimnul způsobu pohybu. Kapitán zapsal polohu setkání a předal ji britské admiralitě. Nikdo mu nevěřil a chtěli po něm změnit zprávu. M’Quhae odmítl a trval na své výpovědi. Několik členů posádky kapitána podpořilo a potvrdilo jeho zprávu.

Mořský had pozorovaný M’Quhaem roku 1848

Roku 1886 nabídnul cirkusový magnát P. T. Barnum odměnu 20 000 dolarů tomu, kdo mořského hada chytí. Živého či mrtvého.

Kapitán Cringle, který velel parníku Umfuli, se také setkal s mořským hadem. K tomuto setkání došlo 4. 12. 1893 nedaleko Mauretánie. Také jemu nikdo nevěřil a stal se terčem posměšků, přestože ho bránila nejen posádka, ale i někteří pasažéři.

7. 12. 1905 konečně viděl mořského hada profesionální zoolog. Byl to E. Mead, člen britské Zoologické společnosti. Na zvíře narazil blízko přístavu Belém Pará v Brazílii. Popsal ploutev, hadí hlavu a dlouhý krk. Délku zvířete odhadnul na třicet metrů a výšku na čtyři metry.

Německá ponorka U-28 torpédovala britský parník Iberia 30. 7. 1915. Kapitán ponorky Forstnersi zaznamenal, že chvíli po potopení parníku a jeho následném výbuchu pod vodou, byl do vzduchu vymrštěn obrovský ještěr. Na hladině zůstal přibližně půl minuty a poté se opět potopil. Tuto příhodu potvrdilo dalších šest členů posádky.

O pět let později, v listopadu 1922 byl v zálivu Delware (Severní Amerika) objeven trup neznámého zvířete s šedou kůží vážící 15 tun.

Zdechlina nalezená roku 1977

Další tělo bylo vyvrženo při zemětřesení roku 1930. Mělo špičatou hlavu s tlamou plnou zubů.

V roce 1937 bylo v žaludku vorvaně nalezeno divné téměř rozložené zvíře. Délka byla 12 stop, hlava se podobala koní, mělo rybí ploutve a ostny na ocase. Dr. Bousfield řekl, že se jedná o mládě neznámého živočicha.

Roku 1964 si všimli francouzští trosečníci divného tvora pod skálou, kde jejich loď narazila. Zvíře bylo vyplavené na břeh a několik trosečníků se na něj šlo podívat. Zvíře vypadalo, že je mrtvé a proto šlo pár trosečníků blíže s fotoaparáty. Najednou tvor otevřel tlamu a zaútočil na ně. Byl však pomalý – zřejmě kvůli zranění. Trosečníci odhadli jeho délku na 20 – 25 metrů, popsali černou kůži s hnědými pruhy, trup přecházel v ocas dlouhý asi osm metrů. Hlava vypadala jako hadí, ale měřila asi metr na výšku. Oči mělo bledě zelené s černými zorničkami. Nikdo si nevšiml ani ploutvý ani jiných výrůstků na těle.

25. dubna 1977 se podařilo japonské rybářské lodi Zuiro vylovit zdechlinu podivuhodného tvora. Byl značně rozložený, ale i tak šla dobře rozeznat hlava, trup a končetiny – ploutve. Kapitán udělal několik fotek a poté zvíře hodil zpět do moře (aby nekontaminoval makrely).

Pro a proti

Mezi zastánce existence mořského hada patřil sir Joseph Banks, který se plavil s Jamesem Cookem kolem světa v devatenáctém století.

Roku 1893 napsal Thomas Huxley, že není důvod, proč by mořský had nemohl existovat.

Sir Richard Owen byl naopak proti existenci jakéhokoliv neznámého zvířete. Přel se s kapitánem M’Quhaem. Tvrdil, že to, co M’Quhae viděl, nebyl mořský had, ale nějaký tuleň nebo podobné zvíře. Kapitán to vzal s humorem a Owenovi odpověděl, že tuleně bezpečně pozná a také tuleni nikdy neplavou tak daleko od břehu. Owen však považoval M’Quaha za blázna, stejně jako Darwina a podobné. Tvrdil, že dinosaury stvořil Bůh a žádná další záhadná zvířata nejsou.

 

Mořský had – teorie

Co je tedy tvor, známý pod jménem „mořský had“ zač? Zde jsou hlavní teorie o původu tohoto tvora:

Pokud budeme trvat na tom, že mořský had je opravdu „had“, tak je možná odpověď ve třetihorách. Tehdy žila v moři skupina hadů nazývaná Ptarosphenus. Dosahovali délky až 11 metrů. Ovšem tato možnost je nepravděpodobná. Hadi v moři nebyli tak úspěšní jako na souši a pravděpodobně se tam nikdy pořádně neusadili.

Možná se nejedná o žádného neznámého, či vymřelého tvora. V několika případech pozorování mořského hada se zjistilo, že se ve skutečnosti jednalo o hlístouna stříbřitého. Hlístoun je vzácná ryba bez šupin a ploutví. Nejvíce se podobá úhoři. Na hlavě má korunku ploutvovitých třásní, které pokračují po celé délce těla. Dokonce se občas staví do vertikální polohy nad hladinu. Hlístoun může dorůst až do délky 18 metrů.

Hlístoun stříbřitý

Další možností je úhoř. Roku 1930 vylovila dánská výzkumná loď Dana larvu úhoře, která byla dlouhá 184 centimetrů. Délka larev známých druhů dorůstá do délky 12 – 15 cm. Vylíhnutí úhoři poté měřili přibližně 1, 5 metrů. Pokud u vylovené larvy platí stejný poměr, tak by dospělý jedinec měřil až 24 metrů!

Někteří skeptici vysvětlují mořského hada jako rameno nebo chapadlo kalmara. To je ale velmi nepravděpodobné, protože svědci popisují hlavu a ploutve tvora.

Nejzajímavější teorie je, že mořský had je ve skutečnosti potomek pravěkého mořského zabijáka mosasaura. Žil před 65 miliony lety a dosahoval až 16 metrů. Nebylo by to až tolik nepravděpodobné. Například roku 1898 byl u Japonska objeven žralok Mitsukurina owstoni, o kterém se předpokládalo, že vyhynul před 100 miliony lety.

Několik názorů předpokládá, že mořský had je plesiosaurus stejně jako Nessie. To by potvrzovala i zdechlina nalezená roku 1977, která skutečně plesiosaura připomínala.

Advertisements

Posted on 10.9.2012, in Zajímavosti, Zajímavosti ze světa and tagged , , , , , , , . Bookmark the permalink. Napsat komentář.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: