Schéma 8. série seriálu Doctor Who

Anotace: Schéma 8. série Doctora Who do soutěže na doctorwho.cz (1. místo :) ). V době vytvoření schématu ještě nebyl znám herec pro 12. Doktora. Příběhy epizod jsou jen takové „nástiny“, o čem bude hlavní děj. Jinak by tam samozřejmě měla být spousta vedlejších postav a příběhů. To bych ale rovnou mohla napsat 13. povídek ;).

 

Popis 12. Doktora (James Nesbitt)

Oblečení – víc „volnější“ (košile, kalhoty, šátek kolem krku, případně kostkovaný kabát), pro Nesbitta pravděpodobně paruka (aby měl delší vlasy)

Povaha – vtipný a šílený, jako všichni Doktoři. Trochu praštěný, jako 11. Doktor, ale ráznější (resp. „něco z 1. Doktora).

 

8×01 – Noci na Saturnu (Nights on Saturn) – 150 000 BC (Saturn)

Scénář: Stephen Moffat

TARDIS přistává na Saturnu. Konkrétně ve „městě pod kupolí“, které je na povrchu planety (pod hustou atmosférou). Město je postavené uměle a má všelijaké vylepšováky (např. zmírňující sílu gravitace atd.)

Samotné město je překrásné – kupole je průhledná, takže jdou vidět barevné „mraky“ Saturnovy atmosféry. Objevují se světelné jevy (něco jako polární záře). V atmosféře žijí různé bytosti (průhledné a světélkující „medůzy“ a další tvorové), kteří prolétávají kolem kupole. Je to pohled vskutku ohromující.

Clara se nemůže tou krásou nabažit. Obyvatelé jsou vstřícní a milí. Neovládají teleportaci, ale mají „lodě“/dopravní prostředky, kterými mohou vylétávat do atmosféry nebo dokonce ven mimo Saturn. Doktor Claře hned na začátku řekne, že jsou v minulosti (cca 150 000 let). Potkají tamějšího starostu. Místní obyvatelé jsou mimozemšťané, kteří kdysi dávno přiletěli do Sluneční soustavy a skryli se na Saturnu, před neznámými tvory (taky mimozemšťané), kteří je pronásledovali. Dokážou žít v extrémních podmínkách. Několik exemplářů těch zvířat, které nedávno odchytili, mají i vědci v městě. Doktor je chce vidět. Starosta je zavede do vědecké laboratoře. Dva vědci jsou mrtví a třetí umírá. Ten stihne starostovi říct, že už není naděje, ať utečou. Doktor mezitím prohlíží s Clarou laboratoř. Clara najde zbytky slizu. Doktor je prozkoumá. Sliz trochu světélkuje – dojdou (po dalším zkoumání) k závěru, že to udělal ten světélkující tvor. Začnou po něm pátrat. Mrtvých narůstá (strážní u laboratoře, několik dalších lidí v blízkosti). Clara a Doktor se rozdělí v hledání. Clara jde se starostou a Doktor sám. Claru a starostu napadne světélkující tvor, je to rychlé. Naštěstí se objeví Doktor a tvora zažene. Starosta je v šoku. Řekne Doktorovi, že ti tvorové jsou právě těmi nepřáteli, kteří je pronásledovali a donutili žít na této planetě.

Tvor zabije ještě několik lidí, až se Doktorovi konečně podaří, zahnat ho do kouta. Tvor je schopen částečně měnit tvar – je průhledný, má narůžovělý nádech (kůže vypadá jako u růžové medúzy). Má hlavu a mnoho chapadel, ale je schopen se „zformovat“ do částečné lidské formy (z hlavy vytvoří obličej, několik chapadel tvoří nohy, několik ruce). Tvor je zmatený a podivený. Nechápe, proč ho zahání a chtějí mu ublížit. Tvor je smutný. Starosta ho chce zabít, ale to Doktor odmítá a rozhodne se s tvorem promluvit. Doktor nařídí starostovi, aby tvora vrátili. Tvor se ale vrátit nechce, život v Saturnově atmosféře je strašlivý, ale nemohou ji opustit, protože jsou závislí na energii, která proudí z města. Sami si ji vytvořit nedokážou. Všem dojde, že to nejsou nepřátelé. Nesledovali je, aby je zahubili. Sledovali je, protože jen tak mohli přežívat. Nakonec je mezi nimi uzavřen mír.

 

8×02 – Ztracený (Lost) – 3000 BC (Země)

Scénář: Richard Curtis (Vincent and the Doctor)

Příběh začíná ve starověké Babylonii. Mladá dívka má být provdána za starého bohatého kupce. Je ale zamilovaná do jiného muže, který je nevlastním kupcovým bratrem. Ten je do ní také zamilovaný. Nikdy spolu nemluvili v soukromí. Dívka a její láska chtějí utéct, ale jsou chyceni. Kupec bratra vyžene a uspěchá svatbu s dívkou, kterou ihned po svatbě zavře do „věže“ (nejsvrchnější pokoj). Muž se ale nedá odradit – chodí k jejímu oknu a posílá jí po lanku/niti, kterou mu sesílá, psaníčka. Stále plánují útěk. V den, kdy mají utéct, se ale muž neukáže. Dívka je nešťastná. Chodívá k oknu každý den, ale on už nepřichází. Ztratí tak naději na svobodu i svou lásku.

Muž ji ve skutečnosti neopustil. Byl za městem, když tam objevil tajemnou modrou budku (TARDIS). Pokoušel se do ní dostat, ale nešlo to. Budka mu přišla záhadná, nepatřila na toto místo. Schoval se a čekal, jestli si pro ni někdo přijde. Po několika hodinách viděl dívku a muže, jak jdou do té budky. Rychle běžel za nimi a než zavřeli, tak stihl nahlédnout dovnitř. Viděl konzoli a moderní vybavení atd. Chvíli nad tím přemýšlel, až mu najednou svitlo – vrátily se mu vzpomínky na předchozí život. Tento muž totiž byl mimozemšťan, obviněný ze zrady a vyhoštěný na Zemi se smazanými (resp. zablokovanými) vzpomínkami. Doktor muže uvidí na monitoru. Vyjde ven, aby si s ním promluvil. Muž Doktora nezná, ale ví, že je mimozemšťan (podle TARDIS). Řekne mu své jméno, a odkud pochází. Na Zemi byl vyhoštěn už před 2000 lety, ale každých zhruba 20 let o vzpomínky přicházel, zapomínal, že tu je už tak dlouho. Doktor mu řekne, že jeho (mužova) planeta už není – společnost se rozpadla a všichni odjeli pryč. Muž je nešťastný, pláče. Nakonec dostane záchvat. Doktor ho vezme do TARDIS a s Clarou se o něj starají. Je velmi nemocný, blouzní. Doktor to přisuzuje tomu, že si najednou vybavil všechny ty vzpomínky, které byly 2000 let potlačované a i ty z předchozí ze své domovské planety. Dny plynou a muž se postupně uzdravuje. Doktor mu nabídne, že ho s TARDIS odveze pryč, někam k jeho lidem, kteří jistě žijí na různých planetách ve vesmíru. Muž souhlasí, ale vzpomene si na dívku ve věži. Řekne Doktorovi, že si ještě musí něco zařídit. Vydá se s Doktorem a Clarou pro dívku k věži. Dívka už ale není zadržována. Po pěti dnech od svatby, její manžel – starý bohatý kupec, zemřel. Muž zjistí, že jej kupec v závěti uvedl jako bratra – byla pravda, že se znali 20 let a byli dobrými přáteli a kupec, který ho našel bloudit po lese, ho prakticky vychovával. Muž se tak jako mladší bratr kupce, stal podle práva jeho dědicem. Zdědil jeho bohatství i ženy, včetně milované dívky. Jenže uběhlo zrovna 20 let od poslední vymazání paměti a modul se znovu aktivuje. Doktor se ho snaží zachránit a pomocí sonického šroubováku přístroj vypne. Vymazání tedy bylo jen částečné. Muž si pamatuje svou lásku k dívce, ale na Doktora, Claru i TARDIS (resp. události z posledních dnů) zapomněl. Doktor mu chce vše říct, ale Clara mu řekne, aby ho nechal být, protože je konečně šťastný. Vrací se sami do TARDIS. Doktor je pokleslý. Clara se ho zeptá, co se děje. Doktor jí řekne, že teď jsou sice šťastní a spolu, ale nebude to tak navždy. Onen muž stárne mnohem pomaleji než jeho milovaná dívka a za nějakých 50 let dívka zemře a on bude zase sám. Clara mu řekne, že za těch 50 let, co stráví s ní, za to stojí. Doktor pokýve hlavou, že možná ano, ale následná bolest a smutek je strašlivá.

 

8×03 – Chladný vesmír (Cold space) – 3966 (Vesmír)

Scénář: Stephen Thompson (The Curse of the Black Spot, Journey to the Centre of the TARDIS)

TARDIS přistává na vesmírné lodi. Hledají někoho, kdo na lodi pobývá, ale je zcela opuštěná. Po nějakém tom pátrání zjistí, že posádka je hibernovaná. Doktor se podívá do záznamů, kde se píše, že měli být rozmraženi už asi před 200 lety, když dorazili k planetě určení. Loď měla pravděpodobně poruchu v navigaci, a protože byla naprogramovaná, aby posádku rozmrazila až na planetě (ke které se neblížili), tak putovala sama vesmírem. Doktor se rozhodne posádku probudit. Doufá, že budou mít radost, že jsou naživu. To ze začátku mají, ale po chvíli začnou být někteří zoufalí. Všichni jejich blízcí, přátelé, rodina, vůbec celý národ, už je nejspíš pryč. Jsou sami a nešťastní. Doktor jim chce pomoci, ale posádka postupně blázní a páchají sebevraždy. Deprese dopadne i na Claru. Je nešťastná, myslí si, že už nikdy neuvidí nikoho ze Země. Doktor ji rychle dostává do TARDIS. Scannuje jednoho z mrtvých a najde v jeho mozku parazita. Kvůli parazitovi měli všichni deprese. Jen asi dva členové (a Doktor) nebyli napadeni. Tento parazit vlezl do mozku jednoho člena posádky na začátku výpravy a donutil ho loď navést do prázdného vesmíru. Doktor pomocí slabých el. vzruchů omráčí parazity v hlavě zatím žijících členů posádky a také Clary. V posádce je i skutečný doktor-chirurg a zdravotní sestra, kteří mimozemšťany odoperují. Zbylí přeživší potom nastaví kurz na nejbližší planetu a děkují Doktorovi za jejich záchranu.

 

8×04 – Ozvěna budoucnosti (Future Echoe) 1975 (Země)

Scénář: Toby Whithouse (A Town Caled Mercy, The God Complex)

Mladá žena je na večírku a starší paní, která je vedle ní, se udělá nevolno. Žena tedy vezme paní ven. Zavede ji až ke kůlně a řekne jí, že má jít dovnitř. Paní poslechne. Dál je záběr na obličej ženy, jak se dívá znechuceně do kůlny, ze které se najednou ozve výkřik.

