Nehoda autobusu č. 256

V noci ze 13. na 14. listopadu 1960 se stala ve Smuténce nešťastná událost, která byla dlouhou dobu tajena. Oficiálně se jednalo o špatnou součástku autobusu, která se uvolnila a způsobila náraz autobusu do stromu. Řidič i jeho dcera, která v autobuse jela, na místě zemřeli. 

Už několik dní po nehodě se začaly objevovat pochybnosti. Na místě nehody jsou stromy nepoškozené a navíc autobus byl zničen především z boční strany. Není možné, aby narazil do stromu. Celkem byli při nehodě přítomni tři svědci, kteří ovšem měli důrazný zákaz komunikace o nehodě s médii i rodinou.

15. listopadu, 50 let po nehodě, našel historik Pavel Jaroslav spisy o této nehodě. Tyto záznamy byly označeny jako přísně tajné. Téměř půl století byly uloženy ve Vysokém Hradišti na půdě policejního oddělení. 

Pavel Jaroslav mimo spisů zajistil i staré nahrávky s rozhovory se svědky nehody. Nalezl několik nesrovnalostí – například svědci byli podle záznamu čtyři, ne tři jako v oficiální verzi. A několik dalších důležitých údajů, které neodpovídali oficiální verzi, o kterých budeme mluvit později. 

Oficiální verze 
V NOCI 13. LISTOPADU VE SMUTÉNCE HAVAROVAL AUTOBUS Č. 256. AUTOBUS JEL SMĚREM Z PRAHOVA DO SMUTÉNKY A DÁLE MĚL POKRAČOVAT DO VYSOKÉHO HRADIŠTĚ. PŘIBLIŽNĚ 60 METRŮ PŘED ZASTÁVKOU VE SMUTÉNCE, SE Z KOLA AUTOBUSU UVOLNILY POŠKOZENÉ ŠROUBY A KOLO UPADLO. AUTOBUS NÁSLEDNĚ NARAZIL ČELNĚ DO STROMU. OBĚTI JSOU DVĚ – ŘIDIČ VÁCLAV ČAS A JEHO DCERA RENATA, KTERÁ S NÍM V NOCI OBČAS JEZDÍVALA. SVĚDKOVÉ BYLI ZAJIŠTĚNI TŘI. EVA H., NIKOLA S. A JAROSLAV N. VŠICHNI AKTIVNĚ SPOLUPRACOVALI S POLICIÍ.
SVĚDKOVÉ SE SHODLI NA POPISU NEHODY – AUTOBUS JEL PŘÍLIŠ RYCHLE A V ZATÁČCE ZTRATIL KOLO. POTÉ NARAZIL DO STROMU.
PŘÍPAD BYL UZAVŘEN JAKO NEHODA. VINU NESE PRAVDĚPODOBNĚ ŘIDIČ, NEBOŤ NEZKONTROLOVAL ŠROUBY.

Nezveřejněné záznamy 
PONDĚLÍ 13. LISTOPADU, 23:55, ZASTÁVKA SMUTÉNKA 

STALA SE NEHODA AUTOBUSU 256, V ZATÁČCE 60 METRŮ OD ZASTÁVKY NA STARÉM PŘEJEZDU. OD 90. LET NEPOUŽÍVÁN, KOLEJE JEN 500 METRŮ.

OBĚTI (2) 
VÁCLAV Č., TRVALÉ BYDLIŠTĚ – VYSOKÉ HRADIŠTĚ (56 LET, ŘIDIČ, TĚLO NENALEZENO)
RENATA Č., TRVALÉ BYDLIŠTĚ – VYSOKÉ HRADIŠTĚ (24 LET, DCERA ŘIDIČE, TĚLO NENALEZENO)

SVĚDCI (4) 
VIERA SMRTOVÁ (26 LET), TRVALÉ BYDLIŠTĚ – MALÁ LHOTA, (ZE ZASTÁVKY A, 25 M OD NEHODY)
EVA HODNÁ (72 LET), TRVALÉ BYDLIŠTĚ – VYSOKÉ HRADIŠTĚ, (ZE ZASTÁVKY B, 65 M OD NEHODY)
NIKOLA SMĚLÁ (17 LET), TRVALÉ BYDLIŠTĚ – VYSOKÉ HRADIŠTĚ, (ZE ZASTÁVKY A, 50 M OD NEHODY)
JAROSLAV NEVIDĚL (68 LET), TRVALÉ BYDLIŠTĚ – PRAHA, (KŘIŽOVATKA 200 M OD NEHODY, PRAVÝ JÍZDNÍ PRUH)

Útržky záznamů rozhovorů, nalezené v krabici označené číslem 1-A až 1-C
SVĚDEK Č. 1 – VIERA S., ROZHOVOR Z 14. 11. 1960, 1:05 
Začátek rozhovoru chybí. Tato svědkyně Viera S. na oficiálním seznamu není. Podle záznamů z matriky ve Vysokém Hradišti žila v okolí jen jedna Viera S., která se roku 1961 odstěhovala na Slovensko. Dále už o ní nikdo neslyšel. 

Tento záznam byl nekratší a nejvíce poškozený. Zachovala se jen malá část. 

VIERA S. – A pak jsem ji viděla.
JAKUB H. (VYŠETŘUJÍCÍ POLICISTA, DÁLE JEN VYŠETŘOVATEL) – Co? Čeho jste byla svědkem?
VIERA S. – No, ten vlak. Lokomotivu.
VYŠETŘOVATEL – Kde jste jej viděla?
VIERA S. – Bylo to rychlé. Přijel z levé strany. Od továrny.

SVĚDEK Č. 2 – EVA H., ROZHOVOR Z 14. 11. 1960, 1:20 
VYŠETŘOVATEL – Dobrý den. Vaše jméno je tedy Eva G.
EVA H. – Ano.
VYŠETŘOVATEL – V 23:55 jste byla na místě nehody ve Smuténce. Je to tak?
EVA H. – Ano. Jela jsem z práce, jako každé pondělí. Nastupuji v Hamrově na autobus 231 v 23:18 a ve Smuténce přesedám na autobus 265, který jede do Vysokého Hradiště.
VYŠETŘOVATEL – A odjezd autobusu 265 je kdy?
EVA H. – V 23:50, ale často má zpoždění.
VYŠETŘOVATEL – I dnes?
EVA H. – Myslím, že ano, nějakých deset minut.
VYŠETŘOVATEL – Nehoda se podle hodin v kabině řidiče stala v 23:55.
EVA H. – To si nemyslím. Skoro o půlnoci teprve vyjížděl ze zatáčky.
VYŠETŘOVATEL – Můžete mi říct, jak je ta zatáčka daleko od zastávky?
EVA H. – Asi 50 metrů.
VYŠETŘOVATEL – Děkuji. Můžete jít.

SVĚDEK Č. 3 – NIKOLA S., ROZHOVOR Z 14. 11. 1960, 2:25 
NIKOLA S. – Prosím vás, doufám, že vám to nebude moc trvat, mám ještě nějakou práci.
VYŠETŘOVATEL – Jen se vás zeptáme na pár otázek.
NIKOLA S. – Jen do toho.
VYŠETŘOVATEL – Byla jste včera o půlnoci na zastávce ve Smuténce svědkyní nehody?
NIKOLA S. – Jo, jela jsem domů ze zábavy.
VYŠETŘOVATEL – A viděla jste něco neobvyklého?
NIKOLA S. – Kromě toho, že autobus, do kterého jsem hodlala nastoupit, se najednou rozletěl na kousky? Ani ne.
VYŠETŘOVATEL – Myslím tím, jestli jste neviděla, co do autobusu narazilo.

Část rozhovoru chybí. (Obsahuje popis nehody.) 

VYŠETŘOVATEL – Řekla jste, že jste viděla záblesk?
NIKOLA S. – Jo, jako v těch filmech s atomovou bombou. Prostě všude nejednou bylo světlo jako ve dne.
VYŠETŘOVATEL – A jak dlouho ten záblesk trval? Přibližně?
NIKOLA S. – Chvilku. Byl to jen záblesk.
VYŠETŘOVATEL – A vlak jste neviděla?
NIKOLA S. – Vlak? Ne, kde asi. Ty koleje tam jsou už milion let nepoužívané.
VYŠETŘOVATEL – Dobrá. Děkuji vám.

V krabici 1-A až 1-C bylo mimo kazet s rozhovory i několik fotografií, jak z místa nehody, tak i fotografie svědků. Dále se v krabici nacházel dokument, který zmiňoval tělo asi dvaceti až třicetileté ženy, která byla kolem druhé ráno nalezena na místě nehody. Tělo bylo označeno jako Renata Č., dcera řidiče. 

Útržky záznamů rozhovorů, nalezené v krabici označené číslem 2-D až 2-E 
SVĚDEK Č. 4 – JAROSLAV N., ROZHOVOR Z 14. 11. 1960, 3:45 
VYŠETŘOVATEL – Prosím, můžete nám povědět, co se v noci stalo?
JAROSLAV N. – Ano. Jel jsem z Hamrova do Smuténky a zrovna jsem stál na červené před křižovatkou, když se ten autobus rozletěl.
VYŠETŘOVATEL – A jak daleko je ta křižovatka od místa nehody?
JAROSLAV N. – Myslím, že něco kolem 200 metrů.
VYŠETŘOVATEL – A můžete mi popsat, co se stalo?
JAROSLAV N. – Ten autobus jel naproti mě a zrovna když vjížděl ze zatáčky, tak se zastavil a posunul se do boku. Pak se zablýsklo a kolem začaly létat kousky karoserie.
VYŠETŘOVATEL – Viděl jste tedy záblesk, ale nic jiného? Něco, co by mohlo způsobit tu nehodu?
JAROSLAV N. – Ne.

SVĚDEK Č. 1 – VIERA S., ROZHOVOR Z 15. 11. 1960, 12:00 
VYŠETŘOVATEL – Mluvili jsme s několika dalšími svědky.
VIERA S. – Ano?
VYŠETŘOVATEL – Jste jediná, kdo popisuje celou událost jinak.
VIERA S. – Jak jinak?
VYŠETŘOVATEL – Popište mi prosím znovu, co všechno se stalo, kde jste stála a co jste viděla.
VIERA S. – Dobře. Přijela jsem asi ve tři čtvrtě na dvanáct do Smuténky vlakem z Ničivé. Pak jsem šla na autobusovou zastávku, která je asi půl kilometru daleko. Musela jsem trochu pospíchat, protože autobus měl jet už v 23:50. Když jsem tam ale přišla, tak tam ještě nebyl. Nebyla jsem si jistá, jestli neodjel, tak jsem mu šla kousek naproti na druhý konec zastávky, abych viděla za tu zatáčku.
VYŠETŘOVATEL – Nebyla jste si jistá, jestli neodjel? Vždyť tam stálo několik lidí.

Poškozená část. Pravděpodobně popis událostí, které předcházely nehodě. 

VIERA S. – Když autobus vjel do zatáčky přes ty staré koleje, tak se objevila lokomotiva. Taková ta stará, parní.
VYŠETŘOVATEL – Aha.
VIERA S. – No a narazila do toho autobusu, chvilku ho táhla s sebou, ale pak zmizela.
VYŠETŘOVATEL – A co se stalo s autobusem?
VIERA S. – Rozletěl se na kousky.
VYŠETŘOVATEL – A viděla jste někoho uvnitř?
VIERA S. – Ne.

SVĚDEK Č. 1 – VIERA S., ROZHOVOR Z 15. 11. 1960, 12:00 
VYŠETŘOVATEL – Víte, je tu taková zajímavá skutečnost. Jste jediný ze svědků, který popisuje vlak-lokomotivu. Koleje jsou nepoužívané, napůl rozebrané. Navíc jsou příliš úzké pro typ lokomotivy, který jste popsala. Je nemožné, aby tam nějaká byla.
VIERA S. – Vím, co jsem viděla. Nešlo o halucinaci, nedělejte ze mě blázna.
VYŠETŘOVATEL – Ano, to je ten problém – poškození autobusu odpovídají vašemu popisu nehody.