TARDIS má poruchu a nouzově přistává na Zemi v roce 1975. Neví, kde přesně se nachází. Doktor potřebuje jakousi součástku. Scanner říká, že se v blízkosti jedna nachází. Jdou tedy tam. Clara a Doktor dojdou ke starému zámečku/vile, který leží na kopci uprostřed lesa. Jsou tam přivítání podivnými domácími. Probíhají tam oslavy dne díkůvzdání. Doktor si tedy odvodí, že jsou v Americe. V domě je asi 50 lidí, přičemž trvale v něm bydlí asi 8 lidí. Nejdůležitějšími jsou manželský pár a jejich tři děti – všichni dospělí. Doktor se pokouší lokalizovat součástku, kterou hledá. Chce odejít co nejdříve, protože se mu místní zdají „divní“. Clara se ale dobře baví a spřátelí se skoro se všemi. Doktorův scanner ukazuje, že má jít do sklepa. Tam Doktor objeví podivnou sbírku všelijakých mimozemských předmětů. Doktor najde potřebnou věcičku, ale uvidí tam i svůj sonický šroubovák. Manželský pár začne Doktora hledat a Clara se k nim připojí. Najdou ho ve sklepě. Doktor se jich zeptá, kde vzali ten šroubovák. Manželé se vymlouvají, prý ho našli venku před domem, neví, k čemu slouží atd. Doktor ale ví, že lžou. Je naštvaný. Manželé nečekají a utečou ze sklepa a Doktora i Claru v něm zamknou. Doktor se pokusí dostat ven, ale nepodaří se mu to. Clara zatím obhlíží věci, které tam jsou. V zadní části je celá sbírka Doktorových věcí – šála 4. Doktora, několik modelů TARDIS, nějaké další kusy oblečení, na zdi spousta fotek s Doktorem atd. Clara si myslí, že Doktora hledali kvůli nějakému určitému účelu. Mezitím manželé pošlou hosty do svých pokojů a vydávají se ven. V kůlně na jejich zahradě žije mimozemšťan (nějaké velké monstrum – něco jako ta ryba „blob“), které chce Doktora získat a zabít. Manželé mu řeknou, že plán se povedl – mimozemšťan na dálku vyrušil nějaké senzory v TARDIS, které se rozbily, a manželé ve svém sklepě ukryli náhradní součástky. Tak Doktora přivolali. Mimozemšťan manželům přikáže, aby Doktora přivedli. Manželé se ale zeptají, co mají dělat s jeho společnicí. Mimozemšťanovi je to jedno, ať ji třeba zabijí. To se manželům tolik nelíbí, ale poslechnou a jdou pro Doktora. Doktor se jich zeptá, kam ho vedou, a proč to dělají. Žena řekne, že to nedělají rádi, ale je to jediný způsob, jak zachránit jejich nejmladšího syna a všechny lidi v domě. O Doktora se postará muž, jeho žena zůstane s Clarou. Muž zavede Doktora až k mimozemšťanovi. Mimozemšťan Doktora zná, ale Doktor jeho ne. Mimozemšťan mu řekne, že Doktor kdysi navštívil jeho planetu, která byla ve válce, a přestože se snažil o nápravu, tak válka neustala, ale byla ještě horší. Doktor z planety unikl a podařilo se jen ukrást mu jeho sonický šroubovák, který byl ale stejně rozbitý. Mimozemšťan byl uprchlík a zapřísáhl se, že Doktora najde a pomstí se mu za svůj lid. Doktor o ničem takovém neví – dojde mu, že to ještě neudělal, protože se to ještě nestalo a sonický šroubovák měl v pořádku. Mezitím si Clara povídá s ženou majitele zámečku. Ta na Claru míří pistolí. Řekne Claře, že mimozemšťan jim sebral syna a živí se lidmi. To je důvod, proč pozvali tolik hostů na párty – aby sežral raději je, než aby snědl jejich syna. Clara jí řekne, že Doktor jim pomůže, ať ji pustí. Žena nesouhlasí, ale po nějakém tom přemlouvání Claru pustí a společně se vydají zachránit Doktora. Muž předá Doktora mimozemšťanovi a žádá propuštění svého syna (ten je v kleci/krabici vzadu v kůlně). To ale mimozemšťan odmítne. Muži dojde, že ho obalamutil a pomocí pistole, kterou drží, po mimozemšťanovi vystřelí. Tomu to nic neudělá. Ze zadu se ozývá tlumený dětský pláč. Clara a žena přemýšlí, jak mimozemšťana přemoci. Nakonec vymyslí past. Jdou se svým nápadem ke kůlně. Jdou tajně, aby to neviděl Doktor ani muž ani mimozemšťan. Vylezou nahoru na střechu kůlny, kde je malé střešní okno. Využijí toho, že se mimozemšťan s mužem hádají (=je hluk a mimozemšťan jim nevěnuje pozornost). Otevřou okno a chystají se jím prohodit velké prostěradlo zatížené na okrajích kameny (nebo něčím těžkým). Mimozemšťan je na okamžik oslepen. Doktor, žena i Clara rychle vyrazí pro dítě v kleci. Vytáhnou ho a vedou ho pryč. Jakmile muž vidí, že jsou v bezpečí, začne po mimozemšťanovi střílet. Mimozemšťan se všelijak svíjí, až nakonec umře. Doktor je naštvaný, nechtěl mimozemšťana zabít. Také to muži pořádně vyčte. Je naštvaný i na ženu, protože přivedli hosty, kteří měli být sežráni.

 

8×05 – Původ všeho zla (The Origin of All Evil) – hooodně dávno

Scénář: Stephen Moffat

Doktor a Clara si chtějí užít volno. Cestují tedy na planetu Nersus, jejíž obyvatelé už kdysi (cca před 2000 lety) navštívili (viz moje povídka do soutěže – k přečtení ZDE). Planeta není ještě příliš obydlená, protože čítá jen pár set tisíc obyvatel. Většina z nich žije ve velkém hlavním městě, kterému se říká První město. Doktor i Clara nebyli zapomenuti, ale stali se vzdálenou vzpomínkou, dalo by se říct, že až „bájnými hrdiny“. Jejich jména byla postupem času přetvářena a měněna, takže se z nich stal válečník Daak a jeho manželka, citlivá Kalean. (Civilizace vypadá jako ve starověkém Řecku, trochu jako ve Spartě a Athénách v jednom). Daak, Kalean a další jsou někde uctívání jako bohové. Existuje spousta kultů a náboženství s různými názvy a chápáními svých božstev. Nejrozšířenější je kult Kaldaak, který ztotožňuje Daaka a Kalean do jedné oboupohlavní božské bytosti. Doktorovi dojde, že jsou jejich bohové založeni na nich, ale raději nic neříká. Postupně se dozví, že město vypadá na první pohled mírumilovně, ale ve skutečnosti je tam velké napětí mezi Kaldaaky a ostatními, kteří jejich radikální kult neuznávají (Kaldaakové jsou přibližně na pozici křesťanství ve svých prvopočátcích). Vládnoucí kastou jsou tzv. Thulové, kteří se nazývají podle ostrova, ze kterého jejich předci pocházeli (viz moje povídka do soutěže). Vše vyvrcholí v okamžiku, kdy je nalezeno mrtvé tělo chlapce z Thulské kasty blízko poutního místa Kaldaaků. Thulové ihned podezírají Kaldaaky. Kaldaakové se naopak bouří proti utlačování a obviňování bez řádných důkazů. Doktor vidí, že Kaldaakové mají částečně pravdu. Čin není téměř vůbec vyšetřován a během pár minut je zadržen mladý Kaldaak, který se v oněch místech pohyboval. Má být odsouzen k smrti. Doktor s tím nesouhlasí a Thulské praktiky se mu nelíbí. Začne tedy s Clarou vyšetřovat sám. Pomáhá mu kamarád mrtvého chlapce. Ten je ale Kaldaak. Nakonec dojde k hroznému zjištění – chlapce zabil vlastní otec, vysoce postavený Thul, protože se dozvěděl, že se chlapec přátelí s Kaldaaky. Ostatní vládnoucí Thulové si uvědomí, že by si měli zamést před vlastním prachem. Kaldaakové i Thulové souhlasí s Doktorovým návrhem na smíření a větší toleranci. Kaldaakové získávají svobodu a možnost vlastnit pozemky. Mnoho se jich rozhodne odejít a založit vlastní města. Otec a vrah nešťastného chlapce je zadržen a křivě obviněný Kaldaak je propuštěn. Doktor i Clara jsou šťastní a vrací se do TARDIS. Při odchodu se s nimi loučí nejvýše postavený Thul a řekne jim, že se rozhodli město přejmenovat na počest mrtvého chlapce – Skaro, což také znamená „domov“.

Pozn.: vše se odehrává minimálně 100 000 000 let před Tisíciletou válkou.

 

8×06 – Koreandr (Coreander) – 2014 (Země)

Scénář: Richard McBrien (Merlin)

TARDIS přistává na Zemi u Clary doma. Clara, Doktor, Angie a Artie si užívají volna. Artie má zrovna narozeniny a pozve si několik přátel na oslavu. Děti ale začnou záhadně mizet. Všichni si myslí, že prostě odešli a Artie je naštvaný, že nikdo na oslavě nechce zůstat. Jenže zmizí i Clara. Doktor, Angie a Artie ji hledají, kde se dá. Zjišťují, že Clara i ostatní děti, které zmizely, se pohybovaly blízko hromady s dárky. Mezi dárky ležela i otevřená kniha. (Clařin pohled). Clara je na oslavě a rozhlíží se po ztracených dětech. Zaujme ji kniha mezi dárky. Je to pěkná příběhová knížka. Otevře ji a chvíli si čte. Najednou se vše zatemní a Clara se objeví na mýtině. Neví kde je, ale je tam i několik dětí a pozorují ji. Clara v nich pozná děti z Artieho oslavy. Děti jí řeknou, že už jsou v knize mnoho týdnů. Clara jim ale řekne, že oslava ještě neskončila. Pak si uvědomí, že zde asi běží čas jinak. Zasměje se, a řekne, že nečekala, že dobrodružství s Doktorem ji zavede až do Fantasie. Děti nechápou. Clara se jich zeptá, jestli četli Nekonečný příběh, ale děti zakroutí hlavou. Vydávají se tedy hledat pomoc. Po několika hodinách dojdou do vesničky. Řeknou místním svůj problém. Je tam i starý muž, který jim řekne, že také pochází z jiného světa. Přišel sem jako chlapec. Clara mu řekne, že v knížce rozhodně zestárnout nehodlá.

(Doktorův pohled). Artie chce nahlédnout do knížky a něco si přečíst, ale začne postupně mizet. Doktor mu rychle vytrhne knihu z ruky. Dojde mu, že v ní všichni mizí. Zeptá se Angie a Artieho, jestli mají vymyšlené jméno pro královnu. Děti nechápou a Doktor se diví, že neznají Nekonečný příběh. Doktor zjišťuje, kde se kniha vzala. Nakonec najde toho, kdo knihu Artiemu dal, a ten je zavede k mladému muži, který knihu napsal. Není si vědom toho, že by byla nějak zvláštní. Doktor udělá nějaké bádání a přijde na to, že samotná kniha toto nedělá. Jde o zvláštní inkoust, který se uvolňuje a při čtení se dostává do očí. Tam způsobí chemickou reakci a transportuje člověka do jiného světa (do světa knihy). Doktor zjišťuje o čem kniha je. (Clara mezitím zjišťuje to samé od starého muže). Doktor nakonec přijde na to, jak z knihy všechny dostat, ale potřebuje, aby byli nějak označeni (čip? známka? něco?) a on je mohl najít a vycucnout všechny, kdo ji má (a nevytáhnout tak případně nějakou „příšerku“). Angie se nabídne, že do knihy „vleze“. Doktor ze začátku nesouhlasí, ale nakonec dá plánu zelenou. Angie tedy vleze do knihy. Objeví se na louce a musí nějakou dobu pátrat. Po nějaké době také dojde do vesnice. Tam potkává Claru i všechny děti. Clara má radost, že ji vidí, ale na druhou stranu jí řekne, že raději neměla chodit, protože jsou v pasti. Už několik týdnů tam prý čekali na záchranu. Angie jim ale řekne, že jim přišla pomoci. Rozdá všem ono označení (ty „čipy“) a jedno dá (na Clařin návrh) i staršímu muži. Doktor je potom všechny vytáhne ven. Starší muž poznává v autorovi knihy svého bratra. Ten nemůže uvěřit, že za pouhých 5 týdnů zestárnul aspoň o 30 let. Doktor zavede s Clarou děti domů (v reálném světě uběhlo jen několik hodin). Oslava ještě chvíli pokračuje. Druhý den se u dveří objevuje onen postarší muž (jmenuje se John Green a je mu nyní 52 let). Řekne Claře, že si s bratrem nerozumí a doma ho nepoznávají. Je ztracen. Clara mu řekne, že on pomohl jí, když byla ztracená v knize, a ona pomůže jemu teď na oplátku. Zeptá se Doktora, jestli můžou vzít Johna s sebou. Doktor souhlasí. Tak získává dalšího společníka. (herec – David Thewlis)

 

8×07 – Špatný den (Bad day) – 2048 (Země)

Scénář: Chris Chibnall (42, The Power of Three)

TARDIS se objevuje v Londýně v blízké budoucnosti. Postupně odkrývá velké tajemství vlády, která založila „něco jako Torchwood“, ale zcela bez souhlasu nebo projednání s předchozím Torchwoodem. Je to tajná organizace. Doktor zjistí, že dělají pokusy na lidech i mimozemšťanech, různě je kříží atd. Dokonce tam mají i Daleka (jen toho mutanta bez schránky). Tito lidé zjistí, že Doktor je mimozemšťan a má dvě srdce atd. Zajmou ho, a chtějí na něm taky dělat pokusy. To překazí John za pomocí Clary. Doktora se jim podaří osvobodit. Společně celou organizaci zruší. Tak John dokáže, že se do týmu hodí.

 

8×08 – Nemoc (The Disease) – 2014 (TARDIS)

Scénář: Neil Cross (The Rings of Akhaten, Hide)

Doktor a posádka se vrací z jakéhosi dobrodružství do TARDIS. Všichni jsou veselí a baví se. Clara se rozhodne přespat v TARDIS. Dlouho do noci si povídají s Johnem a Doktorem o všelijakých věcech. Druhý den ráno je ale něco v nepořádku. Claře a Johnovi je špatně, motá se jim hlava. Doktor se taky necítí nejlépe. Dokonce začínají mít halucinace. Clara místo Johna vidí Daleka a chce ho zabít. Naštěstí ji Doktor zastaví. Po chvíli má halucinace i Doktor. Všichni se navzájem ohrožují. Ve světlé chvilce John vyčítá Doktorovi, že mu slíbil skvělá dobrodružství, ale zatím se mu dějí samé špatné věci. Doktor z posledních sil najde řešení/lék. Je to tak tak. Prášek nechá rozvířit po TARDIS a Clara si najednou uvědomuje, že ji John škrtí. Ten se taky „probouzí do reality“. Až se všichni vzpamatují, tak jim Doktor řekne, že chytli nějakého parazita na lesní planetě, kde právě prožili poslední dobrodružství. – Celá epizoda se odehrává na TARDIS, je zaměřená na postavy a jejich prohloubení.

 

8×09 – Da Vinciho Doktor (Da Vinci’s Doctor) – 1466 (Země)

Scénář: Stephen Thompson (The Curse of the Black Spot, Journey to the Centre of the TARDIS)

Děj začíná pohledem na malého chlapce (cca 14 let), který utíká po cestě mezi dvěma poli. V jedné ruce drží desku a malý stojan. V druhé drží štětec a barvy. Za ním běží parta asi tří kluků. Pronásledují ho a smějí se mu. Chlapec jim uteče po cestě ke starému opuštěnému domu, který má hodně zarostlou zahradu. Čeká, dokud parta kluků neproběhne kolem (neviděli ho, že se tam schoval). Najednou za chlapcem někdo promluví. Je to Doktor. Chlapce si Doktora prohlédne, za ním stojí ještě Clara a John, a ještě kousek dál je TARDIS. Chlapec chce křičet, ale Doktor rychle přiskočí a zavře mu pusu. Řekne mu, že šlo vidět, že se schovává, a kdyby křičel, tak ho najdou. Zároveň mu slíbí, že mu nic neudělají. S chlapcem si povídají. Je nešťastný, protože si ho místní kluci dobírají. Rád maluje, ale to tady nikoho moc nebere. Představí se jako Leonardo Da Vinci. Všichni koukají s vykulenýma očima. Doktor, John a Clara se mladým Leonardem spřátelí. Leonardo je zavede do své tajné pracovny (zahradní domek). Má tam všelijaké návrhy, kresby atd., ale také cosi schované pod plachtou. Doktor je zvědavý, co to je. Leonardo je na věc pod plachtou pyšný. Prý ji našel rozbitou za městem a tady v domku ji opravil. Oddělá plachtu a je to – kyberčlověk. Doktor hned plaší. Clara také. John neví, co to je. Kyberčlověk se ale nehýbe. Leonardo řekne Doktorovi, že se ho nemusí bát. Jmenuje se (Leonardo mu říká) Angel. Je prý hodný. Doktor mu nevěří (vzpomíná na „hodné Daleky“), ale Leonardo trvá na svém. Promluví s Angelem, a ten se aktivuje. Neví, že je Kyberčlověk, neví, kdo je Doktor. Doktor ho prohlédne a zjistí, že je rozbitý. Proces přeměny na Kyberčlověka neproběhl tak jak měl (nejspíš byl v půlce přerušen) a ostatní ho nejspíš vyhodili zde, jako nepoužitelné harampádí. John poukáže na to, že když tu je Angel vyhožený, tak kde jsou ti, co ho vyhodili. Na město skutečně o nějakou dobu později začnou útočit Kyberlidé. Je jich menší skupinka (asi 8). Doktor a Leonardo Angela různě „přemlouvají“ a opravují, aby je bránil. Všichni odejdou za město, kam Kyberlidé míří. Angel brání svého pána a střílí po Kyberlidech. Ti střílí po něm a zraní ho. Angel pošle Leonarda pryč. Ten prvně nechce odejít, ale nakonec poslechne. Leonardo, Doktor, Clara a John utečou a jen slyší výbuch. Angel se obětoval. Výbuchem zničil útočící Kyberlidi.

Leonardo se rozloučí s Doktorem, Clarou a Johnem. Řeknou mu, ať nehledí na ty kluky, co mu ubližují a ať pokračuje s malováním a vynalézáním. Leonardo jim to slíbí. Doktor potom v TARDIS ostatním řekne, že Leonardovi se určitě dařilo dobře, protože ještě tento rok se s otcem odstěhovali do Florencie, kde mohl Leonardo naplno rozvinout svůj talent.

 

8×10 – Bílá želva (The White Turtle) – 50 721 (Vesmír)

Scénář: Neil Cross (The Rings of Akhaten, Hide)

Johna chce vidět vzdálenou budoucnost. Doktor ho tedy vezme na lidskou vesmírnou stanici, která se nachází ve vzdálené galaxii. Je to překrásná část galaxie. Stanice se nachází ve sluneční soustavě, v jejíž blízkosti je nádherná mlhovina. Je to tradiční cesta vzácných vesmírných bílých želv. Všichni jsou z toho pohledu unešení. Těmto želvám se říká Dogoni a mají mnoho očí (ve skutečnosti to nejsou želvy, ale jsou jim dost podobné, na hlavě mají několik „tykadel“ a jedno z nich míří stále dozadu – to je dogonské šesté oko). Doktor si myslí, že je to pozorovací stanice, ale brzy zjistí, že jde o lovce. Loví mladé Dogony a prodávají je dál, protože jsou velmi ceněné. Doktor a jeho parta zakročí, aby želvy zachránili. To se jim nakonec podaří. Lovci si uvědomí, že neměli Dogony zabíjet, protože i když vypadají jako hloupá zvířata, tak jsou ve skutečnosti velmi inteligentní.

 

8×11 – Neuvěřitelné dobrodružství Rudolfa Porta (The Incredible Story of Rudolph Frentz) – 1876 (Země)

Scénář: Mark Gatiss

TARDIS přistává v New Yorku v roce 1877. John je fascinován tím, co všechno TARDIS dokáže, ale zároveň ho to znepokojuje (co kdyby se dostala do špatných rukou). Doktor Johnovi vysvětlí, že to se nestane. V NY potkávají mladou dívku Susannah a jejího přítele Rudolfa. Rudolf žil v NY krátce. Opustil svou ženu, se kterou bydlel na Floridě, a vydal se do NY, aby začal znovu. Tam potkal Susannah, se kterou si hned padli do oka. Rudolf vidí, že Doktor i jeho společníci vypadají jinak („zvláštně“). Mají podivné oblečení a bydlí v divné modré budce. Susannah to neřeší. Plánuje s Rudolfem svatbu. Brzy se s Clarou spřátelí a pozve ji na svatbu, která má být další den. Je to skromná svatba, protože nemají tolik peněz. Druhý den se Rudolf pěkně oblékne a v bance vybere všechny peníze, aby za ně koupil společné bydlení pro sebe a Susannah. Jenže na svatbu nedorazí. Susannah se o svého milého bojí. Clara jí slíbí, že ho najdou. Po nějakém tom pátrání zjistí, že byl unesen do jiné doby. Naštěstí Doktor zjistí do jaké a následují ho. Putují do roku 1910, stále v NY. Ještě několikrát takto skočí do budoucnosti či minulosti, ale i tak zůstávají v blízkosti NY. Konečně Rudolfa najdou. Je ve společnosti jiného muže, který je Časový agent. Rudolfa unesl, protože Susannah byla jeho sestra a cestovali spolu, dokud se nerozhodla usadit kvůli Rudolfovi. Susannah chce jen a jen Rudolfa. Časový agent je naštvaný a mizí i s Rudolfem. Doktor se se Susannah a svými společníky vrací do TARDIS, aby také poskočili. Objevují se v roce 1950 (stále NY). Rudolfa nevidí. Susannah se rozhlíží, město vypadá podivně (auta etc.). Clara konečně Rudolfa uvidí o kus dál. Susannah na něj volá, ale Rudolf ji neslyší. Časový agent stojí o kus dál a pozoruje, jak se Susannah a ostatní blíží. Rudolf se rozhlíží kolem sebe na všechny ty podivnosti, když náhle vleze do silnice a porazí ho auto. Susannah vykřikne a běží k tělu. Časový agent ji popadne a zmizí s ní. Doktor zkontroluje Rudolfa, ale ten je mrtvý. Počká, až přijde policie, a vrací se do TARDIS. Kupodivu Časový agent šel do minulosti do roku 1877 a odvedl Susannah domů. Ta je nešťastná. Časový agent jí řekne, že mu nechtěl ublížit, že ho jen chtěl odvést pryč. Řekne Doktorovi, že si toho Rudolfa proklepl. Byl to kriminálník z Floridy a dokonce už byl ženatý a měl děti. Slíbí Doktorovi, že se o Susannah postará. Doktor mu rozbije náramek (přičemž prohodí, že tohle musí dělat častěji, než by chtěl).

 

8×12 – Minivesmír (Miniverse) – 2014 (Vesmír)

Scénář: Stephen Moffat

TARDIS letí časovým vírem, když se s ní něco stane. John zakopl a zmáčkl nějaké tlačítko a TARDIS to vyfluslo neznámo kde. Naštěstí je nedaleko jakási planeta, ke které se jim podaří dostat. Vypadá vcelku normálně. Je tam velká laboratoř, kde vyrábí různá zmenšovací zařízení. Doktor pozná, že se jedná o stejnou technologii jako Teselecta. Setkává se i s kapitánem Teselecty. Je na něj stále naštvaný. Kapitán Doktorovi řekne, že by spory měli nechat stranou. Poví mu o problému – kdosi ukradl návrhy zmenšovacích nástrojů. V nesprávných rukách by to mohlo být dost ošemetné. Všichni tedy pátrají po zloději. Doktor nesouhlasí s touto technologií na výrobu strojů podobných Teselectě. Řekne kapitánovi, jak moc se mýlil, a neměl by věřit jen záznamům. Kapitán mu řekne, že po předchozím incidentu vyřadili Protilátky. Ty se ukážou být viníky – dokázaly se totiž „vyvinout“ do inteligentních „bytostí“. Ukradly návrhy a vytvořily si vlastní loď, kterou se mohou teleportovat. Doktor jim je na stopě (za pomocí kapitána, Johna a Clary), ale nepodaří se jim Protilátky zadržet. Protilátky vyhlásí Doktorovi válku. Doktor a jeho společníci jsou v pasti v nějaké místnosti. Naštěstí se Protilátky nemohou dostat dovnitř. Těm je to ale jedno a něco do místnosti napustí a utečou neznámo kam. Doktor se kapitána ptá, co to je za látku, ale ten neví. Doktor přikáže kapitánovi, aby všechny Protilátky, které zůstaly, deaktivoval. Kapitán to slíbí.

 

8×13 – Poslední slova Clary Oswald (Last Words of Clara Oswald) – 2014 (Země?)

Scénář: Stephen Moffat

Clara, John a Doktor dál cestují TARDIS, ale Clara s Johnem se cítí den ode dne divněji a divněji. Po několika dnech si John všimne, že pár šedých vlasů, které mu na hlavě rašily, jsou zase zrzavé. Čas běží a Clara i John cítí, jak se jim vyhlazují vrásky a další změny. Doktor přijde na to, že mládnou. A to čím dál rychleji – zpočátku o dny, později už za hodinu omládnou o celý rok. Doktor taky pozoruje změny na sobě (roste mu víc vlasů). Zavolá mu kapitán bývalé Teselecty. Také on omládl. Řekne Doktorovi, že plyn, který Protilátky do té místnosti vypustily, je jeden z druhů jedů, který v jejich laboratoři vyvíjeli. Má schopnost omládnout „zlého“ člověka – přivést ho zpět do dětství, aby ho následně vychovali znovu a někde jinde (a dostal tak druhou šanci). Clara je nejmladší a mládne dál a dál. Už jí je sotva 5 let. I John omládl. Doktor neví, jak to má zastavit a vrací se za kapitánem. Tomu je nyní nějakých 15 let. Situace je zoufalá. Doktor se snaží Claru zachránit. Protilátky plyn upravily tak, aby se mládnutí nezastavilo. Doktor hledá protilátky po celém vesmíru, což se mu po nějaké době podaří. Prosí protilátky, aby účinek zastavily. Ty nesouhlasí. Jenže Clara mládne a mládne už rychlostí jednoho roku za několik minut. Doktor pláče, neví, co má dělat. Nikdo neví, co má dělat. Z Clary je najednou miminko. Doktor ji rychle napojí na TARDIS do jakéhosi „inkubátoru“ (něco jako nádrž s vodou). Odehraje se boj mezi Protilátkami a Doktorovou skupinou (Doktor, John a několik vědců z laboratoře). Jedna z Protilátek je konečně poražena. Doktorovi se z ní podaří dostat vzorek plynu, který vše způsobil. Pracují na něm spolu s vědci z laboratoře. Změna v plynu byla naštěstí malá a nakonec se podaří vytvořit verzi, která mládnutí zastaví. Doktor s tím okamžitě běží za Clarou. Jenže Clara už před jeho zraky pomalu mizí. Mění se z plodu na embryo a stále se zmenšuje. Doktor pláče. Náhle se ve vodě objevuje zlatá záře, která se shromáždí kolem zbytku embrya a celé ho obejme. Potom se rozzáří celá TARDIS. Doktor ví, že se Clara stala součástí TARDIS. Ta součást, která protkala celou TARDIS a všechny časové linie. Doktor je nešťastný. Po chvilce se objevuje hologram River Song. Řekne Doktorovi, ať není smutný. Clara je naživu. Ne tak, jako dřív, ale TARDIS věděla, že Clara patří do světa lidí. Proto využila zrodu nového života, když Amy otěhotněla. A Clara se tak mohla narodit znovu. Doktor je v šoku. Proto mohl River vidět, i když Clara byla ve víru na Trenzalore. River se usměje a zmizí.

Doktor tak zůstává v TARDIS jen s Johnem, který omládl na nějakých 25 let. A začínají spolu nová dobrodružství. (Mladý John – Domhnall Gleeson).

 

Poslední zastávka před koncem

Anontace: Povídka ze soutěže na 1. český WHOCON na téma „Doctor Who“ (1. místo :) ). Děj se odehrává mezi epizodami Nightmare in Silver a The Name of the Doctor.

 

Poslední zastávka před koncem

Zvuk přistávající TARDIS pomalu odezníval. První vyšla Clara v dlouhých fialových šatech s tříčtvrtečními rukávy a řasením na živůtku. Doktor vyskočil z lodě o chvíli později. Ve stejném obleku s motýlkem, jaký nosil vždy.

„Ellsetia, Planeta s tisíci měsíci! Ve skutečnosti má měsíců jen pět. Je to planeta všemožné technologie. Mnohem pokročilejší než Země, jak ji znáš. Teda, až na ty módní trendy…“ přeměřil si Claru. „Tolik lidí na jednom místě jsi ještě neviděla, bez mobilu nebo vysí-“ Doktor se zarazil. Tohle rozhodně nevypadá jako Ellsetia.

„Hm, podle popisu to znělo jako nádherná planeta, ale tohle mi připadá jako nějaká zapadlá čtvrt v Londýně,“ konstatovala Clara a rozhlížela se po třech úzkých uličkách lemovaných vysokými polorozpadlými činžovními domy s šedou neudržovanou fasádou.

„Myslím, že jsme někde špatně odbočili,“ řekl Doktor a Clara nazdvihla obočí.

„Kde tedy jsme?“ zeptala se Clara. Kousek opodál zablikala kachlička na chodníku. Vyšel z ní proud tyrkysového světla, který se pomalu zformoval do těla staršího muže.

„Výborně, holografický průvodce!“ zaradoval se Doktor.

„Ví-vítejte na ostrově Tu-hla, posledním městě plane-ty Země. Nacházíte se na hla-vní ulici v centru města. Přejete-jete si další informace, které vám mohou-pomoc-?“

Doktor mlčky pozoroval blikající hologram, který čekal na další instrukce.

„Poslední město na Zemi? Jak daleko v budoucnosti jsme?“ zeptala se Clara. Doktor neodpovídal. Po chvilce pokrčil rameny a rozhlédl se kolem sebe.

Zrovna svítalo a z domů vycházeli první lidé. Do práce, na nákupy, nebo jen tak na procházku. Přestože to vypadalo na slunný den, všichni se tvářili nešťastně a zírali do země. Doktorovi i Claře se obloukem vyhýbali. Zaujali jen skupinku dětí, nejspíš mířících do školy.

„Nezírat! Běžte!“ okřikla dáma, která je doprovázela. Poslechly téměř všechny děti, kromě dvou dívek a jednoho chlapce, kteří se za návštěvníky znovu otočili. Vychovatelka jim dala výchovný políček a děti zklamaně pokračovaly v cestě.

„Co se to tu děje?“ zeptala se Clara.

„Nejspíš nejsou zvyklí na návštěvy,“ usmál se Doktor, ale Clara si všimla toho znepokojivého pohledu v očích.

Prošli několik ulic v naději, že si budou moci s někým promluvit, ale nepoštěstilo se jim. V lepším případě je lidé ignorovali, v tom horším na ně pokřikovali, ať zmizí.

„Tohle je divné místo,“ konstatovala Clara a Doktor přikývl.

„Zdravím, návštěvníci,“ ozvalo se náhle za nimi. Clara i Doktor se otočili. Stál před nimi postarší muž v černém hábitu s červenými vzory.

„Mé jméno je Jersank Shacken, jsem správcem Posledního města, jak zde Tuhlu nazýváme. Rád vás tudy provedu.“

„Eh… ahoj!“ pozdravil ho Doktor, a několikrát si s ním potřásl rukou. „Já jsem Doktor a tohle je Clara. Konečně někdo s kým se dá povídat!“

„Vítejte, lady,“ uklonil se správce ke Claře.

„Kde začneme?“ zeptal se Doktor.

Správce se znovu poklonil. „Navrhuji začít v Dlouhé ulici a na Trhu a dále pokračovat do našeho chrámu v centru města.“

„To nevypadá jako práce pro dva,“ řekl Doktor a otočil se ke Claře.

Clara vytřeštila oči.

„Sejdeme se zase tady u TARDIS. Za pár hodin. Vezmi si tohle,“ řekl Doktor a vložil Claře do dlaně malou vysílačku. Naklonil se k ní a zašeptal: „Tohle město je podivné a vůbec se mi tu nelíbí. Snad s ním,“ uhnul očima směrem k správci, „snad s ním něco zjistím. Ty prověř místní.“

„Projdu se městem,“ oznámila Clara nahlas správci. Vzala si vysílačku a schovala ji do tajné kapsy v šatech. Sledovala, jak Doktor se správcem odchází pryč. Bylo horko a Clara litovala, že nemířili na Havaj, jak měli původně v plánu. V dlouhých těžkých šatech se potila ještě víc.

„Mobilu nebo vysílačky…“ zašeptala směrem k Doktorovi, který zrovna s cizincem zacházel za roh malého modrého domku.

Rozhlédla se a přemýšlela, kterým ze tří možných směrů se vydat.

„Co teď?“ řekla si pro sebe.

„Přejete si-si další info-informace-ce, které vám mohou pomoci?“ zopakoval nový blikající hologram, který se objevil vedle ní.

***

Doktor tancoval po cestě před pomalu šoupajícím se správcem. Procházeli ulicí téměř sami, ale postupně se začaly objevovat malé stánky a obchůdky, kolem kterých se hemžili lidé.

„Na hlavní ulici lidé příliš nechodí. Není nás tu mnoho,“ vysvětloval správce.

„Kolik?“ zajímal se Doktor.

„Přibližně pět tisíc ve městě a asi dva tisíce na zbytku ostrova,“ odpověděl muž.

„Dobré ráno!“ pozdravil Doktor skupinku u stánku s ovocem. Mladá žena, která u něj stála nejblíže, vytřeštila oči. „Ať žije Cory,“ pozdravila nejistě.

„Omluvte tu ženu, nemáme tu návštěvníky často,“ vysvětloval správce. Doktor jí naposledy zamával a následoval správce dál k chrámu, který se tyčil na konci stoupající ulice.

Správce zvedl levou ruku a ukázal k chrámu, jakoby vycítil Doktorovy myšlenky. „Cory drží město pohromadě. Chrání ho a zajišťuje energii. Nezasvěcení ho považují za boha.“

„Cory? Jako core, jádro?“

„Ano, i tak se to dá říct. Napájí město už téměř pět set let. Původní obyvatelé zapomněli na jeho původ a účel a vybájili si z něj ochranitelského boha, který sesílá déšť a brání ostrov před katastrofami. Ve skutečnosti je vše poháněno automaticky odtud.

„Není to chrám, je to řídící centrum! Ach!“ vykřikl radostně Doktor.

„Ano, přesně tak,“ přikývl muž.

„A vy nejste správce chrámu, kněží, jste technik! Vědec!“

Správce opět přikývl. „Ano. Starám se o to, aby bariéra fungovala, jak má. Stačí malá chyba a celý ostrov se proboří a zanikne.“

„Bariéra…?“

Za několik minut už stáli u vysokého plotu, který obepínal celý chrámový komplex. Cedule na plotu varovala před nebezpečím úrazu od elektrického proudu.

„Víte, tahle planeta byla slavná a krásná. Jenže potom vypukla chemická válka. Planeta téměř ztratila svou atmosféru a postupně umírala. Mnoho lidí odešlo, ale někteří se rozhodli zůstat. Ukryli se na tomto ostrově, který je chrání před zářením z vesmíru, které by všechny na místě usmrtilo. Už je to pět set let, kdy poslední přeživší utekli na jiné planety a do jiných soustav. Těch pár, co přežilo, si založilo na ostrově vlastní komunitu. Určili svého správce, aby se staral o jádro.“

„A kdo určuje příštího správce?“ zeptal se Doktor.

Jersank pokrčil rameny. „Já byl prvním správcem a nejspíš budu i posledním.“

„První? Neříkal jste, že už je to tady pět set let?“ divil se Doktor.

Jersank přikývl. „Dlouhověkost, obyčejná dlouhověkost.“

„Nejste odtud, že?“ zeptal se Doktor.

„Jsem zdaleka, a přece tak zblízka. Ale ne, tohle nejsou mí lidé. Mohu žít déle než oni. Mnohem déle. Nerozumí tomu. Někteří mě pokládají za anděla.“

„Anděla?“

„Kvůli Corymu. Jsem posel boží!“ zasmál se Jersank, ale v jeho očích se odrážel smutek.

***

Clara si u stánku s neznámým ovocem koupila několik kusů čehosi, co vzdáleně připomínalo datle. Ochutnala, ale ihned sousto vyplivla.

„Jako podrážka,“ postěžovala si sama sobě.

V tu dobu se už kolem ní vytvořil hlouček asi sedmi dětí různého věku. Zíraly na ni a cosi si šeptaly mezi sebou.

„Co zíráte?“ mrkla na nejbližší dítě, zatímco vkládala zbylé ovoce zabalené v papírovém sáčku do kabelky.

Přibližně osmiletý blonďatý chlapec se usmál. „Ty nejsi odtud.“

„Jaks to poznal, Sherlocku?“ usmála se a pozdvihla při tom obočí.

„Kdybys byla, nikdy bys žádné jídlo nevyplivla,“ odpověděl jí chlapec.

Teprve tehdy si všimla, že všechny děti jsou zarostlé, nečesané a ve starém, mnohokrát přešitém a opravovaném oblečení. Když se rozhlédla, viděla, že nikdo nemá nové nezazáplatované oblečení. V krásných sametových šatech, které dostala od Doktora, si připadala hloupě.

„Jste princezna?“ zeptala se malá holčička s culíky.

„Co je to Sherlock?“ přidalo se další dítě.

Clara stále držela sáček s ovocem u kabelky. „Tak si to vezměte,“ řekla a podala sáček blonďatému chlapci. Chlapec se usmál a i ostatní děti se rozzářily, když jim ovoce rozdal.

„Děkujeme!“ volaly na ni a Clara se pousmála. Aspoň k něčemu ta koupě byla.

Clara zavřela kabelku a pomalu se prodírala davem dětí od malé tržnice k chodníku. Děti zůstali u tržnice a vychutnávaly si nově nabytý poklad. Jen jedno z nich Claru následovalo. Byl to onen blonďáček.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se ho Clara, když ji chlapec doběhl.

„Aílin,“ odpověděl chlapec.

„Těší mě, Aíline. Já jsem Clara,“ řekla s úsměvem a podala mu ruku. „Tak povídej, kde je tu nějaké pěkné místo na procházku? To je celé město tak… šedé a pochmurné?“

„Město ano,“ přikývl Aílin. „Je takové už mnoho let. Ani dědeček si nepamatoval, že by vypadalo kdy jinak, a to se dožil sto dvaceti let!“

„Sto dvacet?“ zopakovala Clara nevěřícně.