Pod krabicí označené 2-D až 2-E ležel jeden spis, o kterém se nikde jinde nemluvilo. Tato složka obsahuje rozhovor s vyšetřovatelem Jakubem H., který na nehodě pracoval. Rozhovor byl uskutečněn 20. listopadu, 6 dní po nehodě. Ten den se ve Vysokém Hradišti konal Den lokomotiv. V kronice je zapsán jako Černý den. Stala se tam pozoruhodná událost, která však byla ututlána vládou. 

DNE 20. LISTOPADU 1960, 15:25 
NPOR. IVAN KOUBELEC – POVÍTE MI, CO SE STALO?
PRAP. JAKUB HLEDAL – ANO. 15. ŘÍJNA SE STALA NEHODA VE SMUTÉNCE, OBĚŤ VIERA S. POPISOVALA NEHODU JINAK NEŽ OSTATNÍ A ZMIŇOVALA HISTORICKÝ TYP LOKOMOTIVY. BOHUŽEL JEJ NEDOKÁZALA BLÍŽE IDENTIFIKOVAT, PROTO JSME ROZHODLI, ŽE VYUŽIJEME DNEŠNÍ VÝSTAVU VLAKŮ.
NPOR. IVAN KOUBELEC – PROČ?
PRAP. JAKUB HLEDAL – SVĚDKYNĚ NENAŠLA LOKOMOTIVU, KTEROU ÚDAJNĚ VIDĚLA, V ŽÁDNÉ PUBLIKACI VLAKŮ. NAVRHLI JSME TUTO VÝSTAVU, KDE MOHLA VIDĚT LOKOMOTIVY V REÁLNÉ VELIKOSTI A LÉPE POPSAT TU Z PONDĚLNÍ NOCI.
NPOR. IVAN KOUBELEC – A PODAŘILO SE JÍ ONEN VLAK NAJÍT?
PRAP. JAKUB HLEDAL – ANO.
NPOR. IVAN KOUBELEC – A CO SE STALO PAK?
PRAP. JAKUB HLEDAL – DOŠLI JSME NA STANICI, KDE MĚLA SLAVNOSTNĚ ZASTAVIT. VIERA S. ŠLA TROCHU BLÍŽ KE KOLEJÍM, ABY LÉPE VIDĚLA. POTOM SE NAJEDNOU ZABLÝSKLO.
NPOR. IVAN KOUBELEC – VIDĚL JSTE NĚCO?
PRAP. JAKUB HLEDAL – NE. JEN TEN ZÁBLESK.
NPOR. IVAN KOUBELEC – A SVĚDKYNĚ?
PRAP. JAKUB HLEDAL – ŘEKLA JEN. „TO JE TEN AUTOBUS.“
NPOR. IVAN KOUBELEC – A PAK SE STALO CO?
PRAP. JAKUB HLEDAL – PAK ZMIZELA.
NPOR. IVAN KOUBELEC – JAK ZMIZELA?
PRAP. JAKUB HLEDAL – PROSTĚ NAJEDNOU TAM NEBYLA.
NPOR. IVAN KOUBELEC – A SLYŠEL JSTE NĚCO?
PRAP. JAKUB HLEDAL – JEN RÁNU. NIC JINÉHO.
NPOR. IVAN KOUBELEC – DOBRÁ, DĚKUJI.
PRAP. JAKUB HLEDAL – MOHU SE NA NĚCO ZEPTAT?
NPOR. IVAN KOUBELEC – JISTĚ.
PRAP. JAKUB HLEDAL – TENHLE PŘÍPAD SE ASI K LIDEM NEDOSTANE, ŽE?
NPOR. IVAN KOUBELEC – CO MYSLÍTE?