„Ano, ano,“ přísahal Aílin. „Ale, jak jsem říkal. Město je špinavé, ale na okraji je to jiné.“

„Na okraji?“ nechápala Clara.

„Na okraji ochranného pole. Je to kousek od ostrova. Málokdo se tam odváží chodit. Prý tam straší duše těch, kteří zemřeli během zániku planety,“ zašeptal Aílin poslední větu.

„A straší?“ přidala šeptem Clara.

Aílin se rozesmál. „To ví jen Cory.“

„To je nějaký tvůj kamarád?“

Aílin se plácl do čela. „Ale kdepak. Cory je přece náš bůh!“

„Tak ať si to Cory nechá pro sebe. Pojďme,“ usmála se Clara a vzala blonďatého chlapce za ruku, jak zabočili do ulice vedoucí z města ven.

***

„Jsme zde,“ řekl Jersank, když se před nimi otevřely vysoké dřevěné dveře a vstoupili do kruhové místnosti s hladkou lesklou podlahou a štíhlými sloupy, které stály u stěny. Strop byl prosklený a pronikalo jím denní světlo.

Doktor udělal několik kroků do středu haly a rozhlédl se kolem sebe.

„Nádherné,“ konstatoval, a Jersank se usmál.

„Nechtěl jste vidět Coryho?“ zeptal se správce, když viděl, že se Doktor nemá k další cestě.

Doktor hleděl ke stropu a pozoroval květinový vzor nakreslený na skle, ale nakonec přikývl a pokračoval s Jersankem dál do chrámu.

Prošli ještě asi třemi velkými halami, než došli k řídícímu centru celé vědecké stanice.

„Až po vás,“ pokynul správce Doktorovi, a ten s úsměvem vešel do otevřených dveří.

Ocitl se v prosté místnosti bez oken. Přímo před ním stálo počítačové centrum, z něhož vedlo množství drátů k levé části pokoje a mizelo za modrou plentou.

„Co je tam?“ ukázal Doktor k plentě.

„Cory,“ odpověděl Jersank.

***

Cesta jim ubíhala rychle. Město nebylo příliš velké a po půl hodině se ocitli v řídkém lesíku. Za dalších dvacet minut už Clara cítila vůni oceánu. Slunce už bylo tou dobou vysoko na obloze a prosvítalo přes rudé záblesky drobných meteoritů tříštících se o bariéru. Aílin jí po cestě vyprávěl příběh o válce a Posledním městě, o Corym a bariéře, která chrání město před zářením a nárazy menších meteoritů, které se nemohly rozpadnout v tenké atmosféře.

„Rozhodně to tu nevypadá jako místo duchů, věř mi, já duchy viděla,“ uklidňovala Clara Aílina, který se nervózně rozhlížel kolem sebe.

„Já se nebojím, byl jsem tu už mockrát!“ vyhrkl chlapec, ale i tak vzal Claru za ruku a přitiskl se k ní, jak to jen šlo.

„Ty jsi viděla duchy?“ zeptal se a Clara přikývla.

„Duchy a velké roboty, a taky slunce, které bylo živé,“ líčila Aílinovi.

„To jsi musela procestovat celý svět!“ vydechl Aílin.

„Ani zdaleka,“ mrkla na něj Clara.

„A to cestuješ sama?“ zeptal se Aílin po chvilce.

Clara se otočila směrem k městu. „Ne, nejsem sama. To Doktor už procestoval celý svět. Já ho jen doprovázím.“

„Kdo je Doktor?“ zajímal se chlapec.

„Uvidíš,“ řekla Clara s úsměvem, vzala chlapce kolem ramen a společně pokračovali směrem k pobřeží.

Clara s chlapcem stála na okraji nízkého útesu. Pod nimi burácel oceán. Bariéra se do něj zabořovala asi sto metrů od břehu. Za ní už nebylo nic.

„Po-po-po-po,“ ozvalo se za nimi, a Aílin se zděšeně pověsil na Claru.

„To nejsou duchové,“ uklidňovala ho Clara, zatímco se rozhlížela kolem. „Tady!“ ukázala kousek doleva na nízký podstavec.

„To je starý typ hologramu!“ řekl Aílin. „Ve městě už ho nepoužívají, a ty na mimo město prý odpojili.“

„Asi ne všechny,“ řekla Clara. „Je celý zasypaný pískem, pomoz mi,“ přikázala chlapci a ten začal hned nabírat písek do dlaní a házet ho na zem

„K čemu vůbec máte ty hologramy? Vypadají dost neudržovaně, dokonce i ten ve městě,“ zeptala se Clara.

Aílin pokrčil rameny. „Nevím, nikdo je moc nepoužívá. Občas ho můžeš poprosit o vtip nebo o předpověď počasí. Dřív ho prý používali na hlášení a tak.“

Oprášili poslední zbytky písku a okamžitě z panelu vyskočil čistý modrý hologram mladého muže.

„Vidíš, tento ani nebliká,“ usmála se Clara.

***

Doktor stále stál ochromením z toho, co před sebou viděl. Když Jersank rozhrnul plentu, nemohl uvěřit svým očím. Na nemocničním lůžku ležel nahý vyhublý mladík a všechny dráty z počítače měl připojené na hrudi k tělu. Tělo bylo bledé, až namodralé, i vlasy měl bílé a jemné. Spal.

„Co jste mu to provedl?“ vykřikl Doktor.

„Nebyla jiná možnost. Nešlo to jinak,“ hájil se Jersank. „Město svého boha potřebuje. Potřebuje ho, jinak by už tady dávno nebylo.“

„Není to žádný bůh. Je to obyčejný člověk,“ křičel Doktor, ale Jersank ho vůbec neposlouchal.

Cory byl napojen i k přístroji, který monitoroval jeho životní funkce. Doktor si jej pečlivě prohlížel. Viděl, že mu klesá tlak a i ostatní hodnoty byly příliš nízké.

„Umírá,“ řekl Doktor.

Jersank přikývl a přešel k počítači zády k Doktorovi.

Doktor už se chtěl správci něco říct, ale přerušilo ho pípání vysílačky.

„Claro? Je to tu zkažené. Správce tu dělá z lidí pokusné králíky. Cory… Cory vůbec není žádné jádro, ale člověk. Člověk, kterého tady chovají jako dobytek…“ hučel Doktor do vysílačky.

„Doktore…, to není úplně tak pravda. Kvůli tomu volám,“ ozvala se Clara.

„Co tím myslíš?“ nechápal Doktor. Chvíli bylo ticho a Doktor se začal bát, že vypadlo spojení.

„Mají obyčejní lidé dvě srdce?“ Clara stála před detailním hologramem spícího mladíka. Modré kontury kopírovaly jeho cévní systém, od nejtenčích žilek v prstech u nohou, po silné cévy a tepny. A všechny se scházely v hrudi a slévaly se ve dvě jasné slabě bijící obrysy srdcí.

***

Hologram spícího mladíka se opět přepnul.

„Je to Pán času?“ zeptala se Clara. „Jako Doktor?“

„Ano,“ přikývl hologram. „Je to Pán času. Velmi starý, prožil mnoho let štěstí, ale ještě více let smutku a strastí.“

„Znal jsi ho?“ zeptala se Clara.

„Ten, s kým teď mluvíte, je mysl Pána času, kterého zde nazývají Cory. Byl tolik let napojen k přístrojům a tolik let je krmil svou životní energií, že se sám stal jejich součástí,“ řekl hologram.

„Ty jsi Cory?“ vytřeštil oči Aílin.

Hologram zavrtěl hlavou. „Jsem hologram. Průvodce. Ten, kterému říkáte Cory, však mluví skrze mne.“

„Proč umírá?“ zeptala se Clara.

Hologram sklopil oči. „Je součástí města již mnoho stovek let. Již předtím byl zesláblý. Umírá stářím.  Veškerou energii předává městu.“

„A co když zemře?“ zeptal se Aílin, který stále nemohl uvěřit tomu, že mluví s tím, koho všichni jeho předkové považovali za boha.

„S přerušením toku energie nastane zhroucení bariéry.“

„A město?“ dodala Clara.

„Město bude zničeno kosmickým zářením a novou atmosférou této planety,“ odpověděl hologram trpělivě.

„Poslouchej mě, Claro,“ ozvalo se z vysílačky. „Musíš dostat všechny z ostrova pryč.“

„A jak?“ zeptala se Clara.

„Únikové lodě,“ přidal se do rozhovoru Aílin. „Každá rodina má jeden.“

„Proč jste tedy neodletěli?“ nechápala Clara.

„Nemáme kam. Nemáme souřadnice. Ostatní… kdysi dávno odletěli pryč, ale letěli naslepo. Ti, co zůstali, nechtěli riskovat, že nic nenajdou.“

„Proč jsi jim nedal nějaké souřadnice ty?“ otočila se Clara k hologramu.

„Loď byla rozbitá. Většina dat smazaná nebo příliš poškozená. Zůstalo jen několik souřadnic, a ty jim Cory dát nemohl,“ odpověděl hologram.

„Proč?“ nechápala Clara.

„Staré planety, spálené a mrtvé. Tam by nový život začít nemohly.“

„TARDIS má v paměti souřadnice,“ řekl Doktor. „Musíš s sebou mít něco, co propojí TARDIS s jejich loděmi. Vrať se do TARDIS a zadej kód 545, to ti vyhledá obyvatelné planety. Pak zadej 342… budeš potřebovat místního. Může to oskenovat i tebe… Zobrazí to jen planety vhodné pro život oskenované životní formy.“

„Uděláme to,“ souhlasila Clara.

Hologram zhasnul a Clara se vydala rychlým krokem s Aílinem zpátky do města.

„Musíme jít pro mámu,“ zastavil se Aílin pár bloků od místa, kde parkovala TARDIS.

„Odletíš potom s ní,“ uklidňovala ho Clara, ale chlapec kroutil hlavou.

„Naše loď je rozbitá. Otec ji rozebral, když jsem byl ještě malý. Umřel nedlouho poté. Nevěřil, že se odtud někdy dostaneme.“

Clara váhala. „Potřebujeme něco k odeslání těch souřadnic do vašich lodí,“ uvažovala.

„Je to jen kousek!“ vykřikl Aílin a vyběhl do jedné z bočních uliček.

„Když někoho potkáš, řekni mu, ať se připraví na odlet. Tebe poslechnou,“ řekla mu Clara a Aílin přikývl. Potkali asi tucet lidí a všichni si vyslechli Aílinovy instrukce. Clara jen doufala, že upozorní ostatní a stihnou odletět dřív, než spadne bariéra.

***

„Je to Pán času!“ prskal Doktor na Jersanka.

„Je,“ přiznal správce.

Doktor nevěděl, jak má reagovat. Byl šťastný, že tu přece jen zůstal naživu další Pán času, ale na druhou stranu chtěl křičet zlostí a zoufalstvím.

„Máte tu Pána času! Připojeného jako nějaký… spotřebič!“ křičel Doktor a chytal se při tom za hlavu. „Jak jste mu mohli něco takového provést?“ dodal tišeji a podíval se na svého spícího druha. Pomalu se k němu přibližoval. Mladík slabě oddychoval.

„Odpojte ho,“ přikázal Doktor rozhodně.

„Město bude ztraceno,“ odpověděl Jersank a otočil se k Doktorovi, který se stále zakláněl nad tělem spícího muže. Správce zalovil v tajné kapse širokého rukávu a vytáhl zbraň. Namířil ji na Doktora, který se instinktivně otočil za zvukem nabíjení pistole.

„Nebude,“ oponoval Doktor. „Každou chvíli všichni odletí na jinou planetu, mladou planetu, kde budou moci začít nový život. Život, který nebude závislý na energii z umírajícího Pána času.

„Zemře, když to udělám…“

„A myslíte, že tohle by chtěl?“ ukázal na Jersankovu zbraň. „Pokud vám skutečně jde o něj… Chtěl by, abyste byl vrah? Nedělejte to,“ prosil ho Doktor.

„Je mi to líto, je mi to hrozně líto,“ řekl Jersank a se slzou v oku zmáčkl spoušť.

***

Konečně se dostali k TARDIS. Aílin a jeho matka se v úžasu rozhlíželi po velikosti lodi, do níž právě vstoupili, ale Clara ihned zamířila k panelu. Prohlédla si starý přístroj, který jí dala Aílinova matka. Zapnula ho. Chvíli přemýšlela, jak ho zapojit do TARDIS, ale po několika minutách se jí to podařilo. Přístroj tiše šuměl a kontrolka svítila červeně. Clara zadala Doktorova čísla do panelu TARDIS.

„545…“

Obrazovka monitoru se rozzářila. Clara viděla spoustu číselných údajů, které se řadily za sebou a přebíhaly přes obrazovku.

„34… 2“

Objevilo se slabé světlo, které projelo Aílina od hlavy k patám. Obrazovka zablikala a ukázala Claře několik dalších souřadnic. Clara vytáhla vysílačku.

„Doktore? Doktore, jsi tam?“

Ticho.

„Doktore, jaké souřadnice mám vybrat?“ volala Clara do němé vysílačky.

„Co teď?“ zeptala se Aílinova matka.

Clara se otočila na Aílina a jeho matku. Chvilku přemýšlela.

„Všechny jsou vhodné… tak třeba tuhle,“ řekla a stiskla náhodné tlačítko. Přístroj v Clařině ruce zablikal a červená se změnila v zelenou.

„Funguje to!“ vykřikla překvapeně Aílinova matka.

„Jo, funguje,“ usmála se Clara. „Jsem v technice dobrá.“

***

Doktor tiskl ruce k hrudi očekávaje zásah, ale nic nepřišlo. Jersank minul. Doktor vzhlédl a viděl před sebou plačícího starce. Ohlédl se za sebe ke spícímu Pánovi času. Přístroj, na který byl napojen, prskal a rozpadal se následkem toho, jak jím proletěla kulka. Slyšel několikrát Claru ve vysílačce, ale ignoroval ji.

Doktor rychle udělal krok k Jersankovi a zbraň mu sebral. Stařec se nebránil, ale hned se otočil k počítači a něco do něj vyťukal. Doktor zbraň namířil před sebe. „Nechte toho!“

Jersank přestal a Doktor zbraň odložil na stolek u Coryho lůžka.

„Co jste tam zadal?“

„Věděl to,“ vzlykal Jersank a kývl směrem ke Corymu. „Celou dobu to říkal. Jednou přijde ten, který ho vysvobodí. Jeho i tohle město. Myslel jsem, že tím myslí záchranu. Osvobození, abychom začali nový život. Někdo, kdo… kdo ho nahradí nebo přinese zdroj energie, ale přišel jste vy a já už chápu… myslel tím smrt. Město bude zachráněno, ale on… Nikdy by nechtěl, abych kvůli tomu někomu ublížil. Tohle by mi nedovolil.“

„Jak to věděl?“ zeptal se ho Doktor, ale Jersank neodpovídal.

***

„Co teď?“ zeptala se Aílinova matka.

„Musíme za Doktorem,“ odpověděla Clara a zatlačila na dveře.

Nic.

Zkusila to znovu.

Zase nic.

„Co se děje?“ zeptal se Aílin.

„Myslím, že nás tu něco uvěznilo,“ děsila se Clara. Vykoukla z okna a viděla modrou záři obklopující celou loď. Po chvilce záře zmizela. Clara znovu zatlačila na dveře.

Otevřely se.

***

Kousek od Doktora se objevila modrá záře. Po pár sekundách zmizela a na jejím místě stála jeho TARDIS. Dveře se otevřely a vyběhla z nich překvapená Clara.

„Teleport,“ odpověděl na nevyřčenou otázku Jersank.

Doktor se otočil ke Corymu a rukou Claře naznačil, ať zůstane u TARDIS.

Cory se zhluboka nadechl. Jersank k němu pomalu přistoupil. Stiskl tlačítko u Coryho hlavy a lůžko se snížilo a část u Coryho hlavy se nadzvedla, takže to vypadalo, že na něm sedí. Jersank na něj hleděl se slzami v očích a držel ho pevně za ruku.

„Jak dlouho vydrží chrám?“ zeptal se Doktor „Vydrží,“ odpověděl Jersank.

„Co tím myslel?“ zeptala se Clara Doktora. Ten se rozhlédl kolem sebe. Podíval se znovu na počítač.

„Jsme v TARDIS,“ řekl. „Napojil jste ho na vaši TARDIS.“

„Byl to jeho nápad,“ hájil se správce. „Chtěl ty lidi jen zachránit. Obětoval se pro ně,“ řekl. Pohladil Coryho po světlých vlasech, sklonil se k němu a políbil ho na čelo.

„Je čas,“ zašeptal Cory slabým hlasem.

„Jsi vzhůru,“ řekl Jersank.

„Pojďte s námi,“ navrhl Doktor. Můžu se o něj postarat. Nemusí zemřít. Je to Pán času a…“

„Ne,“ přerušil ho Cory a už měl otevřené i oči. „Musím už jít. Ty jsi ještě mladý. Máš toho tolik co dokázat, tolik moc před sebou. Můj čas už vypršel.“

„Ale…“ chtěl namítnout Doktor, ale Cory zavrtěl hlavou.

„Ty tady zemřeš taky,“ řekla Clara správci.

Správce se usmál. „Možná by to tak bylo lepší,“ odpověděl. „Máme zde ještě naši starou TARDIS. Umírá s ním, má energii jen na poslední cestu. Odejdeme spolu.“

Jersank znovu přešel k počítači. „Na ostrově už nikdo nezůstal,“ řekl a vrátil se ke Corymu. Odpojoval ho pomalu drát po drátě. Cory pokaždé bolestivě vydechl, a kdyby měl sílu, nejspíš by i křičel. S posledním drátem se celý chrám zatřásl.

„Bariéra se zhroutila,“ konstatoval Doktor.

„Kam se vydáte?“ zeptala se Clara Jersanka, a ten se na ni podíval se slzami v očích. „Musím ho pohřbít,“ odpověděl.

Doktor sklopil zrak. „Běž dovnitř,“ řekl jí.

Clara zaváhala, ale nakonec zamířila k TARDIS. Doktor však stál na místě a pozoroval umírajícího Coryho.

„Je v dobrých rukou,“ ujistil ho Jersank. „Jsem s ním.“

Doktor přikývl.

„Děkuji,“ řekl a vrátil se do své TARDIS za Clarou a Aílinem, který čekal uvnitř se svou matkou. „Vezmu vás do nového domova,“ řekl jim Doktor a Aílinova matka děkovala a objímala střídavě jeho, svého syna a Claru.

Tak TARDIS odletěla z Posledního města na Zemi a Jersank s Corym zůstali sami.

„Jako za starých časů,“ zašeptal Cory. „Jen ty a já.“

„My dva, vesmír a čas, příteli. A naše poslední cesta,“ usmíval se Jersank a vyťukal souřadnice na ovládacím panelu.

„Už se nebojím,“ řekl Cory a usmál se na svého druha. „Už se opravdu nebojím. Jsem připraven.“

Další zastávka… Trenzalore.

 

Pozn.: Příběh volně pokračuje v mém schématu pro 8. sérii, která byla tématem soutěže na doctorwho.cz (8×05 – Původ všeho zla, k přečtení ZDE)

42 věcí, které mě štvou na filmech/seriálech

Poznámka: Ano, vím, že to neplatí na všechny filmy a seriály, je spousta výjimek. Bohuže… tato klišé jsou tak rozšířená (a kupodivu asi nikomu moc nevadí), že jsem je sem prostě musela napsat. Ještě dodávám, že výskyt těchto klišé neznamená, že film stojí za prd – jen u dané scény si člověk povzdechne, proč to udělali zrovna tak.

1. Připoutání v autě

Problém: Američani se v autech nepoutají
Objevuje se to hlavně v amerických filmech a seriálech. Možná je to tím, že Američani celkově se v autech nepoutají, ale minimálně do toho filmu by to dát mohli. Jsem velmi tolerantní, ale nepřipoutaný člověk v autě mě dokáže pořádně rozčílit! Tolerovat se to dá u „gangsterů“ a podobně, ale když jede v autě ženská s děckem a nikdo z nich není připoutaný, tak mám chuť přepnout program!

2. „Suchý“ sex

Problém: v milostné scéně je mezi ženskou a chlapem prostěradlo
Jo… skvělé… bylo to u Titanicu a spousty dalších filmů. Jasně, herečka se stydí, tak ji nechtějí ukázat „v celé své kráse“ – chápu, že se omotá prostěradlem, když leze z postele. Ale milostná scéna se dá natočit i tak, aby nebylo nic vidět a zároveň byly zachovány fyzikální zákony (nebo mají snad v těch prostěradlech díru?)

3. Nezranitelnost vs. smrtelné zranění

Problém: postava buď umře nebo přežije jen s drobným zraněním (menší tržné rány), v případě vykloubeného ramene stačí trhnout a ruka funguje stejně dobře, jako dřív.
Stačí si vzpomenout na všelijaké akčňáky a samozřejmě i na staré dobré Star Wars. To jako ve filmovém světě neexistují zlomeniny (nebo takové, na které se časem „nezapomene“)? Nemůžou být v kritickém stavu v nemocnici (aniž by to bylo součástí zápletky)?

4. Mezirasové postavy

Problém: Indové hrají Turky, Araby, Korejci hrají Japonce atd.
Když je sakra ten herec Ind, tak ať ho nechají hrát Inda (a když chtějí muslima, tak furt může být třeba z Kašmíru). Proč musí být postava Japonec, když herec je Korejec? Čechy hrají Rusové (a naopak). To jako nemůžou změnit ten malý detail ve scénáři? (Tohle je problém hlavně u seriálů, ve filmech se to dá pochopit, pokud je národnost postavy důležitá a neměnná, ale hodí se na ni herec odjinud – např. Gejšu hrála čínská herečka).

5. Národnosti v minulosti

Problém: v historickém filmu nehledí na rasy a národnosti
Stačí vidět všechny ty staré filmy o Ježíšovi, kde se to hemží modrookými blonďáky!

6. Nekonečně staminy

Problém: i po několika celodenních pochodech nebo životě na pustém ostrově atd. jsou všichni vcelku plni energie, se zásobami. tlouštíci nic nezhubnou, chlapům nerostou vousy atd.
Ano, toto je případ třeba Lostů… Sice se tam potili, ale to je tak všechno.

7. Moralizování

Problém: „Všechno jsme posrali, ale nakonec jsme si uvědomili, že to bylo špatně a poučili jsme se z toho.“
Bla bla bla… moralizující kecy si nechte na jindy…

8. USA vládne světu

Problém: USA je Bůh
Všichni sledují proslovy amerického prezidenta, všichni sledují, co se v USA děje. Budhisti v Tibetu nesledují v případě nouze domácí zprávy, ale přímý přenos CNN, kde má americký prezident proslov… Pokud se tedy uráčí zmínit aspoň nějakou zemi mimo USA.

9. Křesťanství vládne USA

Problém: „křesťanská americká výchova“
Objevuje se to hlavně ve Vánočních filmech, kde je Santa Claus, dějí se zázraky při modlitbě v kostele nebo „ve Vánočním čase“ a podobně. 1) Santa Claus je reklamní blábol, který vznikl pokřivením osoby sv. Mikuláše – ergo není skutečný a rozhodně nežije na Severním pólu a nerozdává dárky (tudíž by se v těchto filmech neměl objevovat jako skutečná a reálná postava – pokud jeho přítomnost nemá odlehčený a pohádkový nádech, jako třeba Děda Mráz v Mrazíkovi). 2) strčte si ty křesťanské kydy někam! Hlavně když ve spojitosti s křesťanstvím zmiňují jen Nový zákon a jen USA!

10. Telepatie vs. blbost

Problém: každý vidí tomu druhému do hlavy nebo jsou naopak totálně slepí k tomu druhému
Stačí jeden pohled a oba účastníci „rozhovoru“ vědí, co mají dělat/co ten druhý požaduje. Jindy je naprosto očividné, že postava např. někoho miluje nebo má stresy, ale vůbec nikomu (hlavně „protějšku“) to nedojde.

11. Géniové

Problém: i geek může ovládat vesmírnou loď!
Stačí aby byl někdo fanoušek Star Treku a uměl aspoň trochu programovat na počítači a už má dostatek znalostí, aby se hackl do vládního systému nebo ovládal vesmírnou loď. Ani jedno není problém, všechny technologie totiž používají stejný programovací jazyk, nehledě na to, jestli je pozemský nebo mimozemský.

12. Krásné ošklivky

Problém: „ošlivky“ jsou modelky s rovnátky a ofinou
„Podívej, jak je ošklivá!“ „Hrůza!“ A přitom má a postava jen rovnátka a staré hadry. Jinak perfektní pleť (nebo taková, která jde „vyčistit a zkrásnit během chviličky“. To nemohli sehnat nějakou opravdu „ošklivou“ (charakterní) herečku? To museli vzít modelku, nasadit jí paruku a brýle a je to?

13. Traumata

Problém: nehorázná traumata hlavních postav
Klišoidní postava, která je poslední dobou snad všude – nechce se bavit o minulosti, protože jí umřel příbuzný (nebo něco podobného), ale když někomu přímo v daném filmu/seriálu zemře životní láska, tak nad tím mávnou rukou a nutí toho druhého, aby se z toho dostal, že život jde dál. Jako by nikdo jiný nikdy o nikoho nepřišel…

14. Rasismus ve vesmíru a ve fantasy světech

Problém: ne zlé skupiny, ale zlé rasy
Goauldi, Klingoni, Romulani, Skřeti atd. atd… samé zlé rasy. Občas je však samozřejmě potřeba vytáhnout pár jedinců z těchto ras, kteří budou hodní. Ale svět není černobílí a ani příslušnost k národu není buď „jsem záporák!“ nebo „jsem na straně lidí!“ (protože lidi samozřejmě reprezentují většinou dobrou rasu).

15. Telekineze

Problém: nepoužívání myši/touchpadu při práci na pc/notebooku
Při práci na notebooku se to dá jakž takž pochopit – třeba nejde vidět, že používají touchpad, ale jak může někdo hrát hry na počítači nebo otevírat složky a neklikat přitom myší? To je mi opravdu záhadou!

16. Dokonalost

Problém: všichni jsou sexy
Tohle se opět objevuje obzvlášť u filmů z USA, kde (téměř) všechny postavy (včetně „ošklivých“) jsou krásní herci. Nezáleží na tom, jestli znázorňují postavy, které se stravují „jako prasata“ a necvičí – nikdy nejsou tlustí ani nemají problémy např. s žaludkem nebo dechem (pokud se občas nejedná o starší ženy/muže). Čest Bridget Jonesové!

17. Telekineze č. 2

Problém: je tu vrah – blik!
Chápu, že světla (žárovky) blikají, když se po domě pohybují duchové nebo mimozemšťani, ale můžete mi někdo vysvětlit, proč světla blikají/zhasínají, když se jedná o chlapa se sekyrou?

18. Na čtvrtou metu raz dva!

Problém: První pusa-miluju tě-šup do postele
Po prvním polibku si to postavy začnou hned rozdávat, co víc dodat. Rozhodně jde o snahu zkrátit děj, aby nemuseli točit x záběrů toho, jak spolu postavy randí, ale i tak mě to (bez pořádného vysvětlení nebo smyslu) rozčiluje.

19. Nezranitelnost č. 2

Problém: schody i sloupy jsou z matrací
Když hlavní postava spadne ze schodů nebo se (častější případ) vybourá v autě (narazí do sloupu/stromu), tak stejně z toho vyvázne téměř bez zranění (pokud to není záporák, pak auto 1) spadne ze skály a vybuchne, 2) narazí do sloupu/stromu a vybuchne, 3) narazí do jiného auta a vybuchne, 3) prostě vybuchne)

20. Sentimentalita

Problém: láska je všemocná
Hlášky typu „Láska tě ochrání“  a podobně… Chudáci ostatní postavy, které nikdo nikdy nemiloval, protože ona láska ochraňuje vždycky jen tu hlavní postavu (nebo se kolem ní soustředí). A jo, tohle je speciální Harry Potter odstaveček.

21. Decibely hluku

Problém: nestálost v hlasitosti
Jasně, efekty, bum a prásk! Musí to mít grády. Ale proč nenecháte nahlas i hlasy? Je opravdu paráda natahovat uši a snažit se porozumět, co tam postavy šeptají, aby nám rázem mozek z hlavy vystřelil zvuk troubícího auta. A co teprve lidi, co používají sluchátka!

22. Dveře odhalí pravdu

Problém: otevřené dveře = problém
Jakmile jde někdo někoho navštívit a dveře jsou otevřené, je téměř jisté, že se uvnitř domu stalo něco strašného – nehledě na to, jestli to bylo vloupání a vraždu, nebo přirozené úmrtí jediné osoby v domě žijící (a nikdo nešel ani dovnitř ani ven).

23. Dvojí metr u parťáků

Problém: sidekick by nevraždil vs. to bych nevěřil, že je to hajzl!
Každý detektivní seriál má aspoň jeden díl, který se tímto zabývá – je obviněn někdo z vrchních vyšetřovatelů (povětšinou parťák hlavní postavy). Hlavní postava tomu nevěří a klidně i celý dvojdíl hledá důkazy pro parťákovu nevinu. Ale je tu i druhý případ – podezřelým je někdo, kdo byl parťákem hlavní postavy x let, ale ještě před dobou, než se odehrává seriál (takže nebyl na obrazovce předtím viděn). Hlavní postava je naštvaná, ale většinou ani nepochybuje o chybě vyšetřování a nehledá na vlastní pěst důkazy o nevině.

24. Případy Vyvoleného

Problém: „vyvolený“ „jediný svého druhu“ etc.
Co říct… jakmile je ve filmu nějaký vyvolený, někdo na koho neplatí stejné zákony jako na jiné (všem může číst myšlenky, KROMĚ jediného člověka), čekají první dítě nějakého mezidruhového křížení (typicky upír+vlkodlak), jediní z celé své rasy jsou zamilovaní natolik, aby se obětovali a podobně. Ne… nikdo není jediný a bylo by hezké, kdyby zmínili aspoň další případy (třebaže nepovedené). Ale není jediný upír na světě, který se zamiloval do člověka a ani jediný člověk na světě, kterému nejde číst myšlenky pomocí nějaké superschopnosti. Ne bez logického vysvětlení („Je jiný!“ se nepočítá jako logické vysvětlení).

25. Střízlivost raz dva

Problém: spousta chlastu, ale stačí jedna „šokující zpráva“ a rázem po chlastu ani stopy
Nevím o jediném případu, kdy by to fungovalo (pokud je dotyčný ožralý jako doga – u lehkého „přiopití“ by se to dalo ještě jakž takž pochopit.

26. Blikáním ke schizofrenii

Problém: „Chce to akci, zablikejme!“
Sice to vypadá efektně, ale bolí z toho oči! Není třeba neustále rychle střídat světlo a tmu.

27. Bing!

Problém: vážně?
Jo, MS si to asi zaplatil, tak chápu, že vyhledávají v bingu, ale vážně? Copak normální lidi v bingu vyhledávají? To samé vidět programátory atd., kteří pracují na Macích… Sice pěkná reklama, ale snižuje to realističnost.

28. „Zlý“ záporáci

Problém: záporák vypadá jako záporák
Hlavně případ filmů jako Duch a podobně. Jakmile se záporák objeví na scéně, je všem naprosto jasný, že je záporák. Je to škoda, protože hlavní postavy to nevidí a my se akorát rozčilujeme, že jim nedochází, co si to za zmije pouští do baráku.

29. Otravné křoví

Problém: postava jako názorná ukázka
Tato postava je zbytečná a slouží jen k jednomu jedinému účelu – vznik nebo demonstrace problému. Rychle umírá. Častým motivem jsou peníze. Každý si vzpomene na Dennise Nedryho z Jurského parku nebo na všechny ty postavy hlídačů a strážných, kteří se nechali hloupě zabít, protože nedodržovali pravidla (např. nesahat na nějaké věci atd.). U toho druhého typu jde čistě o demonstraci, protože „Je to smrtelně nebezpečné!“ nestačí. Musíme VIDĚT, že to je pravda. A přece si nezabijeme hlavní postavy, že?

30. Policie není k ničemu

Problém: nikdo nechodí na policii
Postavy často policii nedůvěřují nebo naopak („Nepůjdu na policii, stejně by mi nevěřili“). Dá se to pochopit v případě útoku mimozemšťanů, ale když najdete v obýváku mrtvolu, tak sakra zavolejte poldy!

31. Není mrtvola jako mrtvola

Problém: záporák zabíjí, protože je zlý, klaďas zabíjí, protože může
Policii ani nikoho jiného nezajímají záhadně zmizelé osoby, které zemřely během filmu/dílu, zvlášť pokud je má na svědomí hlavní hrdina. Jasně, chápu, že toho hlídače musel sejmout, aby se dostal ke své nemesis, ale pořád zabil člověka a policie by měla vyšetřovat i vraždy mafiánů. Klaďas sice zachránil město, ale přesto by si měl ty vraždy odsedět!

32. Jednotvárnost vesmíru

Problém: „ledová planeta“, „zalesněná planeta“, „pouštní planeta“…
To je hloupost už z principu. Ledová planeta by ještě šla pochopit (přeci jen i Země byla v minulosti celá zaledněná), ale planety, kde je všude poušť? Nebo kde je všude les? Blábol a lenost tvůrců!

33. Jednotvárnost vesmíru č. 2

Problém: jedna planeta = jedna skupina lidí (národ, stát…)
Protože i na Zemi je přece jen jeden stát a jeden národ…

34. Historické chyby

Problém: T-rex vs. Stegosaurus
Ne, T-Rex nemohl bojovat se Stegosaurem a všichni dinosauři nežili ve stejném období. Ve starověku nebyly ženy až tolik svobodné a nevdávaly se z vlastní vůle ve třiceti letech. Evropani neměli brambory před objevením Ameriky a současné právo v minulosti neplatilo. Černoch a běloch si nebyli rovni. Žid a křesťan si taky nebyli rovni. Tyhle chyby, u kterých tvůrci čekají, že nikoho nezajímají, jsou nejhorší!

35. Jazyky

Problém: všichni mluví stejným jazykem
Je jedno, jestli někdo jede z Ameriky do Číny nebo ze Země na vzdálenou planetu. Všichni rozumí anglicky. Naštěstí se tohle začíná v posledních (20) letech vysvětlovat a ospravedlňovat.

36. Humanoidi všude!

Problém: mimozemšťani vypadající jako lidi
Buď vypadají úplně jako lidi nebo jsou jim velmi podobní. Všechny planety jsou zároveň obyvatelné všemi rasami – nehledě na to, že mají zcela jinou gravitaci a atmosféru. Dýchací přístroj (natož skafandr) není třeba!

37. Vykecávání vs. rychlá smrt

Problém: opět dvojí metr
Záporák si hlavní postavu sváže a vykecá jí celý plán a nechá pomalu umřít. Hlavní postava se samozřejmě z pasti dostane. V případě opačné konfrontace, hlavní postava rychle zabije záporáka. Rychlost příchodu smrti od zranění úměrně narůstá se záporností a nedůležitostí postavy.

38. Rozkazy

Problém: Neuposlechnutí rozkazů
Neskutečné klišé: Hlavní postava někomu řekne: „Počkej tady!“, ten někdo je naštvaný a neposlechne. Jeho neuposlechnutí však většinou zachrání situaci (a obvykle za to zaplatí vlastním životem).

39. Zbytečná smrt

Problém: skoky do rány a podobné
Záporák vystřelí na hlavního hrdinu a někdo se mu postaví do cesty. Šlechetné, ale hloupé. Nikdo není rychlejší než kulka – buď by skočil pozdě, nebo pokud skočil před vystřelením, měl dost času na jiné manévry – např. odstrčit hrdinu. Taky takové ty smrti, kdy se na postavu řítí hromada /doplňte podle uvážení/ a postava jen stojí a čumí.

40. Geekové géniové vs. hlupáci

Problém: žádný mezičlánek ve znalostech
Tohle je opravdu otravné – postava je buď naprosto geniální a pamatuje si všechny hlášky ze Star Treku, Star Wars, Terminátora atd., má načtené všechny komiksy, viděl všechny filmy a podobně. Na druhé straně je naprostý „nevzdělanec“ z této oblasti, který sotva nějaké Star Wars zná. Ale kde je mezičlánek? Někdo, kdo neví nic o Supermanovi, ale Star Trek má naštudovaný od začátku do konce? Nebo někdo, kdo se skvěle vyzná v japonském anime, ale Hvězdná brána mu nic neříká? Aspoň, že v HIMYM tohle trochu narušili a udělali tam jakž takž normální postavy, které jsou fanoušky Star Wars, ale geniální geekové to rozhodně nejsou.

41. Odfláknutý scénář

Problém: i scénář je důležitý!
Ne, nikdy nepřijmu fakt, že u některých filmů je scénář důležitý méně (např. kvůli tomu, že ten film je o efektech). Když stojí za nic scénář, tak stojí za nic film, a tak to prostě je. Ani supermeganejlepší efekty to nezachrání. Výjimkou jsou nějaké Dčkové filmy, které mají děsné všechno (scénář, režii, efekty…) a jde opravdu jen o pobavení. U Ačkových filmů by měl být scénář perfektní, ať se jedná o dobové drama nebo řežbu z budoucnosti.

42. Cenzura

Problém: cenzura je na hovno
Není nic horšího, než když se vezme potencionálně dobrý film a upraví se tak, aby na něj mohla i malá děcka (většinou od 13). Tohle je velký zabiják pořádných filmů. Dá se pochopit (i když s těžkým srdcem), že vystřihnou kozy navíc, ale když ani největší gangster neřekne kurva, tak už je to podezřelý. Nehledě na nějakou tvrdou bitku, kde kvůli harantům nemůžou dát krev…

KoneFF

… a je konec. Poslední (18.) ročník Festivalu fantazie uběhl jako voda a za těch sedm let, které mohu hodnotit, mi přišel jako absolutně nejlepší. Skvělý program, nádherné kostýmy a hlavně – úžasní lidé.

 

Poníci… poníci všude!

Asi první věc, která návštěvníka trkla, byla kvanta poníkovských kostýmů. A bylo naprosto jedno, jestli se jednalo o mladé děvče nebo o chlapa ve středních letech. Postavy z MLP letos zaplavily festival stejně, jako to loni udělali kostičkáři. Některé kostýmy vypadaly velmi povedeně a autoři (autorky) si na nich dali očividně hodně záležet. Jiné byly poněkud… podivné, ale i tak povětšinou splnily svůj účel – ukázat, že poníci prostě válejí!

Ale nebyly tu jen samé Futtershy (Flutterguys) a Pinkie Pie (Creepy Pie). Spousta návštěvníků přišla v kostýmech postav z videoher (např. WoW, The Legend of Zelda, Tomb Rider), všemožných filmů (Star Wars, Harry Potter, Pátý element, Sweeney Todd), knížek a seriálů (Hra o trůny, Star Trek, Glee) a dalších fenoménů. Mohli jsme vidět téměř kompletní posádku Firefly (aspoň něco, Firefly byla letos zoufale zanedbaná!) nebo velkou spoustu Doktorů a jejich společnic a několik TARDIS a Daleků, kteří oslavovali 50. výročí Doctora Who.

 

Kam jsme to chodili, a co dělali

Program byl letos nesmírně nabitý. Přednášky, workshopy, ceremoniály, filmy, výstavy a další. Pokud člověk ráno u toustové snídaně nenaplánoval program na celý den, leckdy mu utekla spousta zajímavých přednášek, které nestíhal. Ale to obvykle stejně nakonec nevadilo, protože se i v případě „volného času“ vždycky našla nějaká zábava – ať už posezení na RohConu s kafíčkem z KaF(F)ekáry, zmrzlinou nebo nějakou sváčou ze Sokolovny/KD/(doplňte dle svého).

Pár lidí si mi stěžovalo na sestavení programu – první tři dny člověk nevěděl kam dřív, další tři dny se nic nedělo a další tři dny opět spousta zajímavých věcí v jeden čas. Dát Doctora Who do pidisálečku v Hale také bylo velmi nešťastné. Nicméně i přes tato omezení se dalo vždycky „všecko zařídit“.

Z programu bych asi vypíchla Potterovské snídaně, které po ránu opravdu bodly a donutily člověka vstát před 10 hodinou. Samozřejmě workshopy – hlavně ten tříhodinový poníkovský s poslechem dubstepové poníkovské hudby, ze kterého člověk neodcházel stejný, jako byl předtím. Dále všelijaké soutěže (hlavně ta speciální seriálová/filmová od Martyho), doprovodné programy (CoFFplay, herci), PÁRTY (opět nezapomenutelná Glee párty, která je tradičně nejlepší akcí celého FFka!), přednášky Videačesky (velmi profesionální) a další a další. Jo a taky jukeboxy a zpívánky všeho druhu! A deskovky! (i když tam zoufale chyběl Dixit)

Z herců jsem měla štěstí zajít „jen“ na Davida Nykla. Nelituju. Byl tu už po stopadesáté a pokaždé je to zábava. Ukázal, že by obstál jak ve velení Atlantis, tak FFka. Akorát škoda, že nám nepověděl žádnou veselou historku z natáčení.

PonyThor!, autorka: Amyee

Kino

Letos jsem měla čas a náladu jen na tři filmy: Iron Mana 3, Muže z oceli a Star Trek: Into darkness. Na prvním i posledním už jsme byli v kině dříve, takže vlastně jen ten Superman pro mě byla novinka. Ve všech případech se diváci smáli a komentovali a smáli. U Iron Mana to bylo jasné – je to skvělý film plný vtipů a narážek. U Star Treku se to dalo pochopit. Jedni se smáli, protože jim to přišlo směšné, další se smáli, protože slash. U Muže z oceli to byl povětšinou smích z lístosti. Buď se to lidem nelíbilo, nebo byli příliš unavení, protože na konci MzO nikdo netleskal, a to se ještě (co si pamatuju) v kině u tak velkého bijáku nestalo. Co se dá dělat.

 

Egocentrický odstavec

Ráda bych poděkovala všem, kdo dorazili na mé přednášky (Hvězdní hosté v TBBT, Jak dobře znáte TBBT a promítání TRHPS), a to hlavně návštěvníkům promítání The Rocky Horror Picture Show. Opravdu mě potěšilo, že všichni tančí, zpívají a tak dále. Příště bude Rocky Horror jukebox. Prostě musí být!

 

Zbytek po dělení nulou…

Děla se spousta jiných věcí, a ty je potřeba zmínit přeci. Za prvé – bylo tam podezřele moc policejních aut. Prý se někdo pokoušel o vloupání (pravděpodobně místní – resp. ne návštěvník FFka), ale moc mu to nevyšlo, protože vloupat se na místo, kde se to hemží superhrdiny a Pravda vítězí, je zbytečný a hloupý podnik. Ve sprše na Smetánce prý taky byli strážci zákona. Ale s tím se dokážu smířit.

Ráda bych taky pozdravila toho, kdo roznesl na festivalu moribundus a díky němu se polovina fantazáků po FFku odebrala na KriplCon ;).

To bude asi všecko. Je toho málo, vím. Ale kdo by si taky všecko pamatoval. Návrat do reality je tvrdší, než se zdá.

Fotky, reportáže a podobné ohlasy najdete TADY, protože tahleta osoba (jakože já) neumí fotit a nefotí.

Posádka Firefly, foto: Tomáš Turčan, 2013

Festival Fantazie 2013

Plakát mluví za vše. Přijeďte se podívat do Chotěboře a uvidíte, že to stojí za to!

Více informací na oficiálních stránkách festivalu.

Sama plánuji 3 přednášky:

Hvězdní hosté v TBBT

Katee Sackhoff, Summer Glau, Wil Wheaton nebo Stan Lee – ti všichni se objevili v menších či větších rolích v seriálu The Big Bang Theory. Ale nebyli jediní. Koho dalšího z herců, vědců nebo spisovatelů jsme mohli v TBBT vidět?

Kdy: Pondělí 1. 7 – 20:00
Kde: Hala – malý sál

Jak dobře znáte TBBT? (+Ďasík, MartyCZ)

Jak moc se vyznáte v hláškách, vedlejších postavách, hudbě a odkazech v Teorii velkého třesku? Poznáte herce podle fotky nebo název písně podle ukázky? Přijďte si zasoutěžit nebo se jen tak pobavit.

Kdy: Středa 3. 7 – 17:00
Kde: Hala – malý sál

The Rocky Horror Picture Show

Kultovní muzikálová sci-fi parodie na béčkové horory. Spousta rockové muziky, lechtivých narážek a šokujících scén. Richard O’Brien do muzikálu, podle kterého stejnojmenný film vznikl (a na němž se také podílel), nacpal to, co se někteří tvůrci bojí ukázat ve svých filmech ještě dnes.

Kdy: Sobota 6. 7 – 22:00
Kde: Sokolovna – místnost 31

Plakátky (klikni pro zvětšení):

plakat kviz plakat rocky

Miniaturní domek č. 1

Pididomeček pro jednoho simíka.

Velikost pozemku: 9×9

Typ: obytný

Cena: 22 222 sml

Screenshot 5

Screenshot 6

Screenshot 7

Screenshot 8

Screenshot 9

Screenshot 10

Screenshot 11

Screenshot 12

Screenshot 13

Dům snů

Menší domek pro max dvoučlennou rodinu.


















Rýže podle Gordona

Recept, který jsem „obšlehla“ od známého kuchaře Gordona Ramsayho. Na video s českými titulky se můžete podívat ZDE.

 

Suroviny

1 díl rýže

1,5 dílu vody

2x badyán (hvězda)

3x kardamom

pepř a sůl

 

Postup:

Rýži dobře opláchneme ve studené tekoucí vodě a dáme do kastrolu. Přidáme badyán, nalomená zrnka kardamomu, sůl a mletý pepř. Zalijeme vodou a dáme na plotnu. Co nejrychleji přivedeme k varu a následně stáhneme. Poté pomalu dusíme/vaříme cca 10 minut. Pokličku nezvedáme a rýži nepromícháváme. Po cca 10 minutách by měla být veškerá voda vypařená. Odděláme badyán s kardamomem a rýži promícháme. Měla by být krásně voňavá a nadýchaná.

Hodnocení

Přidáno hodnocení komentářů (palce), příspěvků a stránek (hvězdičky).

Jak si užít The Rocky Horror (Picture) Show

Jak si užít The Rocky Horror (Picture) Show v divadle (kině)

The Rocky Horror Picture Show (1975) je film natočen podle rockového muzikálu The Rocky Horror Show z roku 1973. Oboje vzniklo pod taktovkou Richard O’Briena a režie filmu se ujal Jim Sharman.

tRHPS je nejdéle v kinech promítaným filmem všech dob – hraje se nepřetržitě od roku 1975 až dodnes.

Zápletka je vcelku jednoduchá – mladí snoubenci Brad a Janet hledají pomoc ve starém domě podivného vědce Frank-A-Furtera poté, co se jim porouchá auto. Frank je transvestita a pořádá večírek pro obyvatele planety Transsexual v galaxii Transylvania. Film (i muzikál) je na svou dobu nesmírně revoluční (jedná se o „tak trochu erotický film“, který se nebojí párovat muže s muži, ženy s ženami, zadané se svobodnými atd.)

Velkým zážitkem pro milovníky tRHPS je návštěva kina, které dovoluje chování, které k filmu neodmyslitelně patří – diváci si mají donést (nebo obdrží) rekvizity, které během filmu (podle návodu) použijí.

Zde je list nejběžnějších a nejrozšířenějších rekvizit (podle IMDb, Midnight Madness a Time Warp), které by si každý návštěvník promítání „Rockyho Horrora“ měl přinést:

  • Balónky (nafouknuté) – při úvodní písni „Science fiction – double feature“ se u slov „When Worlds Collide“ prasknou)
  • Rýže – odhodí se na svatbě Ralpha a Betty
  • Vodní pistolky – pro zadní řady – simulují déšť při „Over at Frankelstein Place“
  • Noviny – opět při „Over at Frankelstein Place“, tentokrát pro řady uprostřed (místo deštníku)
  • Nějaké světýlko – dříve se používaly zapalovače, dnes není dovolen otevřený oheň, takže poslouží např. baterky, mobily (s vypnutým zvukem) atd., při verši „There’s a Light během písně „Over at Frankelstein Place“
  • Gumové (pracovní) rukavice – při „stvoření“ (Frank jimi 3x „práskne“)
  • Řehtačky – při oslavě „stvoření“
  • Toaletní papír – tohle platí spíše pro USA, kde prodávají toaletní papíry značky Scott (papír se má odhodit ve chvíli, kdy Brad vykřikne „Great Scott!“)
  • Konfety – ke konci písně „Charles Atlas“
  • Toast – Frank chce pronést přípitek u večeře (přípitek se anglicky řekne „toast“ – stejně jako to pečivo)
  • Párty klobouček – na večeři (Rockyho narozeninové oslavě)
  • Zvoneček nebo klíčky – při písni „Planet Schmanet“ u verše „When we made it/did you hear a bell ring?“ se jím zazvoní)
  • Houbička na nádobí – při Columbiině proslovu k Frankovi („You’re like a sponge!“)
  • Karty – při písni „I’m going home“ (Frank zpívá „Cards for sorrow/cards for pain“ a odhazuje „neviditelné“ karty)

 

Oblečení a chování

  • Šílené oblečení – něco naprosto šokujícího a divného (supervysoké podpatky, podvazky, korzet, jen bílé spodní prádlo…) a také výrazný make up. Samozřejmě nic, co by mohlo být zničeno (např. vodou z pistolek atd.)
  • Tanec – při písni „Time warp“ je na obrazovce jasně ukázáno, jak se má tancovat – a lze to zvládnout i v kině.

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 207 other followers