V této, snad nejdůležitější, složce, se nachází další dokument o obětech z 20. listopadu. 

20. LISTOPADU 1960 

VE VYSOKÉM HRADIŠTI BYLA NALEZENA DVĚ TĚLA. STARŠÍ MUŽ A MLADÁ ASI PĚTADVACETILETÁ ŽENA. OBĚ TĚLA ZNAČNĚ POŠKOZENA, PODOBNÉ ZRANĚNÍ JAKO PŘI AUTOHAVÁRII. TATO TĚLA BYLA OBJEVENA NA KOLEJÍCH PŘI DNI LOKOMOTIV. ANI JEDNO Z TĚL NEBYLO IDENTIFIKOVÁNO. SVĚDCI POZOROVALI SVĚTELNÝ ZÁBLESK A NĚKTEŘÍ POPSALI ZVUK NÁRAZU. NEDALEKO MÍSTA, KDE BYLY MRTVOLY OBJEVENY, SE NACHÁZEL JEN JEDEN SVĚDEK PRAP. JAKUB HLEDAL.

DODATEK: 

JARMILA Č. IDENTIFIKOVALA TĚLA JAKO SVÉHO MANŽELA, VÁCLAVA Č. A DCERU RENATU.

Tento krátký článek je velmi pozoruhodný. Jarmila Č. se podle všeho nespletla, poněvadž se ve složce nachází i fotografie jak Václava Č. a Renaty z rodinného alba, tak i fotografie z márnice. Není pochyb, že se jedná skutečně o řidiče a jeho dceru z případu autobusové nehody ze dne 14. listopadu. 
Je tu však několik nesrovnalostí. Krátce po nehodě bylo nalezeno ženské tělo, které údajně patřilo právě Renatě Č. 

Ovšem pokud byla Renata nalezena až o několik dní později, tak komu patřilo toto tělo? 

Navíc je také zvláštní, že Renata Č. a její otec, byli nalezeni na kolejích ve Vysokém Hradišti, které je vzdáleno asi 10 km od Smuténky. Těla byla čerstvá, bez známek rozkladu a dokonce i krev ještě nebyla zaschlá. To je nemožné, neboť nehoda se stala 6 dní před objevením těl. 

Další problém je, že těla se objevila zčista jasna na nádraží během Dne lokomotiv. Nemohla tam ležet déle, neboť celé nádraží bylo pečlivě prohledáno a vyčištěno ještě ten den. 

Zajímavá je také existence svědkyně č. 1 – Viery S. Tato svědkyně se podle spisů zdá jako nejdůležitější, ovšem v oficiální verzi o ní není zmínka. 

Podle matriky ve Vysokém Hradišti se jistá Viera odstěhovala v lednu 1961 do Košic. Ovšem v Košické matrice zaznamenána není. Mezi fotografiemi svědků ta její chybí. 

Inspektor, který vyšetřoval tento případ, byl po jeho uzavření sesazen a pracoval jako pouhý sekretář. Byl to jediný člověk, který stál v blízkosti místa, kde se objevila těla. Na tom místě údajně zmizela právě Viera S. Skutečně je zapsána v listě příchozích, ale mezi odchozími už zařazena není. Kam se tedy poděla? Navíc její poslední slova před zmizením údajně zněla „To je ten autobus.“ Tato skutečnost je velice zajímavá. Na Dni lokomotiv žádné autobusy nejsou a nikdo jiný žádný autobus neviděl. 

Celý sled událostí z listopadu 1960 je velmi podivuhodný a pravděpodobně se nikdy nedozvíme, co se přesně stalo. 

Tento případ by byl utajen ještě dlouhá léta, kdyby Pavel Jaroslav ony spisy nenašel. Tímto mu děkuji za spolupráci a pomoc s opravou poškozených kazet s rozhovory svědků.

Reklamy

Posted on 7.9.2012, in Povídky, Psaní, Scifi, fantasy, horor and tagged , , , , . Bookmark the permalink. Napsat komentář.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: